Ferrari
| Licence: | italská |
| Sídlo: | Maranello, Itálie |
| Jezdci: | Sebastian Vettel, Kimi Räikkönen |
| Motor: | Ferrari |
| První závod: | GP Monaka 1950 |
| Tituly: | Tým: 16, jezdci: 15 |
| Oficiální stránka: | formula1.ferrari.com |
| Statistiky: | GPGuide |
Ferrari, nejstarší tým ze současné formule 1, vstoupil do královny motorsportu už při jejím založení. Na rozdíl od ostatních týmů svou činnost v této soutěži ani na jedinou sezonu nepřerušil. Díky své dlouhé a velmi pestré historii si tým postupně vybudoval pevnou základnu fanoušků širokého spektra.
Hned první závod v roce 1950 se podařilo Ferrari propásnout kvůli sporu o startovné. Debut si tedy tým odbyl až ve Velké ceně Monaka 1950. Premiérové sezoně F1 jasně dominoval tým Alfa Romeo, který vyhrál všechny závody. Jeho dominanci přetrhlo Ferrari až v GP Velké Británie 1951, v níž první vítězství pro italský tým opatřil José Froilán González.
První mistrovské tituly tým slavil až v letech 1952 a 1953, kdy se šampionem stal Alberto Ascari. V roce 1956 pak Juan Manuel Fangio a v roce 1958 Mike Hawthorn. V šedesátých letech slavilo Ferrari dvakrát Pohár konstruktérů, a to v letech 1961 a 1964, v těch samých letech se radovalo i z titulů mistra světa, a to díky Philu Hillovi a Johnu Surteesovi.
V sedmdesátých letech se Ferrari dařilo ještě víc, Pohár konstruktérů slavilo hned čtyřikrát. Titul mistra světa v tomto desetiletí pro tým z Maranella vyhrál Niki Lauda v letech 1975 a 1977 a Jodie Scheckter v roce 1979. Na dlouhou dobu to pro Ferrari byly poslední tituly, které jezdec v jejich barvách získal. V osmdesátých letech se týmu tolik nedařilo. Stáj sice vyhrála Pohár konstruktérů v letech 1982 a 1983, ale žádný z jejích jezdců se šampionem nestal.
Devadesátá léta prožilo Ferrari v dvojím duchu. Do roku 1994 tým nevyhrál jediný závod, ve druhé polovině tohoto období se však vše začalo k dobrému obracet. Úspěšnému období předcházel příchod Jeana Todta a Johna Barnarda. V roce 1996 navíc Ferrari angažovala budoucího sedminásobného mistra světa Michaela Schumachera. Vítězství v Poháru konstruktérů v roce 1999 pak zvěstovalo, že nadcházející desetiletí bude plodné.
Hned v následující sezoně se týmu podařilo titul v Poháru konstruktérů obhájit a Michael Schumacher mohl oslavit svůj třetí titul mistra světa formule 1. V roce 2002 Ferrari konkurenci doslova drtilo. Vítězství oslavilo hned v patnácti závodech z celkových sedmnácti. V pozadí tohoto úspěchu se ovšem nesla obvinění, že tým využívá týmovou režii ve prospěch Michaela Schumachera, kterého jeho týmový kolega Rubens Barichello před sebe v nejednom závodě pustil.
O rok později už Michael Schumacher tak snadnou cestu k titulu neměl, vybojoval ho až v posledním závodě v Suzuce. Ferrari se podařilo obhájit i titul v šampionátu týmů. Dominance stáje se znovu projevila v roce 2004, kdy si opět připsali na konto oba tituly. Tím však slavná éra převahy Italů skončila.
V sezoně 2005 skončil tým v šampionátu až na třetím místě, v sezoně 2006 znovu podlehl, ačkoliv tentokrát bojoval o Pohár konstruktérů s Renaultem o něco usilovněji. Tento rok se také zapsal do dějin královny motorsportu jako poslední před prvním odchodem Michaela Schumachera z formule 1.
Do sezony 2007 nasadilo Ferrari duo Felipe Massa – Kimi Räikkönen. Finský pilot v tuhém boji s Lewisem Hamiltonem a Fernandem Alonsem vybojoval svůj první mistrovský titul, Ferrari pak díky diskvalifikaci McLarenu z Poháru konstruktérů mohlo oslavovat titul mezi týmy.
O rok později se o oba tituly znovu bojovalo mezi Ferrari a McLarenem. V Poháru konstruktérů tým svůj titul dokázal uhájit, mezi jezdci však zvítězil Lewis Hamilton, který v posledním kole posledního závodu sezony vypálil rybník Felipemu Massovi.
V roce 2009 Ferrari nezvládlo postavit konkurenceschopné auto, takže za úspěch mohlo považovat jediné vítězství té sezony, tedy Räikkönenův triumf ve Velké ceně Belgie. Ten rok navíc došlo ve Velké ceně Maďarska k nešťastné nehodě, při níž byl vážně zraněn Felipe Massa, což situaci týmu jenom zkomplikovalo.
Sezona 2010 nezačala ve Ferrari zrovna příjemně. Kimi Räikkönen dostal padáka, aby mohl uvolnit místo dvojnásobnému šampionovi přicházejícímu z Renaultu – Fernandu Alonsovi. Ten pak bojoval o titul mistra světa až do konce sezony, nicméně podlehl Sebastianu Vettelovi. Ani tým titul neslavil. Následující sezona byla pro maranellské ještě méně úspěšná, a to hlavně díky jasné převaze Red Bullu. V obou šampionátech měli Italové značnou ztrátu.
V roce 2012 se forma Ferrari zlepšila. Po ne zrovna úspěšném úvodu roku tým znovu bojoval o přední příčky a v šampionátu obsadil druhé místo za Red Bullem. Fernando Alonso znovu bojoval se Sebastianem Vettelem o titul mistra světa až do posledního závodu, ale opět mu podlehl. V následující sezoně se tým propadl v Poháru konstruktérů ještě o jedno místo, za Mercedes, a o titulu v šampionátu jezdců nemohla být vůbec řeč. Fernando Alonso sice skončil celkově druhý, ale jeho ztráta na lídra byla propastná.
Éra nových motorů v roce 2014 měla pro Ferrari znamenat návrat na vrchol, ale nastal pravý opak, po více než 20 letech Scuderia nevyhrála jediný závod a v šampionátu skončila čtvrtá. To přineslo velké personální zemětřesení, bylo propuštěno několi vedoucích pracovníků včetně šéfa týmu Stefana Domenicaliho a prezidenta automobilky Lucy di Montzemola. Na konci roku také odešel Fernando Alonso. Tím skončila jedna důležitá kapitola v historii maranellské stáje.
V roce 2015 sice nováček ve službách Ferrari Sebastian Vettel získal tři vítězství, jenže v sezoně 2016 přišel opět výkoností pokles a Scuderia zase skončila bez vítězství. Navíc se musela rozloučit s technickým ředitelem Jamesem Allisonem.
