Deset nejhorších rozhodnutí Red Bullu ohledně jezdců

Štítky: Nepřehlédněte Red Bull Zveřejněno 19. 01 2026 — Bára Goldmannová

Daniil Kvyat, Pierre Gasly, Alexander Albon, Liam Lawson, Nyck de Vries, Brendon Harley a částečně i Daniel Ricciardo v Raicng Bulls. To je výčet pilotů, kteří pohořeli, nebo nedostali dostatečný prostor ukázat své kvality. Nejvíce “padaly hlavy” po příchodu Maxe Verstappena, ale už před ním byla rakouská stáj známá svým nekompromisním přístupem, pokud není spokojená s výkony svých svěřenců.

10. Debut uprostřed sezony bez testování

Druhý tým Red Bullu byl založen, aby vychovávali jezdce pro mateřskou stáj Red Bull, a tuto funkci plní dodnes – posledním členem jezdecké akademie, který dostal příležitost ukázat, co v něm je, je Arvid Lindblad, který bude letos debutovat v Racing Bulls.

Nasazování nováčků do F1 tedy není nic nového. Někteří nováčci to ale mají těžší než jiní.

V roce 2009 se Red Bull uprostřed sezony náhle zbavil  kvůli neuspokojivým výkonům Sébastiena Bourdaise a na jeho místo posadil Jaimeho Alguersuariho.

Alguersuari měl tehdy pouhých 19 let a stal se nejmladším jezdcem v historii F1, když nastoupil do Velké ceny Maďarska.

Šlo tedy o neprobádané území, které bylo ještě extrémnější tím, že Alguersuari předtím neabsolvoval žádné pořádné testování vozu F1 – měl za sebou pouze jízdy po rovince při soukromých shakedownech.

Testování během sezony bylo zakázáno, což bylo součástí argumentace Red Bullu, protože tým cítil, že Alguersuariho nemůže na plnohodnotné místo ve F1 připravit jinak než tím, že ho uprostřed sezony rovnou posadí do závodního vozu.

Za daných okolností si Alguersuari vedl dobře a následně dostal dvě celé sezony, během nichž získal 31 bodů a jeho nejlepším výsledkem bylo sedmé místo, než byl na konci roku 2011 vyřazen z týmu.

O několik let později pak ukončil kariéru v motorsportu ve věku pouhých 25 let, takže jediné, co mu ten brzký start skutečně urychlil, byl konec jeho kariéry.

9. První velký rozkol s jezdcem

Nikdo, dokonce ani sám Scott Speed, nemá problém s tím, že se ho Red Bull v roce 2007 uprostřed sezony zbavil.

Speed měl plné zuby tehdejších šéfů Toro Rosso Franze Tosta a Gerharda Bergera a oni byli očividně stejně tak unavení z něj…

Po havárii v GP Evropy, stejně jako u několika dalších jezdců, v nechvalně proslulých extrémně mokrých úvodních kolech závodu na Nürburgringu, Speed po návratu do boxů Tosta pořádně rozčílil.

Speed později tvrdil, že ho Tost poté chytil za krk, a s odstupem času sám přiznal: “Asi bych se zachoval stejně. Neprojevil jsem mu žádný respekt. Byl jsem jen mladý, namyšlený kluk.”

Speed byl ve formuli 1 nanejvýš průměrný a nikdy nezískal ani bod. Jeho angažmá dávalo smysl po třetím místě v GP2 a americký jezdecký projekt byl tehdy pro Red Bull ve F1 velkou prioritou.

Zpětně se ale ukázalo, že to byla strašná volba, a dokonce i na poměry Red Bullu šlo o velmi ošklivý rozchod.

8. Krátké vzdání se vlastních jezdců

Poté, co Red Bull v roce 2012 vyřadil Alexe Albona z juniorského programu, ho na poslední chvíli stáhl z angažmá v Nissanu ve formuli E a udělal z něj jezdce Toro Rosso pro sezonu 2019.

O několik měsíců později byl pak Albon povýšen do hlavního týmu, aby nahradil Pierra Gaslyho.

