Allan McNish: Pilot, co pomáhal Sennovi a jeho debut v F1 přišel “příliš pozdě”

Skot vypráví, jak se dostal přes supersporty, testy v zámořské IndyCar až do formule 1, ve které měl tu čest potkat se s legendárním Ayrtonem Sennou.

Štítky: Allan McNish Zveřejněno 25. 01 2025 — Bára Goldmannová

Allan McNish začínal jako všichni závodníci na motokárách. Jeho první zkušenost v monopostech přišla v roce 1987, když se účastnil šampionátu Formula Ford 1600, ve kterém strávil šest let a nejlepším výsledkem byly dva triumfy v sezoně 1990 na Silverstone a Brands Hatch.

“Abych byl zcela upřímný, opravdu jsem si to neužíval,” odhalil a přiznal, že se zpočátku velmi trápil: “Přišel jsem z motokár, které měly hodně gripu a jízdním stylem tomu uzpůsobeným, a pak jsem se dostal do formule Ford. Musel jsem řadit, všude jsem se klouzal… Opravu jsem nevěděl, co dělat, i když jsem vyhrál závod.”

“Na konci roku mě Marlboro se svým juniorským programem pozvalo na test vozu pro rok 2000 na Donington Parku. Nasedl jsem do něj a pomyslel si: ‘Teď tomu rozumím.’ Čím víc síly a přítlaku jsem během kariéry získal, tím lépe mi to sedlo,” hodnotí Skot.

Spolu s dalším budoucím pilotem formule 1 Mikou Häkkinenem získali pro sezonu 1988 angažmá v seriálech Formule Vauxhall Lotus a Opel Lotus Euroseries – bydleli spolu a na závody jezdívali v rodinném autě Cavalier.

Tabákové společnosti se vyplatilo investovat do těchto dvou vycházejících hvězd, jelikož ve formuli Vauxhall Lotus dominovali, když jim na konci ročníku patřilo první a druhé místo. Formuli Opel Lotus opanoval Häkkinen, zatímco McNish skončil třetí.

Oba následně přestoupili do britské F3. Häkkinen zůstal s týmem Dragon Motorosport a sezonou se protrápil. McNish naopak zkusil štěstí s týmem West Surrey Racing. Sezonu zakončil jako vicemistr za synem trojnásobného mistra světa F1 Jacka Brabhama, Davidem.

“Brabs a já jsme vyhráli okolo 70% závodů F3 v roce 1989, všechno to skončilo u soudu,” vzpomíná s úsměvem McNish, kterému titul utekl o 10 bodů, protože po soudním sporu byly Brabhamovi body za druhé místo v Silverstone navráceny. Dále vyzdvihuje Davidovy kvality a přiznává, že se od něj naučil spoustu věcí.

Jednou z nich byla i vtipná příhoda ze Silverstone, potažmo Sebringu: “Pamatuji si, jak mě v doprovodném závodě Grand Prix Velké Británie předjel v Copse vnějškem.” O několik let později, přesněji v roce 2008, mu tento manévr “oplatil” na Sebringu ve vytrvalosním závodě s myšlenkou: “To je za ten zatracený Silverstone!” Když ho po závodě Brabham potkal, tak se ho zeptal, zda to bylo za Silverstone.

Rok 1989 se nesmazatelně zapsal do McNishovi paměti, a to nejen díky vypjatému boji o titul v F3, nýbrž také proto, že se stal testovacím pilotem McLarenu a začal mu velmi perný program, jelikož přelétal mezi Evropou, kde závodil ve formuli 3000, a Japonskem, kde probíhaly na Suzuce testy Hondy. Ve formuli 3000 debutoval už v závěrečném závodě téhož roku, když nahradil JJ Lehta a následující rok jej čekala plnohodnotná sezona.

“Když jsem dělal v Japonsku s McLarenem všechny testy, tak jsem tam byl každý měsíc tři až čtyři dny, a co jsem si tehdy neuvědomoval, bylo, jak moc mi to vzalo,” přemítá. “Například, když jsem se vrátil z Japonska na předposlední závod sezony 1990 v Le Mans, a bojoval jsem s Erikem Comasem o titul. Přisál jsem v Paříži, šel rovnou za šéfem týmu v F3000 Jean-Paulem Driotem do jeho bytu, zamířil do postele a tam jsem byl asi 14 hodin – byl jsem tak vyčerpaný.”

Sennův učeň

V době, kdy McNish byl testovacím pilotem, oblékali overal McLarenu Ayrton Senna a Gerhard Berger. Jaké měl pocity během prvního testování v Estorilu? “Pomyslel jsem si: ‘Sakra, to je rychlé.’ Pak jsem tam seděl a Ayrton začal mluvit o tření v motoru při zrychlování z vlásenky. Pomyslel jsem si: ‘Tření? Děláš si srandu. Je to neuvěřitelně rychlé. Brilantní!’ Byl to pro mě okamžik uvědomění”

“Asi poprvé jsem pochopil, že nemůžu řídit jenom podle instinktu, citu a rychlosti – musel jsem se pokusit poskládat dohromady i další části. Ayrton všechno objasnil. Musíme si pamatovat, že to byly předběžné údaje, kdy vašima daty byly převážně stopky, nic jako dnes, takže jste se museli vrátit a metodicky vyjádřit své pocity.”

