Analýza: Ferrari ukázkově předvedlo, jak během závodu nepřemýšlet
Že je někdy těžké pochopit strategické rozhodování týmů přímo během velké ceny, to se dá pochopit. Vše se odehrává ve vysoké rychlosti a nejsou k dispozici potřebné informace. Horší je, když se strategické rozhodování týmů dá těžko pochopit i s odstupem času. Když už jsou k dispozici informace, data a také popis motivace jednotlivých účastníků. Rozhodování Ferrari ve Velké ceně Velké Británie je skoro až ukázkovým příkladem, JAK TO NEDĚLAT!
Nejvíce šokující pokyn ze strany Ferrari přišel před restartem velké ceny na posledních deset kol. Druhý Carlos Sainz (před ním byl kolega Charles Leclerc a za ním Lewis Hamilton) totiž dostal informaci, ať nechá Leclerca poodjet na rozestup deseti délek auta. Motivací bylo využít (zneužít?) Sainzovy pozice, aby Leclerc na starší sadě nejtvrdších gum získal pro restart náskok. To vše v naději, že Sainz za sebou udrží Hamiltona a Leclerc pro sebe první místo, než začnou jeho tvrdé pneu zase fungovat.
Ferrari se výrazně spletlo v úvaze, že měkká sada pneu bude po restartu “asi o půl sekundy rychlejší na začátku, a pak se začne rychle opotřebovávat”. Ve skutečnosti byla čerstvá sada měkkých pneu, na kterých byli před restartem jak Hamilton tak Sainz, rychlejší o více než sekundu, a také daleko trvanlivější. Nejvíc zarážející je vůbec úvaha Ferrari zcela obětovat Sainze a nepřipouštět si, že v té chvíli je to on, kdo má největší šanci vyhrát.
Ferrari se do takové situace dostalo rozhodnutím povolat do boxů při výjezdu safety caru pouze Sainze, který byl čtyři sekundy za Leclercem před tím, než safety car vyjel na dráhu. Ferrari nechtělo absolvovat zdvojený pitstop. Sainz by totiž musel čekat a nejspíš by přišel o pozici vůči Hamiltonovi. Ale vysvětlení Ferrari je dále takové, že nechtělo Leclerca posadit na měkkou čerstvou sadu pneumatik, protože by přišel o první místo, kdyby zůstal Hamilton na dráze. Zřejmě nemajíc tušení, o kolik byla měkká červená sada lepší, nepřipustilo si Ferrari ani, že by se Leclerc před Hamiltona v pohodě dostal a závod vyhrál.
Pokud bylo největší prioritou Ferrari Leclercovo vítězství, tak jej měli pod safety carem povolat do boxů. Následná snaha využít Sainze, aby chránil Leclerca, byla jednoduše naivní.
Stojí za zmínku, že situace při restartu, ve které byl Leclerc v už téměř bez šance na vítězství, byla důsledkem jiných divných rozhodování Ferrari. Hned dvakrát během závodu, v kolech 13 až 19 a pak v kolech 26 až 30, Ferrari váhalo rozhodnout situaci, kdy byl očividně rychlejší Leclerc zaseknutý za pomalejším Sainzem. Jedná se celem o dvanáct kol. Když nakonec došlo k prohození pozic, dokázal si během osmi kol Leclerc vyjet náskok 4,5 sekundy na Sainze. To jen pro představu, o kolik času přišel Leclerc ve srovnání s Hamiltonem, když byl zaseklý za Sainzem.
Tudíž, když ve 39. kole vyjel na trať safety car, Leclerc mohl být díky pragmatické týmové režii dále nejen od kolegy Sainze (a Ferrari by se nemuselo bát povolat oba své jezdce do boxů najednou), ale také od Hamiltona. Zřejmě by se Ferrari i tak bálo poslat Leclerca do boxů z prvního místa, protože by spadl za Hamiltona, kdyby on zůstal na dráze. Ale když všichni věděli, včetně samotného Sainze (!) jak budou fungovat měkké pneu ve srovnání s tvrdými, proč by to nemohlo vědět i Ferrari?
Ale když už se Ferrari do takové situace při restartu dostalo, a nepřipustilo si fakt, že Leclerc přišel o vítězství, stejně nebylo ochotno rychle změnit uvažování tak, aby vyhrál alespoň druhý pilot týmu. Ten si to totiž musel prosadit sám.