Albon si s tím ve skutečnosti poradil poměrně dobře a jeho půlsezona vytvořila slušný základ pro celý rok po boku Maxe Verstappena v roce 2020.

Podivná, zhuštěná covidová sezona 2020 mu ale výrazně ztížila situaci – jen těžko dostával vůz pod kontrolu. Jeho chování popsal jako, když monopost ovládáte s citlivostí nastavenou na maximum.

A přestože sezonu zakončil solidní sérií výsledků, Red Bull se po pouhém roce a půl snažení rozhodl, že to nebude stačit.

Na dnešní poměry to byl docela dlouhý čas. Zároveň to ale znamenalo, že se Red Bull na chvíli vzdal vlastních jezdců a místo toho sáhl po zkušeném Sergiu Pérezovi.

Protože se Albon do F1 dostal s Red Bullem i kvůli nedostatku jiných možností v jezdeckém poolu týmu, lze jeho působení považovat také za okamžik, kdy se kdysi skvělý juniorský program začal vážně zpochybňovat.

A vzhledem k tomu, že Albon dnes patří mezi řadu bývalých jezdců Red Bullu, kterým se daří jinde – nyní u Williamsu – je fér říct, že problém nebyl jen v něm.

7. Třetí návrat do juniorského týmu

Původní sesazení Daniila Kvyata v roce 2016 přišlo po velké chybě v jeho domácí Velké ceně Ruska, přestože už o jeden závod dříve získal své první pódium sezony. A toto přeřazení bychom do seznamu zahrnuli samo o sobě – nebýt toho, že jeho náhradou byl Verstappen…

Dávalo to tedy alespoň smysl, kvůli komu byl Kvyat odsunut stranou, a dostal ještě druhou šanci v Toro Rosso, než byl ke konci roku 2017 z týmů Red Bullu v F1 zcela vyřazen.

Kvyat pak ve formuli 1 zůstal díky roli testovacího a rezervního jezdce Ferrari – a následně mu Red Bull v roce 2019 dal třetí angažmá v juniorském týmu.

Šokující odchod Daniela Ricciarda a zbytečné přehlédnutí ohledně způsobilosti Dana Ticktuma k získání superlicence přiměly Red Bull uvědomit si, že má ostudně málo možností.

Povýšení Gaslyho do Red Bull Racing zanechalo v Toro Rosso dvě volná místa – a obě nakonec obsadili bývalí “odpadlíci” Red Bullu, Albon a Kvyat.

Kvyat byl užitečnou, zkušenou referencí (v Německu dokonce dojel na pódiu), takže v tom určitá logika byla. To, že se ale organizace typu Red Bullu dostala do takového nedostatku dostatečně kvalitního talentu, že musela nasadit Kvyata v Toro Rosso už potřetí, svědčí o opravdu špatném řízení.

6. Chaotická přestavba uprostřed sezony

Kvyat zůstal u Toro Rosso v roce 2017 jen proto, že Red Bull plně nedůvěřoval novému šampionovi GP2 Gaslymu, přestože právě vyhrál šampionát, který před ním žádný junior Red Bullu nikdy neovládl.

Když se ale Kvyat trápil, Red Bull se rozhodl ho na posledních šest závodů nahradit Gaslym. Gasly se připojil ke Carlosi Sainzovi pro následující dvě velké ceny, jenže pak nastaly další dva problémy.

Red Bull dovolil Sainzovi přestoupit k Renaultu na poslední čtyři závody roku 2017 jako součást řetězce kroků, který zahrnoval i to, že Toro Rosso opustilo pro rok 2018 spolupráci s motory Renault, aby místo toho převzalo dodávky Hondy od McLarenu.

Prvním z těchto závodů byla Velká cena USA – kterou Gasly vynechal, protože mu bylo umožněno dokončit jeho hlavní program v japonské Super Formuli, kde bojoval o titul s podporou Hondy.

Toro Rosso tak potřebovalo jednorázově kompletně změnit jezdeckou sestavu. To vedlo k nečekané volbě jezdce sportovních vozů Brendona Hartleyho a ke krátkému návratu Kvyata – který dokonce získal bod!

