Chameleoni F1: Od Tolemanu přes Renault až po Alpine
Chameleoni F1 je seriál příběhů o tom, jak některé dnes velmi známe týmy mají kořeny v těch méně známých. Nad některými vazbami zůstává rozum stát, nebo naopak romantické srdce tluče. Nyní dojde na Alpine F1. Víte vůbec, kdo to byl Toleman? Tým založený v roce 1981? Znát ho ale budete spíše pod taktovkou Benettonu, Renaultu nebo Lotusu. Dneska Alpine F1. Prostě Chameleoni.
Společnost Toleman byla založena v roce 1926 Edwardem Tolemanem. Náplní Tolemanu byla doprava vozů Ford z továrny v britském Old Traffordu v Manchesteru. Logistikou dopravy se Toleman zabýval několik desítek let, dokud vedení společnosti nezdědili Edwardovi vnukové Ted a Bob.
Ted a Bob Tolemanovi se totiž rozhodli zkusit své štěstí v motorsportu. Tým se od 70. let zaměřoval převážně na juniorské šampionáty – ve Velké Británii se účastnil šampionátu formule Ford 2000, poté přešel do regionálního šampionátu formule 2. Do formule 1 přešel Toleman až v roce 1981.
Sezona 1981 však skončila katastrofálně. Tým najal jezdce Briana Hentona a Dereka Warwicka, kteří vynechali první tři závody sezony, aby si svůj debut odbyli na italské Imole. Do závodu se během dvanácti podniků kvalifikoval monopost Tolemanu jen dvakrát – v Monze se kvalifikoval a nakonec i dojel na desátém místě Brian Henton, v Las Vegas se na startovní rošt dostal Derek Warwick, cíl závodu ale neviděl.
Sezona 1982 přinesla mírné zlepšení, ale ani zde to na body nestačilo. První tři body si odvezl až z GP Nizozemska 1983 Derek Warwick, tým zakončil sezonu na celkovém devátém místě v Poháru konstruktérů.
V roce 1984 podepsal Toleman s mladým brazilským závodníkem Ayrtonem Sennou. Po Sennově boku závodila další motoristická legenda Johnny Cecotto, ten ale oproti Sennovi značně zaostával. Senna dokázal vybojovat tři stupně vítězů, nejvíce se do paměti fanoušků zapsal jeho výkon ve zmáčené monacké Grand Prix, kde se dokázal probojovat skrz řadu zkušených jezdců a pokud by nebyl závod předčasně ukončen, mohl pomýšlet i na vítězství. Nakonec bral druhé místo.
Ayrton Senna v kokpitu monopostu Toleman-Hart
Senna následně dostal nabídku od Lotusu a Toleman na sezonu 1985 zaměstnal Tea Fabiho, který pro tým závodil už v roce 1982. Finanční situace týmu ale neumožnila vstup do šampionátu s dvěma vozy, Toleman se tak dohodl s Benettonem, výrobcem oděvů, který odkoupil značný podíl týmu. Od sezony 1986 se tedy tým jmenoval Benetton.
Benetton začal do týmu okamžitě „pumpovat“ peníze, např. slabé a nespolehlivé motory značky Hart vystřídal silný agregát od BMW. Už ve své první sezoně dokázal Benetton zazářit – Teo Fabi získal dvakrát pole position a Gerhard Berger dokonce zvítězil v GP Mexika, když jako jediný závodník nevyužil příležitosti zastavit v boxech.
Na další úspěchy si ale musel tým ještě několik let počkat. V roce 1988 se Benetton dokázal pravidelně řadit na stupních vítězů a v celkovém pořadí Poháru konstruktérů obsadil třetí pozici. O rok později se Benetton mohl opět radovat z výhry – po diskvalifikaci Ayrtona Senny v nechvalně známé GP Japonska 1989 si totiž trofej vítěze odvážel Alessandro Nannini.
V roce 1990 podepsal Benetton s trojnásobným šampionem Nelsonem Piquetem, který pro ně vyhrál tři závody. Piquetovým kolegou se ke konci sezony 1991 stal nadějný německý závodník Michael Schumacher, který překvapil ve svém debutovém závodě v belgickém Spa. Právě tohle byl počátek úspěchů Benettonu.
