Dva ze tří: Japonští piloti, kteří doma skončili na pódiu
GP Japonska je již mnoho let nedílnou součástí kalendáře, přesto ale měla Země vycházejícího pouze hrstku hrdinů, kteří byli doma úspěšní. Přidá se k nim tento víkend Yúki Tsunoda?
Byť je Japonsko je součástí kalendáře od roku 1963, přičemž letos se jedná o 49 vydání (nezávodilo se zde v letech 1970, 1974, 1978-1986 a 2020-2021), tak se od té doby objevilo na startovním roštu pouze 19 místních jezdců.
Je to už dlouho, co japonský jezdec usedal za volant špičkového týmu. Když Satoru Nakajima v letech 1987 a 1988 jezdil za Lotus, bylo to uprostřed desetiletí trvajícího poklesu. V roce 2004 skončil Takuma Sato na stupních vítězů v GP USA v Indianapolis, ale jeho tým BAR v té sezóně vítězství nezaznamenal.
V 50 letech poté, co se stal Horoshi Fushida prvním Japoncem, který se kvalifikoval, dalších 17 pilotů nastoupilo na start velké ceny, kteří však příliš nezářili. Nyní se ocitl v unikátní pozici Yúki Tsunoda. Byť je pod enormním tlakem, tak by to mohl být právě on, kdo by mohl dosáhnout historického úspěchu, protože byl před domácím závodem povýšen do Red Bullu.
Zatímco Nakajima byl pod palbou kritiky, protože byl konstantně porážen svými týmovými kolegy z Lotusu Ayrtonem Senou a Nelsonem Piquetem, tak v GP Austrálie 1989 zajel životní výsledek, když předvedl skvělou stíhací jízdu po startu z chvostu a s nejrychlejším kolem skončil čtvrtý.
O vskutku zajímavou a vtipnou statistiku se ale postarali piloti z horších týmů, protože dvě ze tří pódií japonských pilotů byly zaznamenány před domácím publikem.
GP Japonska 1990: Aguri Suzuki se dostal do hledáčku
Je obrovská škoda, že je heroický výkon Aguri Suzukiho v Grand Prix Japonska 1990 často přehlížen kvůli kontroverznímu incidentu, který se stal mezi Ayrtonem Sennou a Alainem Prostem, když už v první zatáčce vyřadil Senna svého úhlavního pilota z Francie.
Začalo to tím, že Senna byl frustrovaný z toho, že jeho pole position nebyla přesunuta na čistou stranu trati (prezident FIA Jean-Marie Balestre zvrátil rozhodnutí sportovních komisařů o změně). Za těchto okolností se Senna rozhodl, že za žádnou cenu nenechá Prosta dostat se do první zatáčky jako první. Mise splněna – Senna si zajistil titul mistra světa, ale za cenu toho, že chaos z jejich kolize se přelil do zbytku startovního pole.
Se dvěma hlavními uchazeči o titul mimo hru závod pokračoval. Hned ve druhém kole udělal Gerhard Berger – Sennův týmový kolega a nový lídr závodu – chybu v první zatáčce, když dostal smyk na nečistotách a štěrku z kolize Senna-Prost. Musel odstoupit.
Tím se dostal do vedení Nigel Mansell, Prostův týmový kolega, následován vozy Benettonu v rukou Nelsona Piqueta a Roberta Morena, vozy Williamsu Thierryho Boutsena a Riccarda Patreseho, Lotusem Dereka Warwicka a Suzukiho vozem Lola-Lamborghini, který nasadil tým Gérarda Larrousse, bývalého pilota F1 a vítěze Le Mans. Suzuki rychle předjel Warwicka a už v sedmém kole se posunul na bodované pozice (tehdy body získávalo jen prvních šest jezdců).
V té době dodával pneumatiky většině týmů Goodyear, který nabízel čtyři různé směsi pro suchou trať. Benetton obvykle používal směs o stupeň tvrdší než konkurence a plánoval závod dokončit bez zastávky v boxech, což umožňovala nižší hmotnost a menší výkon jejich vozu B190 s motorem Ford V8.