Mezitím se Gasly nakonec svého finále v Super Formuli ani nedočkal, protože byl závod zrušen kvůli tajfunu.

5. První skutečná Verstappenova “oběť”

Red Bullu se vlastně nedá úplně vyčítat, že se v roce 2019 ocitl v defenzivě ohledně plánů s jezdci, protože rozhodnutí Daniela Ricciarda přestoupit k Renaultu přišlo náhle.

Gasly by ale v době, kdy přišlo povolání do Red Bull, měl mít za sebou dvě celé sezony u Toro Rosso.

Místo toho odjel jen závěrečné závody roku 2017 a poté sezonu 2018. Jeho povýšení bylo správné, ale Red Bull mohl a měl udělat víc pro to, aby byl na tuto roli skutečně připraven.

Jeho nehody v předsezonních testech a interně kritizovaný přístup během první poloviny roku 2019 situaci samozřejmě nepomohly – a to byl možná důvod, proč by tento vztah nikdy nefungoval.

Po nevýrazné sérii výsledků Red Bull v týdnech před letní přestávkou tvrdil, že Gaslyho pozice je bezpečná, jen aby ho v srpnu přesto sesadil a udělal z něj první skutečnou oběť “Verstappena – ničitele týmových kolegů”.

Zbavit se ho už po půl sezoně bylo příliš uspěchané rozhodnutí, které dnes působí o to hůř vzhledem k Gaslyho výkonům u Alpine a postupnému zjištění, že problémem byly často stejně tak vozy Red Bullu jako samotní jezdci.

4. Neobvyklé provizorní řešení

Kdo by si pomyslel, že dát jezdci debut ve formuli 1 téměř třicátníkovi, pět let poté, co opustil kariéru v monopostech, nebude fungovat?

Hartley byl uznávaným esem vytrvalostních závodů – v roce 2017 vyhrál 24 hodin Le Mans a měl nakročeno k titulu mistra světa ve vytrvalostních závodech, když přišlo šokující povolání do Toro Rosso na poslední čtyři závody sezony F1.

Bylo na tom něco docela zábavného a Hartleyho celkové jezdecké kvality jsou bezpochyby velmi působivé.

Šlo ale o neobvyklou volbu a čistě přechodné řešení. A skutečnost, že k tomu Red Bull musel sáhnout poté, co ho už jednou vyřadil ze svého juniorského programu, vyvolávala otázky ohledně hloubky jeho talentové základny i rozhodovacích procesů.

Hartley předvedl dost na to, aby si vysloužil plnohodnotné místo pro sezonu 2018, a měl i své světlé momenty. V přímém srovnání s Gaslym si vedl lépe, než si lidé tehdy pravděpodobně mysleli – nebo než si dnes vůbec pamatují.

Jenže jen zřídka dokázal všechno spojit dohromady a vztah mezi Red Bullem, Toro Rosso a Hartleym se postupně zhoršoval.

3. Nejrychlejší sesazení ze všech

Už samotné rozhodnutí Red Bullu nahradit Sergia Péreze Liamem Lawsonem pro sezonu 2025 vyvolávalo okamžité otazníky.

Alternativou byl zkušenější a podle mnohých i rychlejší Yuki Tsunoda. Red Bull ale věřil, že Lawson je ve skutečnosti rychlejší, odolnější a má vyšší výkonnostní strop. Ještě v prosinci 2024 byl neochvějně přesvědčený, že Lawson je správná volba.

Pak ale po pouhých dvou závodech sezony 2025 byl Lawson přeřazen zpět do Racing Bulls a nahradil ho Tsunoda.

Jak mohlo být hodnocení Red Bullu natolik chybné, že tak rychle a zásadně změnil názor, nebylo nikdy uspokojivě vysvětleno.

Realita byla taková, že Red Bull prostě doufal, že Lawson bude dost dobrý. Odhadoval kvalitu jezdce, který měl pomáhat v boji o titul mistra světa.

To, co Lawsonovu situaci drží mimo první dvě příčky tohoto seznamu, je fakt, že byl během svých prvních dvou závodních víkendů natolik slabý, že rychlá korekce kurzu možná byla nutná.

