Bylo Ferrari pro Leclerca jedinou možností?

Charles Leclerc je součástí Ferrari od roku 2016, za italskou stáj však v závodě poprvé nastoupil až o tři roky později. Od té doby si připsal 54 pódiových umístění, včetně devíti vítězství. Přestože je druhým nejdéle působícím jezdcem Ferrari – více startů za tým má pouze Michael Schumacher –, na kýžený titul mistra světa stále nedosáhl. Nejblíže mu byl v roce 2022, kdy se stal vicemistrem.

Pokaždé, když se Ferrari a Charles Leclerc dohodnou na prodloužení spolupráce, přichází toto oznámení na pozadí spekulací o jiných zájemcích, které měl Leclerc odmítnout, aby zůstal věrný Ferrari.

“V tomhle mám také štěstí, že mám svého manažera,” uvedl Leclerc v nedávné epizodě podcastu F1 Beyond the Grid v reakci na otázku, jak vážně v minulosti zvažoval odchod z Ferrari.

Existovaly i jiné možnosti

“A můj manažer je tu od toho, aby mě informoval o dalších možnostech a o tom, co se kolem děje. Takže já osobně jsem s nikým nejednal, ale můj manažer ano. Je jeho práce být ke mně upřímný a poskytnout mi úplný obrázek o tom, co se v paddocku děje a jaké možnosti bychom mohli mít. Takže ano, jiné nabídky existovaly. Nakonec jsme si ale s Ferrari sedli ke stolu a poměrně rychle jsme se dohodli.”

Pokud má Leclerc s Ferrari výjimečný vztah, totéž lze říci také o jeho manažerovi Nicolasi Todtovi. Ten je synem Jeana Todta, bývalého spolujezdce v rally, který stál u zrodu úspěšných rallyových a vytrvalostních programů Peugeotu a následně vedl Ferrari v éře dominance Michaela Schumachera. Poté se přesunul do vrcholných funkcí v motorsportu a více než deset let působil jako prezident FIA.

Mladší Todt v minulosti zastupoval také dlouholetého jezdce Ferrari Felipeho Massu a dodnes se stará o kariéru Jamese Calada, vítěze 24 hodin Le Mans s Ferrari. Ve svém portfoliu má řadu jezdců v různých fázích kariéry a v paddocku patří mezi velmi zkušené a vlivné manažery.

Ve Ferrari má však Todt oproti jiným týmům ještě jednu výraznou výhodu: přístup k vlivným lidem, kteří stojí v hierarchii nad šéfem týmu. Zároveň je blízkým spojencem Frédérica Vasseura, s nímž před více než dvěma desetiletími spoluzaložil organizaci ART Grand Prix.

Podle dostupných informací sehrál Todt důležitou roli také při odchodu bývalého šéfa Ferrari Mattii Binotta a jeho následném nahrazení Vasseurem v lednu 2023.

Manažer s tak silnými vazbami na nejvyšší patra moci Leclercovi umožňuje prosazovat své zájmy, aniž by za ně musel nést přímou odpovědnost. Příkladem může být Binottův odchod v době, kdy se výkonnostní vzestup Ferrari výrazně zadrhl, nebo zvláštně komunikované ukončení spolupráce se závodním inženýrem Xavierem Marcosem na začátku sezony 2024. Pokud by Leclerc přestoupil k jinému týmu, takový vliv by už pravděpodobně neměl.

Jeho vyjednávací pozice navíc nezávisí pouze na výkonech, ale také na jeho tržní hodnotě. Pokud má Ferrari Leclerca podle slov kolegy z Motorsport.com Itala Roberta Chinchera uvězněného ve “zlaté kleci”, hrozba odchodem k jinému týmu už pro něj není tak účinnou vyjednávací pákou.

O Leclercově rychlosti ani nasazení nepochybuje snad nikdo. Dá se však argumentovat, že někdy se snaží až příliš, zejména když monopost nemá dostatečnou výkonnost. Pokud Ferrari za nejrychlejšími vozy zaostává například o pět nebo deset procent, Charles se tento deficit snaží dohnat vlastní jízdou a podstupuje kvůli tomu větší riziko. I proto ho tifosi ve svých srdcích řadí do stejné výjimečné společnosti jako Gillese Villeneuvea.

