Jak se týmy snažily obejít startovací zařízení
V první zatáčce se závod nevyhrává, praví otřepané pořekadlo. Na druhou stranu, být první v úvodní zákrutě přináší nespočet výhod. Proto není s podivem, že v 90. letech se týmy výrazně zaměřily na to, aby dosáhly perfektních startů. Samozřejmě se přitom nebály jít až za hranu a porušit pravidla…
V zásadě to bylo prosté. Stáje totiž vypozorovaly, jakým způsobem probíhají starty velkých cen; že po zkontrolování všech podmínek nutných ke startu ředitel závodů spustí sekvenci zhasnutí pěti červených světel, která vždy trvá stejný čas.
Týmy odhalily konkrétní rádiový signál, kterým ředitelství závodu tuto sekvenci spouštělo. Na jeho základě vynalezly systém, který 100 milisekund před zhasnutím posledního červeného světla do uší vyslal závodníkovi zvukové upozornění. Výsledkem byl perfektní start.
Mezinárodní automobilová federace ale brzy pojala podezření a pro Grand Prix Evropy 1999 připravila mazaný trik, s jehož pomocí odhalila, kdo podváděl. Ředitel závodů totiž změnil startovní sekvenci, aniž by to jezdcům a týmům oznámil.
Jaké bylo překvapení všech, když se na startu do červených světel rozjeli Mika Häkkinen a David Coulthard za McLaren či Heinz-Harald Frentzen v barvách Jordanu…
Od té doby platí jednak zákaz jakýchkoliv aktivních systémů na detekci startu, jednak byla startovací sekvence pozměněna tak, aby interval zhasnutí červených světel byl vždy odlišný.
