Automobilist.com

Denny Hulme – „Medvěda“, který přežil kariéru v F1, zabil infarkt během závodu

V pátek uplynulo 27 let od smrti jediného mistra F1 z Nového Zélandu – Dennyho Hulma.

Štítky: Denny Hulme Historie Zveřejněno 6. 10 2019 — Lukáš Štěrovský

4. říjen 1992, 33. kolo legendárního závodu Bathurst 1000. Za volantem žlutého BMW M3 jede i 56letý šampion F1 z roku 1967 Denny Hulme, přezídvaný „Medvěď“, to kvůli jeho drsné povaze a ostrým rysům. Něco je ale špatně. Pilot si přes vysílačku stěžuje na rozmazané vidění. Následně v rychlosti kolem 230 kilometrů v hodině zatáčí do zdi lemující levou stranu dráhy. Dokáže ale vůz zastavit a odstavit k pravému okraji okruhu. Když k němu dobíhají traťové maršálové, Denny je ještě připoutaný v sedačce. Až později, po převozu do tamní nemocnice, kde je prohlášen za mrtvého, vychází najevo, že za jeho odstoupením z nejdůležitějšího závodu v životě stál infarkt, který jej postihl přímo na trati!

Denis Clive Hulme se narodil v roce 1936 na Novém Zélandu na tabákové farmě jeho rodičů. Už odmala řídil, nejprve jen seděl otci na klíně, od šesti let byl už samostatným řidičem. Později, v 18 letech, zanechal školy, živil se jako mechanik a z našetřených peněz si koupil první vlastní závodní vůz – MG T-type, se kterým se účastnil závodů do vrchu. Tenkrát si osvojil zajímavý zvyk: měl pocit, že vůz lépe vnímá a řídí bez obuvi, a tak závodil bos (nechal toho o pět let později, když začal jezdit v Evropě). Nicméně Hulme zaujal už ve svém prvním řádném závodě v roce 1957, kde se z posledního místa na startu probojoval až k vítězství s náskokem dvou sekund!

To jeho otce, mimochodem válečného ostřelovače vyznamenaného Viktoriinim křížem za bitvu na Krétě v roce 1941, přinutilo, aby synovi koupil lepší vůz značky MGA. Hulme dokázal stabilně jezdit na čele, a tak bylo rozhodnuto, že poputuje jako zástupce závodní akademie Nového Zélandu soutěžit na starý kontinent společně s Georgem Lawtonem.

V barvách McLarenu F1, rok 1968, Grand Prix Monaka.

„Nemohli se rozhodnout, kdo z nás je lepší, tak poslali oba,“ vzpomínal později na osudný moment Hulme, který sám od sebe nechtěl ze Zélandu odejít, ale jednalo se o tak zajímavou příležitost, že nemohl odmítnout. A proč se ona chvíle stala osudnou?

Oba mladíci si pořídili monopost Cooper T45-Climax s obsahem dvou litrů, který přes zimu upravili a se kterým úspěšně soutěžili v roce 1960, Hulme dokonce vyhrál podnik Gran Premio di Pescara ve formuli junior. Jenže rok skončil katastrofou, v závodě v Dánsku měl George Lawton nehodu a zemřel doslova Dennymu náručí.

„George jel přede mnou. Roztočil se, trefil násep, vyletěl do vzduchu… vyhodilo ho to z auta, na které ale znova dopadl a to ho zabilo. Najednou jsem zůstal v Anglii sám, bez kamaráda, a říkal si, že je to trochu drsné,“ přiznal časem Hulme.

Denny se ale vzchopil. Vliv na to měla i jeho nová přítelkyně Greeta, která mu v Evropě dělala společnost a o dva roky později se stala jeho manaželkou a následkě i matkou dvou dětí. Jenže juniorské závodění, o kterém navíc novozélandský tisk poblázněný Brucem McLarenem v F1 neinformoval, vyžadovalo peníze, a tak Denny po štacích ve formuli 2 a junior u stáje Kena Tyrella vzal zavděk pozicí mechanika v týmu Jacka Brabhama, který mu ale nabídl také závodní sedačku v šampionátu formule junior a dalších závodech cestovníchvozů. To nakonec vedlo až k trvalému a úspěšnému angažmá ve formuli 2.

