F1 roku 2020 byla exemplarním příkladem, jak je důležité nevzdávat se
"Zázrak" je chápan jako 'div' nebo 'kouzlo'. Jde o označení mimořádného jevu či události, která není vysvětlitelná vědecky známými přírodními zákony a považuje se za projev zásahu nadpřirozených sil, No... tak podle této definice sezona F1 2020 zázrakem skutečně nebyla. Že se odehrála, je totiž možné relativně snadno vysvětlit. Stalo se tak zásluhou a díky nasazení tisíců houževnatých lidí, stejně jako díky kreativitě a nezdolnosti všech, kteří milují formuli 1 a motorsport. Přesto všechno ročník, kdy se mělo slavit 70. výročí šampionátu, pro mě už navždy bude příkladem zázraku.
Sezonu zcela zrušit a odepsat. Na jaře 2020 právě po tom volala část veřejnosti, ale i největší – byť bývalé – ikony formule 1 Bernie Ecclestone a Max Mosley. Oh, jak snadno se činí taková prohlášení, když za rozhodnutí nenese člověk žádnou zodpovědnost! Na úspěchy ale dosáhnou ti, kteří se nevzdávají. A nevzdávají se i v situacích zdánlivě prohraných. Jednou z největších inspirací ve formuli 1, ale také v letectví, které je mou druhou profesí, byli lidé, kteří se nevzdali ani v situaci, ve které já už neviděl vychodisko z ní. A ti lidé to posunuli o kousek dál, a já si řekl: OK, tak jsme přežili o něco déle, ale tohle už je defnitivní konec. A nebyl. A nebyl ani potom, co jsem si to samé myslel třeba ještě třikrát nebo čtyřikrát.
Podobně jako zdravotník nevzdává boj o život pacienta, jakkoli se situace jeví absolutně beznadějná. A věřím, že podobný princip nevzdávání se funguje v jakékoli oblasti lidské působnosti. Kéž bych například mohl popsat, jak obrovské množství lidí vynaložilo kolik úsilí, aby se v náhradním režimu vůbec odvysílalo Studio F1 před letošní Velkou cenou Turecka. Kdybychom byli zdravotníky, záchranáři, vědci, policistiy, hasiči, řidiči nebo třeba prodavači, přispívali bychom lepším věcem skrze právě takovou roli. Ale tohle je to, co děláme, co umíme a snažíme se rozdávat radost a přispět vytvoření prostoru, který nám všem umožní vrátit se k běžnému životu.
A to samé – jsem si jist – činí každý z vás z pozice své role. Bohužel, ne každý může, protože to v dnešních dnech nemá každý umožněno. Vědomí právě takového faktu bylo vždy velkou mentální přítěží během letošních přenosů. Stín povědomí, že ne všichni se na velkou cenu F1 dívají proto, že chtějí a touží, že mají příležitost mít radost, protože se potýkají s velkými problémy. Dívají se, protože kvůli současné nepřízni osudu zrovna nemají možnost jednoduše dělat něco jiného. Nebylo hodiny, kdybych na tohle nepomyslel a bylo mi to vždy – a je doposud – strašně líto.
Formule 1 letošního roku nejenže nabídla mimořádnou sezonu svým běžným fanouškům, ale dokázala pozvednout náladu a nabídnout jiné myšlenky i těm, kteří by se letos normálně nedívali. Formule 1 byla prvním mezinárodním sportem, který díky principům – právě pro F1 typických – dokázal v červenci 2020 znovu nastartovat. A vydržel až do prosince.
Samozřejmě, ne všichni byli spokojeni s výsledky, ale to se ve sportu děje běžně i v normálních dobách. Jestli ale formule 1 dokázala světu a jeho lidem nabídnout letos něco mimořádného (nebo spíš mimořádně silně), pak je to inspirace. Inspirace nevzdávat se. Nevzdávat se, i když se situace jeví jakkoli beznadějná. A je jedno, jestli je to snaha nevzdat boj se sočasnou pandemií, nevzdat snahu uspořádat sezonu F1, nebo nevzdat snahu dovést dítko do školky šťastné a rodič aby se u toho nezbláznil, nebo nevzdat to v práci. Škála výzev ‘nevdzat to’ je nekonečná.
Nevzdávat se určitě není jednoduché. K tomu vzdát se svádí frustrace z toho, že za každou překonanou překážkou se vždy objeví nová. Vzdát se nutí sklíčenost z pocitu, že má-li to být zítra lepší, je to naopak horší. Vzdát se je jedinou možností všude tam, kde (zdánlivě) neexistují žádná řešení. Vzdává se člověk také proto, že jiní hážou klacky pod nohy, protože je to jediné, co dokážou. Vzdát se má člověk chuť i tehdy, když řešení vidí, ale nepřijde hned. Nebo dostatečně brzo.
Kdybych měl ve svém věku – dejme tomu – šestnácti let možnost přečíst si dopis od svého já, které je o několik desítek let starší, určitě bych v něm nezapomněl zdůraznit důležitou věc: “Jsem si vědom toho, že ti uplynulé řádky přijdou jako patetické klišé. Ale není to patetické klišé. Dát sílu do ‘nevzdávání se’ má opravdu smysl. Nejsou to líbivá hesla.”
Sezona 2020 formule 1 vejde do historie jako exemplární příklad toho, čeho všeho je možné dosáhnout ve zdánlivě beznadějné situaci, když se člověk nevzdává a hledá řešení. A ještě více pozoruhodné je, že to samé se dá říci o řadě dalších profesí a činností v současném náročném období. Těch, kteří přes své ‘nevzdávání se’ přispívají dobrým věcem, je mile velké množství.
A to není před přicházejícím rokem 2021 úplně beznadějný poznatek.
Přeji Vám vše dobré.
Tomáš Richtr