V posledních sezonách byly Leclercovými hlavními možnostmi mimo Ferrari Mercedes, Red Bull a McLaren. Jejich vedení však při případném zájmu musí zvažovat nejen výkonnostní přínos, který by Leclerc přinesl, ale také změny v týmové rovnováze, jež by jeho příchod mohl způsobit.

Nicolas Todt v posledních letech nepochybně absolvoval řadu schůzek a rozhovorů se zástupci těchto týmů. V médiích Formule 1 však panuje tendence přikládat příliš velký význam situacím, kdy je manažer některého z jezdců spatřen v motorhomu konkurenční stáje.

Někdy je nezávazný rozhovor skutečně jen nezávazným rozhovorem. Jindy může skutečně probíhat jednání o smlouvě, přičemž pravděpodobnost, že by se tak dělo přímo před zraky veřejnosti, je poměrně nízká. Taková setkání navíc mohou být záměrně vedena na veřejnosti, protože vyhovují zájmům obou stran. Šéf týmu tím může svým jezdcům ukázat, že má na stole i jiné možnosti, zatímco manažer může svému klientovi demonstrovat, že o něj mají zájem konkurenční stáje.

Tady bych zachoval věcný tón, ale poslední pasáž s „farrago“ nepřekládal doslova, protože jde o lehce ironickou slovní hříčku.

Aby Ferrari po oznámení z ledna 2024, že se k týmu od následující sezony připojí Lewis Hamilton, udrželo vnitřní rovnováhu, podepsalo s Leclercem dlouhodobý kontrakt, který měl podle dostupných informací teoreticky platit až do konce roku 2029 a obsahovat opce. Zároveň měl ale podle všeho zahrnovat možnost předčasného ukončení spolupráce v roce 2026. Z Leclercova pohledu mělo toto ustanovení pokrývat i možnost, že Ferrari nezvládne přechod na nová technická pravidla.

Místo toho se však situace vyvinula poněkud složitěji. Ferrari dokázalo postavit konkurenceschopný monopost a v průběhu sezony jeho výkonnost dále zvyšovat prostřednictvím nových úprav – což v nedávné minulosti rozhodně nebylo samozřejmostí. Zároveň však tým doplatil na několik operačních chyb a promarnil řadu příležitostí k zisku dalších bodů.

Zájem měl kromě ostatních top týmů i Aston Martin

Proměnila se také situace u ostatních předních týmů. Když Leclerc v roce 2024 podepisoval dlouhodobou smlouvu, částečně tak činil i proto, že Todt věděl o chystaném Hamiltonově přestupu a jednal s Mercedesem o možnosti, že by právě Charles zaplnil uvolněné místo. Když se však letos na začátku sezony přiblížil okamžik, kdy mohl Leclerc svou smlouvu případně opustit, Mercedes byl se svou jezdeckou sestavou spokojený.

Totéž lze říci o McLarenu, kde měl Todt podle dostupných informací v průběhu času opakovaně jednat s vedením týmu, včetně Andrey Stelly a Zaka Browna. Když Todt na konci minulé sezony objížděl konkurenční stáje, měl McLaren hned dva jezdce bojující o titul mistra světa.

Podle dostupných informací se o Leclerca na konci loňského roku zajímal také Aston Martin. Tehdy však tým procházel dalším obdobím neuspokojivých výsledků a interních neshod. Krátce předtím nově jmenovaný technický šéf Adrian Newey prosadil odchod výkonného ředitele a šéfa týmu Andyho Cowella. Pokud tedy měl Leclerc na výběr mezi Ferrari a dalším turbulentním prostředím, volba pro něj byla poměrně jasná.

“Nechci se vzdát svého největšího cíle, kterým je stát se mistrem světa s Ferrari,” řekl Leclerc.

“Věřím tomuto projektu. Věřím každému jednotlivému člověku v týmu. Myslím, že letos ukazujeme velkou míru inovací. Zároveň jsme velmi agresivní v produkčním plánu i v úpravách, které na vůz přinášíme. To mi dává do budoucna velkou naději. A Fred je také jedním z hlavních důvodů, proč jsem znovu podepsal smlouvu. Věřím Fredovi na 200 procent.”