Jak mohou simulátory vyvolat u jezdců pocity nevolnosti?

Simulátory, nedílná součást každého úspěšného týmu a života jezdce, hlavně v době omezeného testování. Jenže ne úplně všem vyhovují. Někteří z pilotů mají při jejich používání příznaky podobající se ,mořské nemoci‘ – motání hlavy, malátnost, nevolnost. Doba jde ale vpřed a nastupující generace simulátorů by si měla poradit i s tímto. Čím je ale způsobována ona nevolnost…

1 Štítky: simulátor Zveřejněno 16. 03 2016 — Lukáš Štěrovský

Simulátory, nedílná součást každého úspěšného týmu a života jezdce, hlavně v době omezeného testování. Jenže ne úplně všem vyhovují. Někteří z pilotů mají při jejich používání příznaky podobající se ,mořské nemoci‘ – motání hlavy, malátnost, nevolnost. Doba jde ale vpřed a nastupující generace simulátorů by si měla poradit i s tímto.

Čím je ale způsobována ona nevolnost v simulátoru? Odpověď je prostá: zpožděním času.

Simulátor využívá čtyři hlavní parametry: zvuk, obraz, vestibulární aparát (smyslový orgán v labyrintu vnitřního ucha) a dotek, který je realizován skrze prsty na volantu. Piloti F1 mají neuvěřitelně vyvinuté smysly v těchto oblastech. Například u zvuku jsou schopni vnímat zpoždění o hodnotě 7 milisekund. Očima zvládnou rozpoznat zpoždění kolem 20-25 milisekund.

Jenže většina současných simulátorů pracuje se zpožděním 100 milisekund. Menší hodnotu současná technika zkrátka nezvládne vyprodukovat.

Na dráze se vše děje velmi rychle a piloti si vytvářejí schopnost předvídat to, co se skutečně stane, když jejich mozek obdrží podnět, na který musí reagovat.

Proces je následující: Objeví se podnět – pilot si jej uvědomí – pilot na něj reaguje, např. strhnutím volantu – následuje ,odpověď‘ vozu – objevují se další podněty. A to se na simulátoru děje stále dokola.

Svatým grálem simulací je přimět piloty, aby reagovali stejně rychle jako v reálné situaci na trati. Pokud je ale celý proces a tím i reakce pomalejší, mozek si uvědomí, že situace není reálná a ,spustí‘ u pilota syndromy toho, co většina z nás zná jako mořskou nemoc.

Odborně se tento problém nazývá Kinetóza a je popisován jako stav, kdy vjem pohybu vestibulárním systémem nesouhlasí s vizuálními vjemy.

Nestává se to příliš často, protože simulátory nyní nabízejí menší prodlevu než v minulosti a naskenování okruhů a jejich povrchů je mnohem preciznější – s přesností až půl milimetru. I tak se ale čas od času objeví někdo, kdo má s používáním simulátoru potíže.

Nová generace simulátorů, na kterých pracuje americká firma MTS s McLarenem, by mohla některé problémy vyřešit. Například hlučné hydraulické písty, které pohybují s umělým monokokem a vytváří falešné vjemy, budou nahrazeny tichými elektrickými pohony.

Čtěte dále: Jak vypadá příprava na první závod? Doslova koupel v moři stresu

Není simulátor jako simulátor...

Není simulátor jako simulátor…

Diskuse k článku

Napsat komentář