Fascinující příběh stojící za rozvodem McLarenu a Mercedesu
Slavná kombinace McLaren-Mercedes se v letošní sezoně vrátí na startovní rošt. Jejich vzájemná spolupráce už sice nebude zahrnovat užší tovární podporu, ale přesto může McLarenu pomoci v cestě zpět na vrchol. Proč se ale McLaren s Mercedesem vůbec na konci roku 2014 „rozešel“? Stály za tím dva faktory.
Po šesti letech se na startovní rošt vrací monopost McLaren-Mercedes. Je však třeba upozornit, že McLaren bude pouze stuttgartským zákazníkem (tak jako tomu bylo v letech 2010 až 2014), nikoliv blízkým partnerem (jako v letech 1995 až 2009). Dříve totiž vlastnil Daimler 40% podíl akcií McLarenu.
Spojení McLarenu s Mercedesem může být dalším krokem wokingské stáje ve snaze vrátit se zpět na vrchol. Ale dnes nebudeme mluvit o tom, co teoreticky může nastat a jaké šance na úspěch McLaren má, pojďme se radši zaměřit na důvody, které vedly k rozvodu mezi McLarenem a Mercedesem.
Na první pohled se zdála být kombinace McLaren-Mercedes nesmrtelná, a to i na konci prvního desetiletí nového milénia. Ve skutečnosti ale roky 2007 a 2008 předznamenaly partnerský rozvod – a to ze dvou důvodů. Tím jedním byla špionážní aféra McLarenu z roku 2007 a tím druhým ekonomická krize.
Celý příběh je vskutku komplexní a jedním z klíčových prvků bylo i mocenské rozložení v tehdejší Mezinárodní automobilové federaci (FIA) a McLarenu. Zatímco britskému týmu šéfoval legendární Ron Dennis, který v 80. letech díky úspěchům McLarenu redefinoval pojem „závodní tým“, FIA byla vedena Maxem Mosleym, který patřil ke staré škole tzv. „autokratů“. Už zde je mnohým jasné, že jejich vzájemné vztahy nemohly být zrovna přátelské. A máte pravdu, oba k sobě navzájem chovali nevoli.
Proč je ale vztah mezi Mosleym a Dennisem tak důležitý? V roce 2007 Ferrari přišlo na to, že jejich zaměstnanec Nigel Stepney dodává McLarenu citlivé informace o vývoji jejich monopostu. Když se celá aféra donesla k Mosleymu, bylo jasné, že prezident FIA nezůstane mimo dění.
Následek celé aféry určitě dobře znáte – McLaren byl diskvalifikován z Poháru konstruktérů a musel uhradit finanční pokutu ve výši 100 milionů dolarů. Navíc hrozilo, že pokud by McLaren porušil byť sebemenší reguli, mohl by být v následujících dvou letech vykázán z celého šampionátu.
Ohlédnutí: Technické problémy Hondy, které pohřbily naděje na úspěch
40 % akcií tehdejšího McLarenu vlastnil Daimler AG, což znamenalo, že musel pokrýt i 40 % finanční pokuty. Mercedes neměl jinou možnost a ve skutečnosti o aféře ani netušil, je tedy logické, že celá aféra zanechala na vzájemném vztahu McLarenu a Mercedesu přetrvávající šrámy. A to nemluvě o tom, že McLaren coby automobilka představila na rok 2010 vývoj závodního vozu McLaren MP4-12C, který měl být přímým konkurentem produktů Mercedesu.
Daimler měl tedy mnoho důvodů k tomu, aby s McLarenem rozvázal spolupráci. Ve vzájemné dohodě navíc stálo, že Daimler hradil část nákladů za závodní jezdce, ale nesměl rozhodovat o tom, koho McLaren najme. Závodní ředitel Mercedesu Nobert Haug prý po GP Maďarska 2007 požadoval vyhazov Fernanda Alonsa.
Daimler a Ron Dennis spolu měli řadu neshod, ale zároveň měli společného nepřítele – Maxe Mosleyho. Tehdejší prezident FIA chtěl zavést revoluční technická i komerční pravidla F1, která by favorizovala zákaznické týmy před těmi továrními. Tehdy to bylo velké pozdvižení, jelikož ve formuli 1 závodila řada velkých automobilek (včetně Hondy, Toyoty nebo BMW).
Automobilky tehdy vytvořily společnou alianci The Formula One Teams Association (FOTA), které šéfoval zástupce ředitele McLarenu Martin Whitmarsh. Jejich cílem bylo vytvořit konkurenční šampionát formule 1, pokud by Max Mosley zašel se svými revolučními pravidly příliš daleko.
Pak ale přišel rok 2008 a společně s ním i ekonomická krize. Honda během několika měsíců zaznamenala 40% ztrátu a začala škrtat – logickým krokem bylo ušetřit na programu týmu formule 1 (za posledních 8 let zvítězila japonská automobilka jen v jednom závodě a její výkony za poslední dva roky výrazně poklesly). Bez jakéhokoliv varování se tedy Honda na konci roku 2008 stáhla a zanechala za sebou přes 700 zaměstnanců v Brackley, kteří se ze dne na den stali nezaměstnanými.
