Deset případů, kdy jezdci nedokončili své smlouvy s týmem

Nad budoucností Nicholase Latifiho visí velký otazník. Kanaďan ani zdaleka neodvádí práci jako týmový kolega Alex Albon, a proto se v poslední době hlasitě hovoří o jeho předčasném konci ve Williamsu. Pokud k tomuto kroku dojde, ani zdaleka se nebude jednat o první případ předčasné ‚výpovědi‘. Následující článek tak popisuje deset případů z historie, kdy pilot předčasně opustil svůj tým…

Štítky: Historie Nepřehlédněte Zveřejněno 18. 06 2022 — Vašek Štěpánek

Sergio Pérez – Racing Point

Mexičan, který si dnes užívá slávu v Red Bullu měl původně závodit někde úplně jinde. Pérez měl pro rok 2021 a dál podepsanou smlouvu s Racing Pointem / Aston Martinem. Jednalo se tak o prodloužení kontraktu, který započal v roce 2014 (ještě za jména Force India).

Stáj ale v roce 2018 odkoupil kanadský miliardář Lawrence Stroll a jeho kroky byly od počátku více než viditelné. O dva roky později došlo k oznámení, že z růžového Racing Pointu vznikne nový ‚zelený‘ projekt Aston Martin.

Stroll, i přes Pérezovu platnou smlouvu, najal do nové éry týmu mistra světa Vettela. Pérez byl tak z týmu odejit. Spása přišla až po konci sezony 2020, kdy o Mexičanovy služby projevili zájem rudí býci a zatím se zdá, že stáj z Milton Keynes se rozhodla správně.

Ayrton Senna – Toleman

Legendární Brazilec vstoupil do F1 v roce 1984 s podprůměrným týmem Toleman. Senna ale od začátku své kariéry zářil a v Monaku téhož roku vyjel slabé stáji neuvěřitelné podium. Bylo tak logické, že se o budoucího šampiona začaly zajímat větší týmy.

Jedním z nich byla britská stáj Lotus, která s brazilským závodníkem podepsala smlouvu od roku 1985. Problém nastal, když Sennova původní smlouva s Tolemanem měla vypršet až v roce 1986, čímž se rozpoutala nemalá kontroverze.

Lotus nakonec zaplatil Sennovo odstupné ve výši 100 tisíc dolarů. Senna se tak od roku 1985 přestěhoval do Lotusu. S týmem Senna vyhrál hned druhý závod sezony v portugalském Estorilu. Dodnes je tento závod brán jako jeden z nejlepších brazilské legendy.

Nikita Mazepin – Haas

Nedávný případ se odehrál u Haasu. Ruský závodník Nikita Mazepin se s týmem připravoval na druhý rok ve formuli 1, když náhle během předsezonních testů došlo k ruské invazi na Ukrajině… bylo jen otázkou času, než se konflikt dotkne i formule 1.

Už během testování v Barceloně odstranil Haas loga hlavního sponzora ze svých vozů – ruskou společnost na výrobu hnojiv Uralkali, kterou vlastnil Nikitův otec a jeden z oligarchů Ruska Dmitrij Mazepin.

Americký tým reagoval rychle a už během druhých předsezonních testů jsme Nikitu Mazepina v Haasu neviděli. Vedení týmu znovu angažovalo Kevina Magnussena, který předtím s Haasem závodil čtyři roky a hned v Bahrajnu Dán získal skvělé páté místo.

Andrea de Cesaris – Ligier

Andrea de Cesaris předvedl v roce 1985 na rakouském Osterreichringu (dnešní Red Bull Ring) jednu z nejpamátnějších nehod v F1. Pilot Ligieru se během závodu několikrát roztočil a tím největším finále bylo několik kotrmelců ve vzduchu.

Šéf týmu, Guy Ligier, už se nemohl dívat na časté nehody svého pilota. De Cesaris měl pověst sice rychlého pilota, ale také velmi nebezpečného a zbrklého. Kvůli několika drahým nehodám se vedení týmu nakonec rozhodlo spolupráci s de Cesarisem ukončit.

O rok později, tedy v roce 1986, se Andrea do formule 1 vrátil. Už to ale nebylo s Ligierem, ale se stájí Minardi. Tam se italský závodník zabydlel až do roku 1994. Dlouhou kariéru i tak nadále doprovázely nehody a nebezpečné situace.

Ralf Schumacher – Jordan

Ralf Schumacher měl s Jordanem tříletou smlouvu a svůj debut v týmu zvládl dobře. Hned ve třetím závodě v Argentině skončil bratr legendárního Michaela na solidním třetím místě. Poté se ale pohodová atmosféra začala pomalu kazit.

Šéf týmu Eddie Jordan pro rok 1998 angažoval mistra světa z roku 1996 Damona Hilla a horší atmosféra ve stáji na sebe nenechala dlouho čekat. Bod zlomu přišel v Belgii, kde vedení týmu zakázalo Schumacherovi bojovat s Hillem.