A alespoň zůstal ve formuli 1, dokázal si znovu vybudovat reputaci a pro rok 2026 si opět vysloužil plnohodnotné místo v rámci rodiny Red Bullu.

2. Unáhlený podpis rychle opuštěný

Unáhlené angažování Nycka de Vriese a následná rychlá otočka v jeho případě v polovině nováčkovské sezony 2023 definitivně upevnily představu, že Red Bull – a zejména Helmut Marko – úplně ztratil směr.

Mistr Formule E z roku 2021 a testovací i rezervní jezdec Mercedesu ve F1 předvedl při svém šokujícím debutu ve formuli 1 za Williams ve Velké ceně Itálie 2022 vynikající výkon, zakončený ziskem bodů.

Tím se De Vries dostal do hledáčku řady týmů, ale Marko byl přesvědčený okamžitě. De Vries byl pro sezonu 2023 dosazen do druhého týmu Red Bullu před vlastními juniory – včetně Lawsona, který skončil třetí ve F2 a byl jasnou volbou “dalšího na řadě”.

Red Bull se De Vriese vzdal téměř stejně rychle, když ho po pouhých deseti velkých cenách bez bodu vyřadil.

Marko to označil za svou “největší chybu”, ale neměl by z jednoho jediného, byť velmi dobrého výkonu na trati, která Williamsu seděla, vyvozovat tak zásadní závěry o De Vriesově potenciálu ve F1.

Náhrada De Vriese “třetím jezdcem“” Red Bullu Danielem Ricciardem byla sama o sobě poměrně zoufalým krokem a ani ten se nakonec neosvědčil.

Ricciardova volná dostupnost po rozchodu s McLarenem a romantická představa, že by u zaměstnavatele, který z něj udělal jednoho z nejnebezpečnějších jezdců F1, mohl znovu najít svou nejlepší formu, ale přece jen dávaly určitý smysl.

1. Nákladné špatně nastavené priority

Isack Hadjar by mohl v roce 2026 konečně ukončit krizi týmových kolegů Maxe Verstappena u Red Bullu, ale existovala i naprosto jistá volba, která už mohla sedět ve druhém voze.

Carlos Sainz je pro Red Bull obrovské, obrovské “co kdyby”. Ne kvůli jeho odchodu v roce 2017, který přišel v době, kdy byla cesta do Red Bull Racing zablokovaná dvojicí Verstappen–Ricciardo, ale kvůli tomu, že Red Bull měl šanci ho přivést zpět pro sezonu 2025 poté, co Lewis Hamilton převzal Sainzovo místo u Ferrari.

Red Bull tuto možnost odmítl. Jako ospravedlnění se opřel o výkony Sergia Péreze v roce 2023, kdy byl během nejdominantnější sezony Red Bullu v historii F1 s velkým odstupem druhý za Verstappenem.

Skutečným důvodem ale bylo to, že vedení Red Bullu nechtělo dát Sainze dohromady s Verstappenem ze strachu, že by to rozladilo Verstappenův tábor a vyvolalo vnitřní napětí po jejich problematickém společném působení coby nováčků u Toro Rosso před deseti lety.

Bylo hloupé tak rychle zavrhnout prověřeného vítěze závodů, který by jednoznačně odpověděl na otázku, zda dokáže vozy Red Bullu řídit jen Verstappen, nebo zda tým prostě jen najímá špatné jezdce.

A aby toho nebylo málo, krátce poté následovalo nové dvouleté prodloužení smlouvy s Pérezem v době, kdy se jeho sezona začala ubírat špatným směrem.

Red Bull to obhajoval snahou ubrat tlak a pomoci Pérezovi zlepšit se, jenže to selhalo za obrovských nákladů.

Pérezova sezona se zcela zhroutila a Red Bull se ho nakonec stejně rozhodl zbavit – přičemž mu musel vyplatit miliony za zbývající dva roky nové smlouvy!

Sainz mezitím podepsal s Williamsem, kde v roce 2025 zazářil, zatímco Red Bull vybral Lawsona jako Pérezovu náhradu – takže za toto rozhodnutí platí dodnes, a to hned několika způsoby…