Co všechno skončilo v Abú Dhabi 2025

Štítky: DRS Historie Honda Renault Sauber Yuki Tsunoda Zveřejněno 6. 12 2025 — GPF1.cz

1. Konec jedné naděje: Hořkosladké loučení Yukiho Tsunody

Odchod Yukiho Tsunody z rodiny Red Bullu je více než jen rutinní změnou na jezdeckém trhu. Symbolizuje konec jedné z nejdelších cest v nemilosrdném juniorském programu a uzavírá kapitolu jezdce, který se stal japonským rekordmanem v počtu startů. Ačkoliv oficiálně zůstává v záloze jako rezervní jezdec, jeho aktivní kariéra pod křídly Red Bullu zde téměř jistě končí.

Jeho působení mělo dvě tváře. Na jedné straně stojí nepopiratelný úspěch. Tsunoda přežil a překonal zástupy vysoce hodnocených talentů, které systém Red Bullu pohltil a vyplivl. Jeho nepopiratelný talent, podpořený klíčovým patronátem Hondy, mu zajistil místo v F1 na pět sezón, což je déle, než se kdy podařilo mnohým jeho vrstevníkům.

Na druhé straně však zůstává pocit nenaplněného potenciálu. I přes více než stovku startů nikdy nedosáhl na stupně vítězů. A to ani v době, kdy sesterský tým Racing Bulls disponoval vozem, který byl pravděpodobně nejlépe připravený na pódiová umístění v jeho historii. Realita jeho kariérní dráhy byla neúprosná. Tsunoda sám cítí, že si na základě výkonů z posledních závodů zasloužil víc, ale čas, který mu struktura Red Bullu poskytla, byl delší, než bývá zvykem. Jeho odchod tak není jen loučením jezdce, ale i předzvěstí konce mnohem většího jména na startovním roštu.

2. Zmizení legendy: Sauber se stává Audi

Zatímco jeden pilot opouští scénu, celé jméno, které bylo synonymem pro houževnatost, mizí z Formule 1 nadobro. Od roku 2026 bude tým známý jako Audi, což znamená definitivní konec značky Sauber. Ta byla nepřetržitě na startovním roštu od svého debutu ve Velké ceně Jihoafrické republiky v roce 1993, kde na konci prvního kola senzačně kroužila na čtvrtém a pátém místě. Nejde jen o přejmenování; jde o pohlcení jedné z největších legend středu pole.

Odkaz Sauberu je příběhem nezávislosti a pragmatismu. Tým začínal jako tovární stáj Mercedesu, ale i po odchodu německé automobilky si vybudoval pověst “skálopevného” týmu středu pole. Éra pod křídly BMW přinesla vytoužené vítězství Roberta Kubici v Kanadě v roce 2008.

Nejdramatičtějším momentem byl však odchod BMW před sezónou 2010. Když se dohodnutý prodej zhroutil, byl to zakladatel Peter Sauber, kdo se vrátil, aby tým zachránil. Neudělal to z touhy po slávě, ale z ušlechtilého smyslu pro odpovědnost vůči svým zaměstnancům a domovskému městu Hinwil. Převzetí automobilkou Audi je tak vyvrcholením této neobyčejné cesty a zároveň definitivní tečkou za Sauberem jako samostatnou entitou. S koncem tohoto jména se loučíme i s jednou z nejdiskutovanějších kapitol poslední dekády.

3. Sbohem, umělému předjíždění? Kontroverzní odkaz DRS

Patnáct let. Tak dlouho byl systém DRS (Drag Reduction System) součástí závodů Formule 1. Jeho konec představuje jednu z nejzásadnějších technologických změn v novodobé historii sportu.

DRS bylo od svého zavedení v roce 2011 vnímáno jako kontroverzní prvek. Mnozí fanoušci i odborníci jej označovali za “nevyhnutelně umělý” a “gimmickový” nástroj. Přesto se stal v éře aerodynamicky extrémně složitých vozů nepostradatelným. Bez něj by se Formule 1 proměnila v dystopii, kde by každý závod připomínal procesí v Monaku. Byla to náplast, která vydržela patnáct let.

Ačkoliv byl systém často kritizován, jezdci jej paradoxně volali na pomoc, když žádali o prodloužení zón pro jeho aktivaci. Nyní jeho éra končí, ale jeho duch bude žít dál. Nová pravidla přinesou systém aktivní aerodynamiky, který bude možné aktivovat kdykoliv, a speciální režim pro předjíždění v podobě „manuálního override“ pro posílení výkonu baterie. A s odchodem DRS končí i jedno z partnerství, které tuto éru definovalo.

4. Spojení titánů: Konec dominantní aliance Red Bull-Honda

Partnerství mezi Red Bullem a Hondou se zapíše do historie jako nejúspěšnější éra japonského výrobce ve Formuli 1 a jako aliance, která navždy změnila osudy obou stran. Toto spojení přineslo ohromující úspěchy: 71 vítězství, 4 jezdecké a 2 konstruktérské tituly. Abychom tuto dominanci zasadili do kontextu, Honda v této jediné éře získala téměř stejný počet vítězství jako za celou svou předchozí historii od roku 1964, kdy jich nasbírala 72.