Kalendář s 15 závody a s diváky na tribunách je pro formuli E “důležitým cílem”
Tehdy zasáhl Ross Brawn (šéf závodního programu Hondy) společně s Nickem Fryem. Tým by zachránili, pokud by jim Honda umožnila využít rozpočet 100 milionů dolarů. Už ale ne s jejich motory. A tak se nakonec stalo, ale stále chybělo najít nového dodavatele motorů.
Odchod Hondy zatřásl základy FOTA. Do médií začaly prosakovat nepotvrzené informace o tom, že by mohly odejít i další automobilky – mluvilo se i o Ferrari, reálně šlo ale o Toyotu a BMW. Obě automobilky formuli 1 opustily na konci roku 2009.
Tehdejší šéf FOTA Martin Whitmarsh si nemohl dovolit, aby automobilky přišly o významného spojence, který bývalý tým Hondy představoval. Když tedy nový tým Brawn GP požádal o dodávku motorů Mercedes, rozhodl se Whitmarsh – nyní i jako šéf týmu McLaren – nevyužít právo veta.
Lusknutím prstu tak McLaren daroval svá exkluzivní práva na nejlepší pohonné jednotky ve formuli 1. Jak se ukázalo, právě tohle byl kritický okamžik a ohromná chyba, která nakonec vedla k rozpadu manželství McLaren-Mercedes a vzniku továrního týmu Mercedesu, jak ho známe dnes.
Je logické, že tento krok tehdy McLaren nijak blíže neprojednal. Bývalá Honda nepředstavovala riziko týmu, který patřil mezi nejlepší v historii. Nikdo netušil, že onen monopost, nyní označovaný pod názvem Brawn BGP01 vykazuje v aerodynamickém tunelu tak skvělá čísla, zatímco závodní monopost McLaren MP4-24 naprostý opak.
Nikdo tehdy nemohl předpovídat, že se Brawn GP stane kandidátem na mistrovský titul. Ross Brawn si na rok 2009 velmi dobře pamatuje: „Martin Whitmarsh chtěl, abychom ty motory dostali. Ron Dennis mu to nikdy neodpustil. Myslí si, že to je důvod, proč přišli o Mercedes… A má pravdu. Je tomu ale tak jen proto, že odvedli špatnou práci. Pokud by nás McLaren v roce 2009 porazil, nikdy by nás Mercedes nekoupil.“
Brawn GP slavil ihned v prvním závodě v Austrálii double. Zvítězil Jenson Button, druhý dojel do cíle Rubens Barrichello
Kontrastní výkony Brawnu GP a McLarenu z roku 2009 určitě řada fanoušků pamatuje. Jenson Button tehdy v jednoduše zbarveném Brawnu BGP01 ovládl šest z prvních sedmi závodů a nakonec si dojel i pro mistrovský titul. McLaren zvítězil pouze dvakrát v druhé polovině sezony, kdy začal jejich vůz vykazovat lepší výsledky díky dobrému vývoji.
Mercedes, nadšený výkony týmu Brawn GP, se rozhodl úspěšnou stáj odkoupit. Poprvé od roku 1955 se stříbrné šípy staly opět továrním týmem formule 1. Zbývalo tak vyřešit podíl u McLarenu, který v průběhu dvou let Mercedes prodal. Nyní byl McLaren jen a pouze zákaznickým týmem, nikoliv partnerem.
Manželství McLarenu s Mercedesem tak ukončila nejen solidarita Martina Whitmarshe, ale také špatný výkonnostní stav McLarenu v roce 2009. Revoluční technická pravidla byla dalším faktorem, který hrál důležitou roli. Na vývoj vozu vzpomíná tehdejší šéfinženýr McLarenu Paddy Lowe.
„Aerodynamický tým měl v plánu dosáhnout polovičních hodnot přítlaku z roku 2006,“ vzpomíná Lowe. „Vůz z roku 2008 měl koeficient zdvihu na hodnotě 3,5 až 3,6. Vůz z roku 2009 vykazoval jen 1,5.“
„Naším cílem bylo dosáhnout koeficientu 2,5. Měli jsme strach, když v únoru Ross Brawn varoval, že jeho tým dosáhl koeficientu 2,5. Všichni jsme si ale říkali, že to musí být výsledek chybné kalibrace.“
Nick Fry ve své knize vzpomíná, jak mu na začátku roku 2009 volal Ron Dennis a žádal ho o telefonní číslo na Rosse Brawna. Když mu ho sdělil, odpovědí mu bylo hromové ticho. A takhle se začala psát historie týmu, který v současnosti dominuje startovnímu poli. Stačila trocha solidarity a špatné načasování. Jak se říká, ve formuli 1 nezůstane žádný dobrý skutek nepotrestán.