V roce 1992 odkoupil část akcií tým Toma Walkinshawa, který do stáje přitáhl Rosse Brawna. Během této sezony se Benetton přestěhoval z Witney do nedaleké továrny v Enstone. Michael Schumacher se v týmu velmi dobře zabydlel a ještě téhož roku vybojoval své první vítězství ve formuli 1. Stalo se tak ve Spa, kde rok předtím debutoval. V celkovém pořadí mistrovství světa se tým zařadil na třetí místo, Schumacher pak mezi jezdci porazil i Ayrtona Sennu a rezervoval si pro sebe třetí příčku.
Velké úspěchy pak přišly v letech 1994 a 1995, kdy Schumacher dokázal vybojovat dva mistrovské tituly mezi jezdci. Ročník 1994 byl však z pohledu samotného týmu velmi chaotický – Schumacherovi kolegové (za celou sezonu se po jeho boku vystřídali rovnou tři jezdci, a to Jos Verstappen, JJ Lehto a Johnny Herbert) totiž nebyli schopni konkurovat v boji o vítězství. Tým tak zaostal za Williamsem, který si potřetí v řadě zajistil konstruktérský titul.
Benetton si na mistrovský titul sáhl tedy až v roce 1995. Po skončení sezony odešel Michael Schumacher k Ferrari a do Benettonu se tak přesunuli Jean Alesi a Gerhard Berger, kteří do té doby v maranellské stáji závodili.
Se Schumacherovým odchodem klesla výkonnost týmu a v roce 1996 Benetton neslavil žádná vítězství. Jeden triumf si o rok později vybojoval Gerhard Berger. Další vítězství si Benetton na své konto už nikdy nepřipsal. V roce 1998 byl z pozice šéfa týmu sesazen Flavio Briatore, který byl u obou mistrovských titulů Michaela Schumachera.
Během roku 2000 Benetton podepsal smlouvu s Renaultem, který oznámil svůj návrat do královny motorsportu. Benetton se tak stal továrním týmem, ačkoliv si po další dvě sezony své jméno ponechal. Renault začal s rozsáhlou restrukturalizací – do týmu povolal opět Flavia Briatoreho, který měl v následujících letech sehrát velmi důležitou roli.
Od roku 2002 už působil Benetton jako tovární tým Renaultu. Ten se do královny motorsportu vrátil jako tovární tým poprvé od roku 1985. Pro Renault závodili Jenson Button a Jarno Trulli, v pozici náhradního a vývojového jezdce působil mladík Fernando Alonso. Ten získal Buttonovu sedačku pro sezonu 2003.
Tým začal stoupat pořadím vzhůru. Alonso získal hned ve druhém závodě sezony 2003 první stupně vítězů a o 11 závodů později dokonce poprvé zvítězil. V Maďarsku doslova exceloval, tehdejšímu kandidátovi na mistrovský titul, Michaelu Schumacherovi, naložil v závodě celé jedno kolo.
V roce 2004 se Renault umístil na třetím místě v Poháru konstruktérů. Tým se ale připravoval na sezonu 2005 – nová pravidla například vedla k zákazu výměny pneumatik během závodu, smělo se tak učinit jen v případě hrozícího nebezpečí. Renault dokázal nová pravidla pochopit ze všech týmů nejlépe a Fernando Alonso se stal horkým kandidátem na titul mistra světa.
S Alonsem tehdy soupeřil Kimi Räikkönen, jeho mclaren ale trpěl mnohými technickými problémy, a tak se stal Fernando Alonso dva závody před koncem sezony nejmladším mistrem světa. Renault pak na konci roku oslavil zisk titulu mezi konstruktéry. O rok později na své úspěchy navázal, Alonso slavil druhý titul a podobně i jeho tým.
Podivná jezdecká technika, díky které Alonso získal dva tituly
Stejně jako po Schumacherově odchodu, tak i po Alonsově odchodu forma týmu významně klesla. Alonsovým náhradníkem se stal po boku Giancarla Fisichelly nováček Heikki Kovalainen. V barvách ING nedokázal Renault zvítězit ani v jednom závodě, a nakonec si musel vystačit jen s druhou příčkou Heikkiho Kovalainena z GP Japonska 2007.