Tento úspěch stál na třech klíčových pilířích:

1. Vzájemná transformace: Ani Red Bull, ani Honda by bez sebe nedosáhli takové dominance. Pro obě strany to bylo transformační spojenectví.
2. Vztah Verstappen-Honda: Mezi Maxem Verstappenem a Hondou vzniklo výjimečné pouto. Nizozemec si japonské inženýry zamiloval a ti ho na oplátku zbožňovali, přičemž ho nejvyšší představitelé Hondy přirovnávali k Ayrtonu Sennovi.
3. Role sesterského týmu: Bez Toro Rosso (nyní Racing Bulls) by se historie mohla psát úplně jinak. Tým posloužil jako “pokusný králík”, který v roce 2018 položil základy pro budoucí úspěšnou spolupráci.

Zatímco toto zlaté partnerství končí, aby se Honda v roce 2026 spojila s Aston Martinem, končí i éra vozů, na kterých bylo postaveno.

5. Dobrá zpráva pro piloty? Loučení s přísavným efektem verze 2022

Krátká, ale intenzivní éra vozů s přísavným efektem (2022–2025) končí a mnozí si oddechnou. Pro jezdce to byla generace plná rozporů a zároveň nejtěžší generace vozů v historii F1.

Na jedné straně stály negativní aspekty. Lewis Hamilton se těší, až se těchto aut zbaví, a Carlos Sainz přiznal, že jejich charakteristika “není v jeho povaze”. Jezdci kritizovali především zrádnou ovladatelnost s náhlým přechodem z nedotáčivosti do přetáčivosti a “brutální” poskakování (porpoising), které v počátcích této éry ohrožovalo jejich zdraví. Nico Hülkenberg navíc kritizoval, jak obtížné je s těmito vozy předjíždět, jakmile se týmy naučily opět generovat “špinavý vzduch”.

Na druhé straně mince však tato pravidla přinesla i pozitiva. Jak podotkl Alex Albon, střed pole byl vyrovnaný jako nikdy předtím a sezóna 2024 nabídla strhující podívanou. Tato generace také přinesla fascinující technické příběhy – od neúspěšného konceptu “nulových bočnic” Mercedesu přes pád Red Bullu až po raketový vzestup McLarenu. S koncem jedné generace aut se loučíme i s jedním z nejdéle trvajících spojenectví mezi týmem a dodavatelem motorů.

6. Konec jedné jistoty: Tým ze Silverstone opouští Mercedes

Na první pohled se může zdát, že jde jen o další změnu dodavatele motorů. Konec 17letého partnerství mezi týmem ze Silverstone (dnes Aston Martin) a Mercedesem je však mnohem významnější. Toto spojenectví bylo ve své době průkopnické.

Vše začalo v roce 2009, kdy tehdejší Force India přešla na motory Mercedes. Nešlo však jen o motory. V rámci dohody dodával McLaren týmu balíček Mercedes, který zahrnoval i převodovky a čas na simulátoru. Tím vznikl první moderní model technické spolupráce, který se stal vzorem pro ostatní. Toto spojení přineslo týmu řadu úspěchů – od “zabíjení obrů” v podání Force India přes památné vítězství Racing Pointu v roce 2020 až po vzestupy a pády současného Aston Martinu.

Klíčovým faktem však je, že motor nikdy nebyl slabou stránkou tohoto partnerství. Tlak se nyní přesouvá na Aston Martin. S novým dodavatelem, Hondou, bude muset tým dokázat, že chyba nebyla v šasi. Odchod od jedné legendární značky motorů nás přivádí k tichému odchodu jiné, ještě slavnější.

7. Tichý odchod inovátora: Sbohem, motory Renault

Je na místě cítit trochu smutku a nostalgie. Odchod Renaultu z pozice výrobce motorů F1 znamená konec éry pro značku, která byla po desetiletí inovátorem a hybatelem dějin sportu. Jejich odkaz je monumentální a čísla mluví sama za sebe: během 770 Velkých cen získaly jejich motory 213 pole position, 169 vítězství a 12 konstruktérských titulů.

Připomeňme si klíčové momenty:

• Pionýrská éra V6 turbo: V 70. letech Renault šokoval svět a ukázal cestu, kterou se později vydali všichni ostatní.
• Dominantní éra V10: V 90. letech jejich motory poháněly mistrovské vozy Williamsu a Benettonu k šesti konstruktérským titulům v řadě.
• Mistrovská éra V8: Renault získal tituly s vlastním továrním týmem a následně dodával motory, které dovedly Red Bull ke čtyřem titulům v letech 2010–2013.

Tato slavná minulost je však v ostrém kontrastu s neúspěchem v současné hybridní éře. Ačkoliv Renault kdysi dominoval s turbomotory, na tuto novou technologii nikdy nenašel recept. Jeho pohonná jednotka výkonnostně zaostávala o 20 až 40 koní, což byl v dnešní F1 nepřekonatelný handicap. Pro značku s takovou historií je to tichý a hořký odchod zadními vrátky.

Kdo napíše další kapitolu?

Konec těchto sedmi ér představuje masivní otřes pro zavedené pořádky ve Formuli 1. Padají jistoty, končí dynastie a rozpadají se spojenectví, která se zdála být věčná. Ze startovního roštu mizí jména, která jej zdobila desítky let, a technologie, které definovaly celou generaci závodění, odcházejí do historie. Vstupujeme do zcela nové, nepředvídatelné etapy, kde staré mapy přestávají platit.

Tolik jistot končí. Které nové legendy a dynastie se zrodí z popela éry 2025?