McNish zdůrazňuje, že tehdy se musely stahovat údaje ze všech odjetých kol a pak se zkoumalo, co se v jakém kole odehrálo. “Vaše mozková kapacita byla využita jiným způsobem, do úplných detailů. Věděl jsem, že musím pracovat mnohem tvrději, abych byl závodním jezdcem.”

Tragický debut v F3000 a zavřené dveře do F1

Byť příležitosti s týmem s Wokingu vůbec nelituje, tak uznává, že jej testování a vývoj V12 natolik vysílily, že se nemohl naplno soustředit na titul v F3000. Debutový ročník zakončil nakonec na čtvrtém místě, ačkoliv úvod sezony byl zahalen černou oponou. V zahajovacím závodě v Donington Parku havaroval, přičemž úlomky z jeho vozu se dostaly až mezi diváky. Bohužel jeden z diváků zásah úlomkem nepřežil.

V juniorských sériích strávil dalších několik sezon, až na pár pódiových umístění se mu prosadit nepodařilo. Sen o stálém angažmá v královně motorsportu se tak pomalu ale jistě rozplýval.

“Jel jsem do Japonska na test Formule Nippon, ale v kontraktu byl jeden bizár,” kvůli tomu McNish odmítl smlouvu podepsat a vrátil se domů. Jeho místo tak získal Tom Kristensen, který však tvrdil, že v dohodě nic takového neměl. “Takže to museli vyjmout,” usoudil.

Kariéru zachránil Porsche Supercup

Další příležitost ukázat své kvality dostal za oceánem v sérii IndyCar, kde se konal “test se mnou, Lehtem, Markem Blundellem a Dominicem Dobsonem. Byl to velmi jasný program. Všichni měli použit gumy, nové gumy, plnou nádrž, závodní simulace… Není tajemstvím, že jsem byl nejrychlejší za všech okolností, ale dali místo Markovi, protože měl konexe na McLaren, a v autě byl motor od Mercedesu.”

Přestože byl McNish bezesporu rychlý, tak doplatil na to, že neměl pořádné “spojence”, zatímco Blundell v tom uměl chodit a své vztahy uměl dobře využít. Nicméně veškeré nezdary jej zavedly až k Jostu Capitovi, tehdejšímu šéfovi Porsche Supercupu, který mu dal šanci.

“Řekl: ‘Přijď si zazávodit.’, a tak jsem absolvoval doprovodný závod Grand Prix Velké Británie 1996 ve VIP voze. Pak mi z Porsche na konci roku zavolali a řekli: ‘Chceme předělat naši jezdeckou sestavu v supersportech, chtěl bys závodit?’ Přijal jsem to a moje kariéra se znovu rozjela.”

McNish se stal pro sezonu 1997 klíčovým pilotem jezdecké sestavy Porsche a o rok později dosáhl na premiérové vítězství v legendární 24 hodinovce v LeMans po boku Francouze Laurenta Aïlloa a Monačana Stéphana Ortelli. V následujících letech pravidelně bojoval v tomto závodě s Toyotou a Audi – dvěma značkami, které, jak se později ukázalo, ovlivnily zbytek jeho kariéry v motorsportu.

Vzkřísení snu s Toyotou

V roce 2001 se mu dveře do formule 1 opět otevřely, když se chystalo rozšíření startovního roštu o nový tým – Toyotu, ve které moc dobře věděli z vytrvalostních závodů, čeho je McNish schopen. Získal proto roli vývojového jezdce a pomáhal s přípravou na debut v nadcházející sezoně. Po absolvování mnohaset tisíc mil na okruzích po celé Evropě se Japonci rozhodli, že se stane týmovým kolegou již potvrzeného Mika Saly.

Trvalo to nekonečných sedm let, než se znovu posadil do monopostů a ve 32 letech se dočkal vysněného debutu ve formuli 1.

“V podstatě jsem zastavil svůj program s Audi, abych v roce 2001 testoval pro Toyotu a v roce 2002 pro ně závodil,” rekapituluje McNish. „Využij příležitosti, když můžeš. Upřímně řečeno, v mé kariéře už bylo příliš pozdě – buďme zcela otevření. Kdyby to bylo o 10 let dříve, momentum by mě hnalo vpřed.”

Kromě toho je přesvědčený, že Toyota podcenila svoji konkurenceschopnost ve formuli 1, protože v F1 neměli příliš zkušeností a začínali od píky. Podle jeho slov nikdo, kdo se podílel na vývoji jeho auta, neměl žádné zkušenosti. Každý se tak musel všechno naučit, což je v průběhu sezony velmi brzdilo. Mělo to za následek i to, že se na vozech neobjevily ani žádná vylepšení.

„V té sezóně jsme také neměli žádné upgrady. Auto, které, jsme měli na začátku roku, bylo stejné i na konci roku, až na jednu malou modernizaci motoru. To je realita. Pak se rozhodli pro rok 2003 vyměnit Miku i mě.”

Jeho dny ve formuli 1 ale ještě sečteny nebyly. Trvalo to pouze 14 dní, než mu zavolal Flavio Britore, šéf Renaultu, že jej chtějí posadit další rok v tréninku do třetího vozu. “Tak jsem to udělal a moje první testovací kolo v Renaultu v Barceloně s plnou nádrží paliva bylo rychlejší než moje kvalifikační kolo v Toyotě. Něco mi to říkalo. Byla to propast ve srovnání s tím, co jsem zažil před rokem.” Celý rok pak strávil jako testovací pilot francouzské stáje. Po sezoně dal ale formuli 1 definitivní sbohem.