Tím si stáj zajistila vůbec první vítězství v F1 a rovnou to byl double. Ralf ale ze situace šťastný nebyl a společně se svým bratrem Michaelem zaplatili týmu odstupné ve výši dvou milionů dolarů. Ralf Schumacher pak začal závodit pro Williams.

Alain Prost – Renault

Příběh francouzského ‚profesora‘ a jeho odchodu z Ferrari je velmi známý. Podobnou situaci ale Prost zažil už o osm let dříve, v roce 1983 s Renaultem. Obě strany byly nespokojené, a to natolik, že se konec spolupráce očekával každý den.

Prost osočoval Renault ze špatné spolehlivosti a výkonu. Stáj zase nařkla pilota z neloajálního a neprofesionálního chování. Posledním hřebíkem do pomyslné rakve byla Prostova ztráta titulu v roce 1983 kvůli nespolehlivým pohonným jednotkám Renault.

O rok později se Francouz přesunul do McLarenu, se kterým získal tři tituly mistra světa. Spory ve stáji ale vznikly také – po příchodu Ayrtona Senny. Prost následně odešel do Ferrari, kde ho potkal podobný osud jako v Renaultu.

Heinz-Harald Frentzen – Jordan

Německý závodník nahradil v Jordanu Ralfa Schumachera. Spolupráce vypadala nadějně a Frentzen předvedl i několik zajímavých výsledků. Jak tomu už ale tak bývá, nic netrvá věčně a po čase se vztahy mezi Jordanem a Frentzenem také zkazily.

V roce 2001 odjel Němec pro tým jen 11 závodů. Vedení stáje se jej rozhodlo propustit kvůli ne příliš lichotivým výsledkům a před Frentzenovým domácím závodem v Německu padlo konečné rozhodnutí.

Šéf týmu Eddie Jordan následně uvedl, že se Frentzena zbavovat úplně nechtěl. Nicméně v roce 2002 Jordan přecházel na motory Honda a součástí dohody bylo angažování Takuma Saty. Frentzen situaci rychle pochopil a vůči týmu neměl silnou zášť.

Fernando Alonso – Ferrari

Španěl začal pro Maranello závodit v roce 2010. Spolupráce začala úchvatně, když Alonso vyhrál hned první závod sezony v Bahrajnu. Po celoroční bitvě se ale dvojnásobný mistr světa své třetí koruny nedočkal.

V roce 2012 se Alonso překvapivě znovu utkal o titul se Sebastianem Vettelem – ale i v tomto případě se radoval pilot Red Bullu. Velké komplikace ale přinesla až sezona 2014, první rok hybridní éry ve sportu.

Ferrari nemělo dobrý vůz a Alonsova horkokrevná povaha to týmu dávala náležitě za vinu. Výsledkem bylo předčasné ukončení spolupráce (původně měl Alonso u Ferrari setrvat do roku 2016). Španěl se pro další čtyři roky uhnízdil v McLarenu.

Valtteri Bottas – Williams

Finský závodník měl za sebou čtyři povedené sezony u Williamsu a připravoval se na pátou, jeho osud ale změnilo šokující rozhodnutí Nica Rosberga, který se hned po zisku titulu stáhl z formule 1. Mercedes se tak ocitl bez druhého pilota.

Manažerem Valtteriho Bottase byl šéf Mercedesu Toto Wolff, a tak byla volba zcela logická, problémem ale byla Finova platná smlouva se stájí z Grove, která byla Bottase ochotna pustit jen za nějakou výhodnou kompenzaci.

Tou se stalo odstupné ve výši 10 milionů dolarů. Williams následně přesvědčil i odcházejícího Felipeho Massu, aby v F1 zůstal minimálně ještě jednu sezonu a zaučil ve světě motorismu nováčka Lance Strolla. Bottas se pro dalších pět let přemístil do Mercedesu.

Kimi Räikkönen – Ferrari

Iceman spojil své síly s Ferrari v roce 2007 a hned z toho byl titul mistra světa, Räikkönen je mimochodem dodnes posledním šampionem Ferrari. Vztahy se ale řádně otřásly v roce 2009, kdy do hry přišla nová technická pravidla.

Maranello se propadlo do středu pole a atmosféra v týmu byla daleko ponuřejší. I přes tyto komplikace dokázal Kimi Räikkönen vyhrát závod ve Spa-Francorchamps. Za nedlouho ale přišlo šokující oznámení – Ferrari se rozhodlo zbavit se Fina a angažovat Alonsa.

Iceman se pro následující dva roky stáhl z F1 a začal se věnovat závodům rally. V roce 2012 se ale vrátil s Lotusem, za který v letech 2012 a 2013 vyhrál dva závody. V roce 2014 se Fin vrátil do Ferrari, kde po pěti letech uvolnil místo Leclercovi.