10 případů, jak neslavně ukončit slavnou kariéru
Formulový příběh Daniela Ricciarda skončil poněkud neslavně. Není však jediným pilotem, který svou solidní kariéru zakončil hůře, než by si zasloužil.
Svět formule 1 umí být nebývale krutý. A to i k pilotům, kteří byli svého času na samotném vrcholu královny motorsportu. Z historie jsme vytáhli 10 pilotů, kteří si zasloužili důstojnější konec kariéry než ten, který je potkal.
Kimi Räikkonen – Abu Dhabi 2021
Kimi Räikkonen strávil poslední tři roky své bohaté kariéry v F1 ve stáji Alfa Romeo nebo-li Sauber, kde svoji kariéru v roce 2001. Za týmového kolegu měl italského závodníka Antonia Giovinazziho, kterého ve většině případu porážel. V poslední už ale zvládl být Ital rychlejší v kvalifikacích, zatímco v závodech byl Räikkonen stále tím zkušenějším a rychlejším.
Poslední kvalifikace kariéry se Icemanovi nepovedla, skončil až na 18. místě. Závod pro něj skončil ještě hůře, když mu v 26. kole odešly brzdy a skončil ve svodidlech. Räikkonen si na velkolepé oslavy nikdy nepotrpěl, takže ho paradoxně tento konec nijak nemrzel.
Emerson Fittipaldi – USA 1980
Emerson Fittipaldi je prvním brazilským mistrem světa F1. Tituly nakonec získal dva, byť jich mohlo být více. Od roku 1976 se rozhodl závodit za tým Copersucar-Fittipaldi vedený jeho bratrem. Od té doby na výraznější úspěch nedosáhl. Vše podtrhl poslední závod v USA v roce 1980, když ve Watkins Glen odjel pouze 15 kol, než odstoupil kvůli problémům se zavěšením.
Jenson Button – Monako 2017
Šampion F1 z roku 2009 kariéru oficiálně ukončil v roce 2016. Jelikož měl jeho bývalý týmový kolega Fernando Alonso “side quest” v podobě Indy 500, Button využil nabídky a při GP Monaka 2017 se jednorázově vrátil do monopostu F1.
McLaren měl tehdy jeden z nejhorších monopostů, takže postup do Q3 a deváté místo v kvalifikaci bylo skvělým počinem. Button však musel startovat z boxů, jelikož si McLaren odpykával trest 15 míst na startu za výměnu komponentů.
Tím byl jeho závod kompromitován. V 58. kole se v zatáčce Portier snažil dostat před Sauber Pascala Wehrleina, což mu hrubě nevyšlo – Sauber se převrátil a pro oba piloty závod skončil. Button dostal za tento incident penalizaci tří míst na startovním roštu, kterou si již pravděpodobně nikdy neodpyká.
Carlos Reutemann – Brazílie 1982
Argentinský závodník je jedním z nejlepších pilotů v historii F1, kteří nikdy nezískali titul. Nejblíže měl k němu Carlos Reutemann v roce 1981 – na vítězného Nelsona Piqueta ztratil jediný bod. Do sezóny následující vkročil Reutemann druhým místem v GP JAR. Další závod v Brazílii dopadl hůře, když se Reutemann srazil s Renaultem Reného Arnouxe a závod pro oba skončil.
Málokdo čekal, že to bude Reutemannův poslední závod v F1. Důvodem měla být válka o Falklandy, což byl válečný konflikt mezi Argentinou a Spojeným Královstvím. Na základě toho se měl Reutemann distancovat od britského týmu. Do F1 se již nikdy nevrátil.
David Coulthard – Brazílie 2008
Už toho měl dost. Po 15 sezónách se David Coulthard rozhodl dát F1 sbohem a v Red Bullu uvolnil místo mladé naději v podobě Sebastiana Vettela. Svou poslední jízdu monopostem F1 v oficiálním závodě si ale Coulthard moc neužil. Již v prvních zatáčkách byl “popraven” Williamsy Nica Rosberga a Kazukiho Nakajimy – tedy týmem, se kterým svou kariéru v F1 odstartoval.
Niki Lauda – Austrálie 1985
Kariéra Nikiho Laudy rozděluje na dvě části. Každou z nich zakončil neslavně. Ta definitivní, v roce 1985, přišla po třetím mistrovském titulu rok předtím. Jeho McLaren byl značně nespolehlivý, nedojel hned 10 ze 14 závodů. Jediným výraznějším úspěchem sezóny 1985 je vítězství v nizozemském Zandvoortu.
Poslední závod v Austrálii Lauda po skvělé stíhací jízdě ze 16. místa na roštu vedl, ale po pár kolech v čele Laudovi odešly brzdy a jeho McLaren skončil v bariérách. Tím skončila jedna z nejimpozantnějších kariér v historii F1.
Jacques Villeneuve – Německo 2006
Zatímco jiní piloti se postupně prokousávají k úspěchům, o kterých sní celý život, Jacquese Villeneuve potkal naprosto opačný osud. Villeneuve byl v prvních dvou sezónách v bojích o titul, přičemž jeden v roce 1997 získal. Poté už to šlo jen z kopce. Během let v BAR Honda a krátké anabázi v Renaultu se výraznějších úspěchů nedočkal.
Se Sauberem, ze kterého se později stalo BMW, podepsal dvouletou smlouvu na roky 2005 a 2006. BMW ale chtělo v kokpitu Roberta Kubicu. Vše vyvrcholilo nehodou Villeneuva při GP Neměcka. BMW-Sauber začal řešit možnost, ale Villeneuve to vyřešil za ně a tým opustil.
Nigel Mansell – Španělsko 1995
Po zisku mistrovského titulu v roce 1992 se Nigel Mansell účastnil F1 již jen sporadicky. Pro rok 1995 se ale chtěl vrátit plnohodnotně, načež podepsal smlouvu s McLarenem. Od začátku to ale bylo spíše fiasko. Mansell se do monopostu nevešel, takže první dva závody nejel. V dalších dvou skončil desátý, resp. v druhém odstoupil, protože mu auto přišlo neřiditelné. Tím se cesty Mansella a McLarenu definitivně rozešly.
Juan Pablo Montoya – USA 2006
Juan Pablo Montoya bude navždy brán jako jeden z mála pilotů, kteří se dokázali dostat pod kůži legendárnímu Michaelu Schumacherovi. To bylo v dobách s Williamsem. Po přestupu do McLarenu aura Montoyi trochu opadla. Už v roce 2005 byl ve stínu Kimiho Räikkonena, byť zvládl vyhrát tři závody.
Rok 2006 se McLarenu nedařilo, na čemž se svezl i Montoya. Posledním závodem byla GP USA, kde Montoya způsobil nehodu několika vozů, mezi které patřil i druhý McLaren Räikkonena. Jelikož měl Montoya dohodnutý přestup do NASCAR od následujícího roku, šéf týmu Ron Dennis se rozhodl, že se s kolumbijským závodníkem rozloučí o něco dříve.
Damon Hill – Japonsko 1999
Zatímco v roce 1998 přinesl Jordanu Damon Hill, mistr světa z roku 1996, první vítězství v jeho historii, rok 1999 byl pro něj noční můrou. Hill ztratil lásku k F1, ale bylo nutné dodržet smlouvu, kterou s Jordanem měl. V posledních závodech trpěl panickou atakou, která vyvrcholila v posledním závodu v Japonsku. Hill se po chybě rozhodl zajet do boxů a odstoupil pro psychické vyčerpání.