V posledním závodě F1 – Argentina 1974.

A pak už následovala kategorie nejvyšší, stále v barvách Brabhamu. Zélaňdan si k debutu v F1 nemohl vybrat ironičtější podnik, než kterým byla GP Monaka roku 1965. Později téhož roku si vyjel první body za čtvrté místo ve Francii. Rok 1966 byl jeho první kompletní sezonou ve formuli 1 a hned z toho byla čtyři pódia a celkově čtvrté místo v Poháru jezdců.

O poznání lepší byl ale ročník následující – přestože Brabham nebyl nejrychlejší vůz, za který se považoval Lotus 49 Jima Clarka a Grahama Hilla, byl nejméně poruchový. A právě díky konzistenci oslavil Denny Hulme svůj první a jediný titul mistra světa. Výše zmíněný fakt potvrzuje i to, že z 11 mistrovských závodů Novozélanďan vyhrál pouze dva, v Monaku a v Zeleném pekle na Nürburgringu. Prvenství z knížectví ale bylo poznamenáno smrtí Itala Lorenza Bandiniho, který naháněl prvního Hulma, jenže nakonec fatálně havaroval. Tak jako tak se Novozélanďan stal historicky prozatím jediným mistrem světa formule 1.

Pro příští rok přešel k McLarenu, tedy do stáje svého krajana Bruce McLarena. Dennymu se ale na úspěch nepodařilo navázat a i kvůli častým technickým problémům skončil v šampionátu „až“ na bronzové příčce. V roce 1969 byla situace ještě horší, výsledkem bylo konečné šesté místo. Sezona 1970 znamenala sice čtvrtou příčku, jenže ten rok se McLaren potýkal s jedním neštěstím za druhým. Nejrpve během testů zemřel šéf stáje Bruce McLaren. Při tréninku na Indy 500 se zase v plné rychlosti vznítil Dennyho vůz, což vedlo k popálení rukou a vynechází Velké ceny Nizozemska.

Rok 1971 znamenal jen prohloubení technických potíží. Zdálo se, že zlom nastal o rok později – pilot McLarenu vyhrál v Jižní Africe a přidal dalších několik umístění na stupních vítězů. Bylo z toho třetí místo celkově. Další primát se mu povedl v sezoně 1973 – v Kyalami získal své první a jediné pole position! Za zmínku určitě stojí, že v Belgii Hulme spolu s týmem představili nový bezpečnostní systém, který měl pilotům pomoci dýchat v případě požáru vozu. Nakonec Novozélanďan vyhrál ve Švédsku, ale celkově to byla jen pozice číslo šest. O dost horší ale byla smrt Françoisa Ceverta ve Watkins Glen, v závěru roku, která Dennyho dost poznamenala.

V následujícím roce pak přišel o život Peter Revson, který během březnových testů na okruhu Kyalami utrpěl defekt předního zavěšení a hlavou narazil do bariér. Hulme se jej marně pokusil zachránit a brzy nato oznámil, že po sezoně se s formulí 1 rozloučí, a tak také udělal. Chvíli působil jako vedoucí jezdecké asociace GPDA, ale brzy se z této role poroučel. Po čase se naplno vrátil k závodění s cestovními vozy, nejprve na Novém Zélandu, posléze i v Evropě. Než došlo na osudný závod 4. října roku 1992…

Denis Clive Hulme – vizitka

  • Narozen: 18. června 1936
  • Zemřel: 4. října 1992 (†56)
  • Aktivní roky v F1: 1965 – 1974
  • Mistr světa: 1967
  • Počet Grand Prix: 112
  • Vítězství: 8
  • Umístění na stupních vítězů: 33
  • Pole position: 1

Diskuse k článku

Napsat komentář