Tragický osud Claye Regazzoniho zpečetila automobilová nehoda
15. prosinec roku 2006 bude navždy v dějinách formule 1 zapsán černým písmem. Zemřel totiž Gianclaudio „Clay“ Regazzoni, jezdec s velkou vůlí, který i přes hendikep po velké havárii zůstal věrný závodění. Osudnou se mu nakonec stala běžná silniční komunikace…
Nikdy nezískal titul mistra světa, přesto se do srdcí fanoušků nesmazatelně zapsal pro svůj divočejší jízdní styl, několik prvenství a hlavně díky své nezdolné vůli. Švýcar ve formuli 1 odjezdil 11 sezon (celkem pět strávil u Ferrari) v letech 1970 a 1980. Dohromady nasbíral 132 startů, pět vítězství a nejlépe druhé místo v šampionátu v roce 1974.
Clay, známý pro svůj typický knír, zaujal už při svém debutu v nizozemské Grand Prix 1970, kde skončil čtvrtý. Regazzoni sice ve své premiérové sezoně vyhrál Ferrari domácí Grand Prix na Monze, ale radost z výsledku zastínilo úmrtí Jochena Rindta. V dalších dvou letech nepřišly žádné větší úspěchy, a tak pro rok 1972 zamířil do BRM, kde se stal týmovým kolegou Nikiho Laudy (toto období je znázorněno i ve snímku Rivalové).
Navíc si za svoje drzé manévry vysloužil kritiku, třeba od Jackieho Stewarta: „Vždycky se ke mně choval o moc lépe mimo trať než na ní. Některé manévry jako kličkování na rovince byly hodně nebezpečné a nesportovní,“ řekl tehdy.
Pro rok 1974 pak Scuderia Regazzoniho i Lauda získala do svých řad. A přestože jedničkou měl být Rakušan, Švýcar ho na body porazil a vyhrál i jeden závod. Jak už ale bylo napsáno, na titul to nestačilo – ten s náskokem pouhých tří bodů na Claye získal Emerson Fittipaldi.
To, co se nepovedlo Regazzonimu, dokázal o rok později Lauda. I přes vítězství v roce 1976 pak začaly vztahy mezi Švýcarem a týmem upadat, a tak byl Clay pro sezonu 1977 nahrazen Carlosem Reutemannem.
V roce 1977 a 1978 jezdil Regazzoni pro týmy Ensign a Shadow, aby pro sezonu 1979 přešel do Williamsu, kde jako týmový kolega Alana Jonese získal týmu historicky první vítězství, navíc na domácí půdě při britské Grand Prix.
Pro rok 1980 byl ale opět nahrazen Reutemannem. Jelikož Clayovi bylo už 40 let, mělo se za to, že kariéru ukončí. To se ale nestalo a Švýcar se překvapivě znovu upsal stáji Ensign, což se mu málem stalo osudným, protože v GP USA toho roku, která se konala v Long Beach, mu v rychlosti 290 kilometrů v hodině selhaly brzdy.
Neovladatelný vůz skončil ve zdi, Regazzoni utrpěl zlomeninu páteře a zůstal ochrnutý. Velkou kliku měl už jednou, a to v Monaku 1968, kde s vozem formule 3 prorazil bariéru, ale jako zázrakem vyvázl nezraněn. Jenže, jak se později ukázalo, štěstěna mu postupně přestávala přát…
Jeho velké přání, aby mohl znovu chodit, se mu nesplnilo, ale ani tak na závodění nezanevřel. S upraveným řízením se zúčastnil Rally Paříž-Dakar nebo 12hodinového závodu na Sebringu.
O to šokující a smutnější pak byla zpráva, která se objevila v médiích 5. prosince 2006. Clay Regazzoni ve věku 67 let zahynul poté, co se ve svém voze stal účastníkem dopravní nehody poblíž italské parmy. Švýcar tehdy mířil na motoristickou show do Bologni, když se střetl s dodávkou…
„Byl to charakter, na jaký nikdy nezapomenete. Zemřel, jak žil, bral život takový, jaký byl. Užíval si ho a nikdy si nestěžoval,“ pronesl tehdy jeho bývalý kolega Niki Lauda na pohřbu, který se konal jen den před Vánoci.
Diskuse k článku