Claire Williamsová: “Vyslechla jsem si hodně kritiky a nadávek”
Osm let působila v pozici šéfky Williamsu, než po Grand Prix Itálie 2020 předala tým v rámci odkoupení společnosti Dorilton. Po 43 letech tak skončila éra Williamsu jakožto ryze rodinného podniku. Jak na ni Claire Williamsová vzpomíná?
Odpověď ‚se smíšenými pocity‘ se přímo nabízí. Williams se od roku 2018 potácel na chvostu, odkud se zatím pořádně nedostal. Co kdysi špičkový tým do takového situace dostalo? „Přední týmy utrácely půl miliardy oproti našemu rozpočtu 120 milionů (liber). To nejsou rovné podmínky, proto je velmi těžké být konkurenceschopný. Jakmile se do takové situace dostanete, je obtížné se prokousat zpět,“ ví Williamsová.
Týmu navíc ani nevyšel na první pohled brilantní tah, když z Mercedesu přetáhl technického mága Paddyho Lowa. Pod jeho vedením stáj nedokázala včas připravit vůz pro sezonu 2018 a Lowe se později stáhl do ústraní. „Měli jsme další problémy včetně těch personálních. Všichni jsme se prali s velmi technickými a komplexními pravidly, která se pořád komplikovala, to všechno v sezoně, se kterou jsme neúspěšně zápasili.“
Podle Williamsové tým trpěl tím, že se snažil vyrábět si co nejvíce součástí sám, zatímco třeba takový Haas šel cestou jejich nákupu. „Seznam částí, které si musíte sami vyrábět, abyste byli vedeni jako nezávislý tým, se podstatně omezil. Takže ostatní stáje, které působí v F1 kratší čas a neměly vlastní zdroje, si prostě koupily díly od lepších týmů. Díky tomu se rychle staly mnohem úspěšnější, v podstatě našly zkratku v celém procesu.
Williamsová o době před prodejem týmu: „Už jsem toho měla dost.“
Všechny tyto věci se sešly a poslaly Williams na chvost startovního pole. Jakmile tam jste, dostáváte samozřejmě méně peněz, méně se o vás zajímají sponzoři, a tak se vám pořád krátí rozpočet a můžete utrácet méně a méně. Pokud ve formuli 1 máte potíže, musíte být schopni se z nich dostat. Jenže pak přišel rok 2020,“ říká dnes již bývalá šéfka stáje.
Tým tehdy opustil hlavní sponzor, výrobce mobilních telefonů ROKiT. „Na začátku loňska jsme doufali, že se vše otáčí k lepšímu. Pak nastaly potíže se sponzorem, což nám vzalo z rozpočtu spoustu peněz. A pak nastala pandemie. Říkali jsme si: ‚Bože, vážně?‘ Máme za sebou dva těžké roky, po kterých jsme cítili, že se zlepšujeme, na většině okruhů jsme byli o sekundu nebo o sekundu a půl na kolo rychlejší díky tvrdé práci, dělali jsme kroky vpřed – pak ale přišly poslední dva hřebíky do naší rakve.
V roce 2020 jsme jako rodina v podstatě skončili. Museli jsme tým předat do rukou lidem, kteří měli peníze a mohli do něj investovat, nemuseli hledat sponzory, aby se mohli dostat výše v žebříčku,“ objasňuje důvod prodeje americké investiční společnosti Dorilton.
Jak sama přiznává, po dokončení obchodu cítila lítost, ale spíše úlevu. „Poslední tři roky mého působení byly neskutečně obtížné. Objevilo se ale i několik polehčujících okolností. Lidé zapomněli, že když jsme převzala tým, zdědila jsem stáj, která v posledních třech letech před mým nástupem do funkce skončila devátá, osmá a devátá. Vedla jsem tým devět měsíců a během kratší doby než rok jsem získala třetí místo v šampionátu, a to dva roky po sobě. Pak jsme byli dvakrát pátí. To není zlé pro tým, který byl outsiderem a měl méně lidí, zdrojů a peněz než ostatní, proti kterým jsme soutěžili.
Získali jsme velkou podporu, které se nám dostávalo i v prvních letech našeho zániku. Pak ale lidé začali otáčet, začali se obracet vůči mně. Což bylo správné: byla jsem šéfka a vše šlo za mnou. V určité době se rozhodnete, protože věříte, že jde o správné rozhodnutí, nakonec ale nehraje ve váš prospěch, což se stalo v mém případě.
Byla jsem hodně kritizována, lidé mi hodně nadávali, zejména na sociálních sítích. Opakovaně tvrdili, že jsem jako žena dostala tu práci jen proto, že jsem Frankova dcera… o tom vím své. Je mi jedno, co si lidé myslí nebo píší, protože nikdy se neocitli v mojí situaci a neznají pravdu. Můžete na mě hodit tolik špíny, kolik jen chcete, ale neulpí na mně. Pokud mě chcete obvinit z toho, tak je to v pořádku.
Já to ale nemohla poslouchat, bylo by to obrovské množství negativní energie. Potřebovala jsem se soustředit na tým a dokázat všem, že ho zvládnu vést. Myslím, že bych to dokázala, kdybych měla víc peněz a času. Ale neměli jsme luxus v podobě majetného hlavního sponzora nebo automobilky sypající do týmu sto milionů ročně.“
Fakt že pozici šéfky týmu získala právě přes otce, ale Claire nijak nepopírá. „Samozřejmě že jsem byla dcerou svého otce a byl to jeden z důvodů, proč jsem dostala tu pozici, propána, jsme totiž rodinný tým a Williams chtěl, aby další generace vedla tým, aby do toho byla rodina stále zapojena. O to šlo. Takže každý, kdo kritizoval, že jsem nastoupila po mém otci, vůbec nepochopil pointu o důležitosti naší rodiny a její další generace,“ říká Williamsová a vzpomíná na své začátky u týmu.
„Táta v tom měl celkem jasno: nechtěl pro nikoho protekci, neměl zájem, aby jeho děti pracovaly ve Williamsu. Jenže už tam byl můj starší bratr, takže otec nebyl nadšený, že se tam dostala i jeho dcera. Ale naštěstí po asi třech měsících lobování tehdejšího vedoucího marketingu otec svolil a souhlasil se zkušebním obdobím. Zbytek už znáte. Pracovala jsem tam dalších dvacet let nebo tak nějak. Vždycky jsem dělala, co se po mně žádalo. Za dvacet let práce v tiskovém oddělení Williamsu jsem šťastná, bylo to skvělé místo, privilegium. Užila jsem si každou minutu.“
