Bernd Mayländer a spol.: Kdo všechno usedal za volant safety caru
Safety car, nebo-li zpomalovací vůz, na trať vyjede, pokud se stane nějaká vážná nehoda, která si ale nežádá červené vlajky, nebo pokud se na dráze válí velké množství úlomků. Posledních 25 let za volant usedá Bernd Mayländer. Víte, kdo byl jeho předchůdcem?
Během běžného provozu může bezpečnostní vůz dosahovat rychlosti až 300 km/h, přičemž během závodu se rychlost odvíjí od časů na kolo. Formule 1 nasazuje jako zpomalovací vůz Aston Martin Vantage, který má 665 koní a zrychlí z 0 na 100 km/h za 3,4 sekundy, a Mercedes-AMG GT Black Series.
Podle pravidel musí jezdci během fáze safety caru výrazně zpomalit, aby se prodloužil čas na jedno kolo. Mercedes na svých oficiálních stránkách uvedl, že bezpečnostní vůz prodlužuje časy na kolo přibližně o 60 %. Řidič bezpečnostního vozu přizpůsobuje svou rychlost tak, aby odpovídala času na kolo, který mu byl určen. Na různých tratích formule 1 se časy na kolo během této fáze liší v závislosti na časech běžných kol.
Premiéra safety caru byla katastrofální
Safety car byl poprvé představen až ve 23. sezoně formule 1, a sice v roce 1973 během Grand Prix Kanady. Do vozu Porsche 914 usedl bývalý kanadský závodník Eppie Wietzes, který se zúčastnil dvou velkých cen, přičemž ani jednu nedokončil. Debutoval v domácí GP Kanady 1967, ze které byl diskvalifikován kvůli pomoci zvenčí, a stal se tak jedním z pár jezdců v historii, kteří byly diskvalifikováni ze své první velké ceny. Další start přišel až o sedm let později, opět na domácí půdě. Po 33. kolech byl ale nucen odstoupit, protože jej zradil motor Brabhamu BT42.
Rodák z Assenu se však postaral o naprosté fiasko. Když byl poprvé povolán na trať, zaujal špatnou pozici a omylem se zařadil před jezdce o kolo zpět. Skutečný vítěz, Peter Revson, byl tak určen až několik hodin po skončení závodu. Kvůli této fatální chybě se posléze safety car během velkých cen neobjevil téměř dvě desetiletí.
V devadesátkách konečně kvalitní řidiči
Během 90. let byl Max Angelelli jedním z několika lidí pověřených řízením bezpečnostního vozu. Jeho nejznámějším nasazením byla Velká cena San Marina v roce 1994, kde řídil Opel Vectra. Ayrton Senna následoval Angelelliho bezpečnostní vůz po dobu pěti kol před svou tragickou nehodou.
Ital později sklízel úspěchy především v tehdejší americké sérii Rolex Sports Car Series, kde se stal během deseti sezon dvakrát šampionem, dvakrát viceminsterm a třikrát skončil třetí. Kromě toho si připsal triumf ve vytrvalostních závodech. V roce 2005 a 2017 ovládl 24 hodinovku v Daytoně a v sezoně 2001 vyhrál šestihodinovku v Glen.
Ovšem dva roky před Angelellim, se stal prvním řidičem zpomalovacího vozu moderní F1 v GP Velké Británie Mark Goddard. Nicméně jeho první výjezd na trať přišel až během závodu na Donnington Parku v roce 1993. Podruhé “brzdil” startovní pole ještě téhož roku na Silverstone.
Vrcholem Goddardovi závodnické kariéry je vítězství v asijské formuli 3 v roce 2002. Ale pokud se vrátíme v čase, do doby před jeho kariéru coby řidič safety caru, se mu poměrně dařilo. V roce 1984 skončil třetí ve Formuli Ford. Poté, co postoupil do britské formule 3, mu na konci roku v sérii třídy B patřilo opět třetí místo.
Není známo, kdo byl za volantem Renautlu Clio v roce 1996 nebo Mercedes-Benz v Belgii.
Druhým nejdéle působícím řidičem safety caru byl Oliver Galvin, kterému se nepodařilo získat superlicenci, ale do formule 1 se přeci jen dostal, když byl mezi lety 1997-1999 řidičem Mercedesu CLK 55 AMG a CL 55 AMG. Největší úspěchy jeho závodnické kariéry však přišly až v novém miléniu. Od roku 2000-2013 závodil v americké sérii Le Mans, kde byl třikrát korunován mistrem světa. Dařilo se mu i v legendárním 24 hodinovém závodě v Le Mans – v kategorii GTS, GT1 a GTE Pro získal pět prvenství.
