Jak pilot Ferrari Salo uposlechl týmovou režii a… zachránil si tak kariéru

Před 21 roky vedl Mika Salo jako pilot Ferrari Velkou cenu Německa a na dosah měl první vítězství v královně motorsportu. Stačil ale jediný pokyn ze strany týmu, a vše nakonec bylo úplně jinak. Přesto Fina uposlechnutí týmové režie nemrzí.

Štítky: Ferrari GP Německa Historie Mika Salo Zveřejněno 4. 08 2020 — Lukáš Štěrovský

Ve formuli 1 není příliš obvyklé, aby se v předním týmu uprostřed sezony uvolnilo místo, které obsadí pilot, jehož kariéra už skončila nebo se zdála jako ukončená. Ale výjimky se dějí, jak ukazuje příklad Nika Hülkenberga, jenž v Anglii zaskočil za Sergia Péreze, který se nakazil novým koronavirem.

Mnohem zajímavější je ale obdobná situace z ročníku 1999 před závodem na okruhu v Rakousku (a posléze v Německu). Michael Schumacher si vinou selhání brzd v Silverstone zlomil nohu a Ferrari hledalo vhodného kandidáta na pozici jeho náhradníka. Nakonec sáhlo po svém rezervním jezdci Miku Salovi, který dnes figuruje jako občasný sportovní komisař. Fin za sebou měl pět let závodění ve slabších týmech a do té doby podobně jako Hülkenberg dojel nejlépe na čtvrtém místě.

Historické okénko: Silverstone 1999 aneb fatální Schumacherova nehoda

Salo si byl dobře vědom, že Ferrari, bojující o první jezdecký titul od roku 1979, potřebuje někoho, kdo pokryje záda Ediemu Irvinovi, po Schumacherově zranění nové týmové jedničce. „Bylo jasné, že jsem přišel, abych pomohl Eddiemu a týmu vyhrát šampionát, to jsem pochopil, než jsem vůbec sednul do auta,“ vzpomíná Fin.

„Tehdejší šéf týmu Jean Todt mi zavolal, abych přijel do Maranella. Řekl jsem: ‚Kdy?‘ a on odvětil: ‚Hned!‘. Nasedl jsem na první let, absolvoval pár testovacích kol a odjel na závod do Rakouska.“

Tam se Salo moc nepředvedl. Fin se kvalifikoval jako sedmý, v závodě skončil i kvůli přejetí přes trosky až devátý, nicméně i tak si rudý debut užíval. „Byla to zábava. Ferrari nechává své jezdce v klidu. Žádné PR a podobné akce, které jsou hrozně únavné, takže se můžete soustředit jen na svoji práci, a to je řízení. To byl obrovský rozdíl proti menším týmům.“

Druhý podnik v Německu ale nabídl mnohem zajímavější průběh. „Před Hockenheimem jsem absolvoval pořádný test. Hodně jsme trénovali starty, v Mugellu jsem odjel pořádnou porci kol, takže jsem byl připravený. Všechno bylo najednou snazší, věřil jsem si.“

Komisaři, který rozhodoval o Verstappenově trestu, vyhrožují smrtí

Sebedůvěru Salo přetavil ve špičkový start, během kterého překonal Davida Coultharda na mclarenu i jordan domácího Heinze-Haralda Frentzena. Následně se dokázal ubránit tlaku ze strany Skota. „Byl rychlejší, ale naštěstí pro mě to podělal. Trefil mě zezadu a poškodil si přední křídlo. Pak už jsem si jen hlídal rozestup na vedoucího Häkkinena.“

Na Fina se ale usmálo štěstí. Kolega Irvine byl zaseklý za Frentzenem a mechanikům McLarenu se během Häkkinenovy zastávky v boxech nepodařilo vůz dotankovat. Salo se tak ocitl ve vedení!

Jenže když Irvine předjel Frentzena, nadšení opadlo. „Celkem rychle jsem ve zpětných zrcátkách uviděl červené auto. Pomyslel jsem si: a sakra! Eddie je druhý, takže nevyhraju.

Do vysílačky se mi ozval Ross. Bylo to až otravné, jak klidně mluvil. Řekl jenom: ‚Chci, abys tohle kolo pustil Eddieho.‘ Všechny kamery se věnovaly souboji o třetí místo mezi Häkkinenem a Frentzenem, takže jsme to provedli nepozorovaně. Na rovince jsem jen pustil plyn a nechal ho jet,“ přiznává bývalý závodník.

Salo nakonec dostal vítěznou trofej.

Häkkinen posléze utrpěl defekt gumy, takže Ferrari si mohlo dojet pro dvojité vítězství. Tak se nakonec také stalo, přestože se to neobešlo bez komplikací. „Eddie měl problémy s chlazením auta, takže zpomaloval a na mě se dotahoval Heinz. Řekl jsem týmu, ať Eddie zrychlí, jinak by mě Heinz mohl předjet.“

Ferrari díky maximální porci bodů získalo i bez Schumachera první Pohár konstruktérů po 16 letech, přestože Irvine nakonec v šampionátu podlehl Häkkinenovi. „Všichni měli radost z dvojitého vítězství, protože si mysleli, že to bez Michaela nebude možné. Byly to moje první stupně vítězů a samozřejmě by bylo hezké vyhrát, ale bylo to, jak to bylo,“ krčí rameny Salo.

Irvine dokonce na tiskové konference Sala veřejně pochválil a slíbil, že mu nechá svoji vítěznou trofej! „Dostal jsem obě. Eddie mi zavolal asi o dva týdny později a ptal se, zda mu můžu dát tu za druhé místo. Byla rozbitá, někde jsem ji upustil, tak mi to bylo jedno!“ směje se Fin.

Salova štace u Ferrari – i když nevyhrál – mu nakonec zajistila místo u Sauberu a Toyoty, kde pokračoval až do roku 2002, tak blízko na dosah vítězství se ale už nikdy nedostal. Po odchodu z F1 se věnoval závodům sportovních vozů, a to díky konexím s tehdejším prezidentem Ferrari Lukem di Montezemolem. „Deset let jsem jezdil ve vozech GT s Ferrrari. Všechno díky tomu, že jsem jednou pustil na rovince plyn…“

První berlínský závod formule E vyhrál da Costa