Co je to vlastně 24 hodin Daytony, které učarovaly Alonsovi?
55. ročník slavného vytrvalostního závodu v Daytoně už klepe na dveře, vždyť do jeho startu zbývají jen dva týdny. Letošní ročník bude o to sledovanější, protože mezi startujícími bude i pilot McLarenu Fernando Alonso. A čím je vlastně tato americká čtyřiadvacetihodinovka tak zajímavá, že zlákala Španěla k účasti? Důvodů se najde více než dost.
Závod 24 hodin Daytona je známým podnikem, konajícím se na konci ledna, konkrétně o posledním víkendu tohoto měsíce, na neméně věhlasném okruhu Daytona International Speedway na Floridě. Trať o délce 5,73 kilometrů využívá jak známého oválu, tak i „vnitřního“ okruhu, který nabízí klasickou závodní trať. Současně se jedná o závod, který otevírá motorsportovou sezonu ve Spojených státech amerických.
Pokud Alonso pojede v Le Mans, riskuje zranění, varuje Webber
Samotná dráha v Daytoně byla otevřena 4. dubna 1959. Na okruhu se nejprve pořádaly šestihodinové, posléze tříhodinové závody. Podnik se také chvíli započítával do trojkoruny v oblasti vytrvalostních závodů. V roce 1964 byl oproti tehdejším klasickým 1000 kilometrům (Nürburgring, Spa a Monza) představen závod na dvojnásobnou vzdálenost. To znamenalo skoro polovinu délky tehdejších 24 hodin Le Mans. O dva roky později pak fanoušci v Daytoně poprvé mohli spatřit závod na 24 hodin.
V Daytoně letos pojedou tři kategorie: Prototypy, vozy GTLM (známé z série Le Mans) a speciální vozy GT Daytona. Své zastoupení zde bude mít tradičně i formule 1. Na podnik se chystají například Fernando Alonso, Lance Stroll či Paul di Resta. Z bývalých pilotů královny motorsportu pak lze zmínit třeba Felipeho Nasra, Juana-Pabla Montoyu, Bruna Sennu nebo Sebastiana Bourdaise. Nejúspěšnější automobilkou je historicky Porsche, které celkově získalo 22 výher s modely 911, 935 a 996. Rovněž drží rekord, když si připsalo 11 po sobě jdoucích vítězství mezi léty 1977 a 1987.
Zajímavosti:
- dráha uvnitř oválu je osvětlena o něco hůře než zbytek trati. Světla kolem hlavní tribuny jsou nastavena asi na 20 % svojí maximální kapacity, aby dosahovaly podobné hodnoty jako reflektory v Le Mans
- kvůli energetické krizi byl v roce 1972 závod zkrácen na 6 hodin, o dva roky později byl dokonce zcela zrušen
- zatímco momentálně není problém mít pro jeden vůz až pětičlennou posádku, v minulosti se často museli střídat pouze dva jezdci. Až v sedmdesátých letech došlo k rozšíření na tři závodníky
- v minulosti musely vozy fyzicky protnout cílovou čáru, aby mohly být klasifikovány. To vedlo k zajímavým situacím, kdy piloti čekali v poškozených vozech v boxové uličce nebo na okraji dráhy. Po odmávnutí cíle pak nastartovali motory a dojeli s auty do cíle, aby byli klasifikováni a v pořadí tak přeskočili jezdce, kteří nedojeli (byť ve skutečnosti odjeli třeba více kol)
Diskuse k článku