Mansell proto tlačil co se dalo, aby si vybudoval náskok deseti sekund, než zajede do boxů pro nové pneumatiky ve 26. kole. Aby zkrátil dobu ztracenou v boxech, při odjezdu prudce sešlápl plyn – tak prudce, že urval hnací hřídel. Mansell musel odstoupit, čímž zároveň Ferrari přišlo o šanci na vítězství v Poháru konstruktérů, který tím připadl McLarenu.
Do vedení se dostal Piquet – čtyři sekundy před týmovým kolegou Morenem a dvanáct sekund před Patresem. Vše, co musel Piquet udělat, bylo šetřit auto – což bylo v silách trojnásobného mistra světa. Mezitím Suzuki po výměně pneumatik držel čtvrté místo, téměř 20 sekund za Patresem.
Rozestup se však zmenšoval a očekávalo se, že i jezdec Williamsu zamíří do boxů.
Patrese skutečně zajel do boxů ve 37. kole, čímž se Suzuki a jeho Larrousse dostali na třetí místo. Pečlivě hospodařil s palivem – na základě pokynů z boxové tabule, aby nedošlo k jeho vyčerpání – a s klidem odolal dotírajícímu Williamsu, čímž si zajistil historicky první pódiové umístění japonského jezdce ve formuli 1.
Tento okamžik neunikl pozornosti diváků, kteří na tribunách jásali. Oslavy ještě umocnil Satoru Nakajima, který s vozem Tyrrell dojel na šestém místě.
GP Japonska 2012: Kobayashiho “nudný” závod
Kamui Kobayashi se na Suzuce blýskl už v sobotu, když si zajistil čtvrté místo na startu. Jeho výkon byl však zastíněn vyšetřováním sportovními komisaři, protože svůj nejrychlejší čas zajel během fáze žlutých vlajek ve Spoon Curve, které byly vyvěšeny kvůli lotusu Kimmiho Räikkönena.
Ke zklamání jeho soupeřů však Kobayashi unikl trestu, protože v sektoru se žlutou vlajkou nejel rychleji než ve svých předchozích průjezdech. Nejenže nebyl penalizován, ale navíc postoupil na třetí místo, protože Jenson Button z McLarenu dostal pětimístnou penalizaci za výměnu převodovky.
Ačkoliv změny v kalendáři znamenaly, že Grand Prix Japonska už nebyla posledním nebo předposledním závodem sezony – jednalo se o 15. závod z 20 – boj o titul byl stále vysoce napínavý. Prvních sedm závodů sezony mělo sedm různých vítězů a Fernando Alonso z Ferrari vedl šampionát s náskokem 29 bodů, přestože neměl nejrychlejší vůz.
Po startu se sice odehrála téměř nevyhnutelná kolize v první zatáčce, ale nebyla tak dramatická jako ta, která více než 20 let předtím pomohla Agurimu Suzukimu k pódiu v roce 1990. Přesto se do ní zapletli dva hlavní uchazeči o titul. Alonso musel odstoupit po kontaktu s Räikkönenovým Lotusem.
Kobayashi mezitím skvěle odstartoval a vmáčkl se mezi Red Bully Sebastiana Vettela, který startoval z pole position, a Marka Webbera. Australan měl pomalý start, což vyvolalo zmatek ve druhé zatáčce, kde ho z trati vytlačil Romain Grosjean, týmový kolega Räikkönena.
Tento incident byl jedním z několika, kvůli nimž Webber označil Grosjeana za „šílence prvního kola“.
Druhý Kobayashi musel čelit obrovskému tlaku Buttona, který se po chaotickém prvním kole rychle probojoval zpět na pozice zaručující pódium. Po zastávkách v boxech oba jezdci vyjeli ve stejném pořadí, ale ztratili čas za pomalejšími vozy. Jediné zbývající Ferrari ve startovním poli, které řídil Felipe Massa, využil delší první stint a díky dobré strategii se ve 18. kole dostal před Kobayashiho.
V závěrečných kolech Button výrazně zvýšil tlak, ale Kobayashi neudělal žádnou chybu a projel cílem jen o půl sekundy před mistrem světa z roku 2009. Tento fanoušky oslavovaný moment byl nejen posledním pódiovým umístěním japonského jezdce ve formuli 1, ale také posledním pódiem pro tým Sauber.