Mayländer a jeho náhradníci
Němec je “brzdou” už od svých 28 let, což je úctyhodných 25 sezon. Jako závodník se účastnil především populárního šampionátu cestovních vozů DTM, v němž byl aktivní i během působení v roli řidiče safety caru. Logicky se tak nemohl účastnit všech závodů, přesto na konci sezony 2001 obsadil solidní 11. místo, a to díky vydařenému závěrečnému víkendu na Hockenheimringu, kde v sobotu skončil druhý a v neděli si připsal své první a zároveň jediné vítězství v DTM.
S jeho starty v DTM přišlo i zranění, a to právě ve výše zmiňované sezoně, kdy tak muselo vedení královny motorsportu hledat náhradu. Volba padla překvapivě na tehdejšího švýcarského testovacího pilota McLarenu Marcela Fässlera, který dostal možnost zpomalit startovní pole v Mercedesu SL 55 AMG během GP Kanady 2001. Kariéra ve formuli 1 nakonec nevyšla, tak přesedlal do vytrvalostních závodů, kde se stal trojnásobným vítězem 24h Le Mans (2011, 2012, 2014).
O rok později Mayländera v GP USA nahradil Damien Faulkner. Ir si odskočil z Porsche Super Cupu, ve kterém se o pár let později stal dvojnásobným vicemistrem.
53letý Němec v safety caru už vedl 1300 kol a jak sám přiznal, nikdy nečekal, že bude v této pozici tak dlouho: “Nikdy jsem nečekal, že tu budu o 25 let později, ale znamená to, že jste do své práce zapálení a milujete, co děláte. Když jsem začínal, bylo 16 závodů za sezonu. A nyní jich máme 24, takže je to rozhodně má hlavní práce! Lidé mi říkají, kolik jsem odjel závodů nebo kol – ale já na čísla nejsem. V tomto okamžiku jsem rád, že si pamatuji svůj věk – a to je 53!”
| Vůz | Rok | Řidič |
|---|---|---|
| Porsche 914 | GP Kanady 1973 | Eppie Wietzes |
| Porsche 911 | GP Monaka 1976, GP Belgie 1995 | |
| Lamborghini Countach | 1981, 1982, GP Monaka 1983 | Mark Goddard |
| Fiat Tempra 16V | GP Brazílie 1993 | |
| Ford Escort RS Cosworth | GP Velké Británie 1993 | |
| Opel Vectra | GP San Marina 1994 | Max Angelelli |
| Honda Prelude | GP Japonska 1994 | |
| Lamborghini Diablo | GP Kanady 1995 | |
| Porsche 911 GT2 | GP Belgie 1995 | |
| Renault Clio | GP Argentiny 1996 | |
| Mercedes-Benz C36 AMG | 1996-1997 | Oliver Galvin |
| Mercedes-Benz CLK 55 AMG | 1997-1998 | Oliver Galvin |
| Mercedes-Benz CL 55 AMG | 1999-2000 | Oliver Galvin, Bernd Mayländer |
| Mercedes-Benz SL 55 AMG | 2001-2002 | Bernd Mayländer, Marcel Fässler, Damien Faulkner |
| Mercedes-Benz CLK 55 AMG | 2003 | Bernd Mayländer |
| Mercedes-Benz SLK 55 AMG | 2004-2005 | Bernd Mayländer |
| Mercedes-Benz CLK 63 AMG | 2006-2007 | Bernd Mayländer |
| Mercedes-Benz SL 63 AMG | 2008-2009 | Bernd Mayländer |
| Mercedes-Benz SLS AMG | 2010-2014 | Bernd Mayländer |
| Mercedes-AMG GT S | 2015-2017 | Bernd Mayländer |
| Mercedes-AMG GT R | 2018-2021 | Bernd Mayländer |
| Aston Martin Vantage | 2021-2023 | Bernd Mayländer |
| Mercedes-AMG GT Black Series | 2022-současnost | Bernd Mayländer |
| Aston Martin Vantage (facelift 2024) | 2024-současnost | Bernd Mayländer |