Po rozkolu s McLarenem se v roce 2008 vrátil Fernando Alonso zpět ke svému týmu, pro který vybojoval dva mistrovské tituly. Výrazné úspěchy ale už jejich partnerství nepřineslo – Alonso získal za dva roky pouhá dvě vítězství (z toho bylo jedno ovlivněné kauzou Crashgate – Alonsův kolega Piquet úmyslně v závodě boural, aby vyvolal safety car a týmu tak strategicky pomohl k Alonsově triumfu). V roce 2009 tak Španěl podepsal s Ferrari.
Na základě kauzy Crashgate byl z týmu vyhozen šéf Flavio Briatore a také technický ředitel Pat Symonds. V roce 2010 Renault prodal většinu akcií společnosti Genii Capital. Pro tým tehdy závodil Robert Kubica a Vitalij Petrov. Kubicovy stupně vítězů z GP Belgie 2010 byly na dlouhou dobu posledními, kterých se francouzská automobilka v královně motorsportu dočkala.
Robert Kubica během GP Abú Dhabí 2010
Před sezonou 2011 prodal Renault své zbylé akcie Lotusu. Zavázal se však k dodávce motorů. Šéf týmu Éric Boullier dal opět příležitost Robertu Kubicovi a Vitaliji Petrovovi. Kubica se však před startem sezony zranil během závodu rally v Itálii a do formule 1 se nevrátil dříve než v roce 2019. Na část sezony ho nahradil Nick Heidfeld, poté Bruno Senna.
V roce 2012 došlo k přejmenování továrního Renaultu na tým Lotus. Do formule 1 se s Lotusem vrátil Kimi Räikkönen, který se stal týmovým kolegou Romaina Grosjeana. Lotus si nevedl vůbec špatně – v letech 2012 a 2013 skončil na čtvrtém místě v Poháru konstruktérů a Kimi Räikkönen vybojoval dvě vítězství.
Finanční situace týmu ale nebyla vůbec dobrá a Kimi Räikkönen se dokonce nezúčastnil ani posledních dvou závodů sezony 2013. Dodnes není známo, zda měl Fin problémy se zády, nebo zda mu tým nedokázal zaplatit.
V roce 2014 došlo k dalším rošádám ve vlastnictví týmu. Genii Capital prodal 10 % akcií ruské společnosti Yotaphone. Z týmu poté odešel Éric Boullier, který se připojil k McLarenu. Výkonnost Lotusu ale byla v nové hybridní éře katastrofální. Pro sezonu 2015 vyměnil motory Renault za motory Mercedes, což přineslo výkonnostní zlepšení, ale rozhodně to nepomohlo jejich finanční tísni.
Během září roku 2015 se Renault rozhodl Lotusu vypomoct a odkoupit zpět akcie společnosti Genii Capital. Tímto Lotusu „zachránil krk“ – Lotus totiž nedokázal platit daně a vypadalo to, že skončí v insolvenci.
Renault se v roce 2016 podruhé vrátil do královny motorsportu coby tovární tým. První sezona nebyla vůbec úspěšná – dohromady získal tým 8 bodů, což vystačilo jen na deváté místo v Poháru konstruktérů. Zlepšení přišlo až o rok později, kdy k týmu zavítal Nico Hülkenberg.
Na první stupně vítězů si ale musel Renault počkat až do sezony 2020. V GP Eifelu na okruhu Nürburgring se to povedlo Danielu Ricciardovi, který svůj úspěch zopakoval ještě jednou v Imole. Nejlepší výsledek roku dovezl ale Esteban Ocon, který skončil druhý v GP Sachíru. Podruhé v řadě skončil Renault na pátém místě mezi konstruktéry, nejlepším výsledkem Renaultu po návratu ale zůstává čtvrtá příčka z roku 2018.
Na začátku sezony 2020 byl oznámen návrat Fernanda Alonsa do kokpitu Renaultu pro sezonu 2021. Velký návrat se ale bude konat jen z části – Renault se totiž rozhodl přejmenovat svůj tým na Alpine, což je jeden ze strategických kroků oživení této slavné francouzské značky.
Škoda vyvíjí autonomní systém společně se studenty technické univerzity