10 nejlepších stíhacích jízd po startu z chvostu
Kimi Antonelli bude kvůli penalizaci za výměnu motoru startovat až z chvostu startovního pole. To ale rozhodně neznamená, že nemůže pomýšlet na stupně vítězů, nebo dokonce na vítězství. Formule 1 už v minulosti nabídla několik famózních stíhacích jízd, které ukázaly, že ani start z posledních příček nemusí být překážkou.
Max Verstappen, Grand Prix Brazílie 2024 (17. místo > vítězství)
Začneme jedním z nejnovějších a zároveň nejpamátnějších příkladů fantastické stíhací jízdy z chvostu startovního pole. Max Verstappen ji předvedl při GP Brazílie v roce 2024.
Už před samotným závodem byl víkend pořádně nabitý. Kvalifikace byla kvůli nepříznivému počasí přesunuta ze soboty na nedělní ráno. Ani tehdy se podmínky na Interlagosu výrazně nezlepšily a kvalifikaci provázelo hned pět červených vlajek.
Verstappen navíc šokoval tím, že v Q2 obsadil až 12. místo. Po pětimístné penalizaci za nasazení nového pohonného agregátu se navíc propadl až na 17. příčku.
Ani další déšť během závodu ho však nezastavil. Verstappen si v náročných podmínkách počínal naprosto suverénně a postupně se probíjel pořadím vzhůru. Krátce po polovině závodu předjel Estebana Ocona v Alpine a dostal se do čela. Následně si vybudoval výrazný náskok a dojel si pro vítězství s náskokem 19,477 sekundy před Oconem.
Šlo o mimořádný výkon, který je dodnes považován za jeden z nejlepších v Verstappenově kariéře. Není proto překvapením, že se jeho vítězství zařadilo také mezi nejlepší závody v historii formule 1.
Lewis Hamilton, Grand Prix Maďarska 2014 (start z boxů > 3. místo)
Stejně jako Verstappen ani Lewis Hamilton není žádným nováčkem, pokud jde o stíhací jízdy. Sedminásobný mistr světa předvedl jednu z nejpůsobivějších jízd také v São Paulu v roce 2021, kdy po diskvalifikaci z páteční kvalifikace dokázal v sobotním sprintu vystoupat na páté místo a v nedělním závodě následně zvítězit.
Pokud ale hledáme případ, kdy Hamilton vyrazil přímo z chvostu startovního pole a propracoval se až téměř na čelo, musíme se vrátit do roku 2014. Při Velké ceně Maďarska tehdy musel startovat z boxové uličky poté, co jeho vůz před sobotní kvalifikací postihl požár.
Pro britského pilota šlo o další komplikaci v už tak nepříliš povedeném období. Před víkendem totiž v boji o titul ztrácel na týmového kolegu Nica Rosberga. “Na této trati se nedá předjíždět, takže si myslím, že zítra budu mít problém dostat se do první desítky, nebo alespoň do první pětky. Pravděpodobně odsud odjedu s více než dvacetibodovou ztrátou na Nica,” prohlásil po kvalifikaci zklamaný Hamilton.
Před nedělním závodem navíc na trať dorazil déšť, takže jezdce čekaly velmi zrádné podmínky. Hamilton nebyl výjimkou a hned v prvním kole se roztočil. Zatímco řada jeho soupeřů se postupně potýkala s problémy a ze závodu vypadla, jezdec Mercedesu zachoval klid a postupně se propracovával pořadím vzhůru.
V závěrečných kolech už Hamilton dojel vedoucí skupinu. Na Daniela Ricciarda z Red Bullu ani Fernanda Alonsa ve Ferrari sice nestačil, třetí místo si ale navzdory tlaku dotahujícího se Rosberga dokázal udržet. Zároveň tím výrazně snížil Rosbergův náskok v čele šampionátu.
Sebastian Vettel, Grand Prix Abú Dhabí 2012 (start z boxů > 3. místo)
Dalším příkladem stíhací jízdy z boxové uličky na stupně vítězů je výkon Sebastiana Vettela z Velké ceny Abú Dhabí 2012. Stejně jako v případě Hamiltona šlo o závod, který sehrál důležitou roli v napínavém boji o titul. Vettel přijížděl do Abú Dhabí jako lídr šampionátu a stále bylo matematicky ve hře hned pět jezdců.
Němec v kvalifikaci obsadil třetí místo, následně byl ale diskvalifikován, protože v jeho voze nezůstalo dostatek paliva pro odebrání povinného vzorku. Vettel tak musel startovat z boxové uličky, zatímco jeho nejbližší rival v boji o titul Fernando Alonso dostal z šestého místa ideální příležitost umazat část jeho náskoku.
“Z našeho pohledu máme na zítřek stále spoustu příležitostí,” zůstával Vettel optimistický. Jeho slova se nakonec ukázala jako prorocká. V nedělním závodě předvedl fantastickou stíhací jízdu a postupně se probíjel startovním polem.
Situaci mu navíc zkomplikovala zastávka v boxech kvůli poškození vozu, po které znovu klesl pořadím. Vettel tak musel absolvovat hned dvě stíhací jízdy. Dvakrát se ale dokázal vrátit zpět mezi nejlepší. K uzavření ztráty na soupeře mu pomohly také dva výjezdy safety caru, přesto musel jezdec Red Bullu o konečné třetí místo tvrdě bojovat.
Jeho výkon byl tehdy označován za jeden z nejlepších v kariéře. Vettel navíc díky třetímu místu ztratil v boji o titul na Alonsa pouze tři body. O dvě Velké ceny později pak v Brazílii slavil svůj třetí mistrovský titul.
Mark Webber, Grand Prix Číny 2011 (18. místo > 3. místo)
O rok dříve předvedl pozoruhodnou stíhací jízdu také Vettelův týmový kolega Mark Webber, a to při Velké ceně Číny.
Pro Australana šlo teprve o třetí závod sezony a jeho ambice sesadit Vettela z mistrovského trůnu utrpěly už v kvalifikaci. Webber se totiž v Šanghaji nedokázal probojovat z Q2 a do nedělního závodu tak startoval až z 18. místa.
Za problémy označil potíže spojené se systémem KERS a před závodem měl před sebou pořádně náročný úkol, pokud chtěl dosáhnout na body. Webber se ale rozhodně nevzdával a během závodu předvedl řadu odvážných předjížděcích manévrů, díky nimž se postupně propracovával startovním polem.
Po sérii strhujících soubojů kolo na kolo se nakonec dostal až na fantastické třetí místo, jen za svého týmového kolegu Vettela.
“Musel jsem předjet úplně všechny, opravdu jsem si to zasloužil,” prohlásil po závodě jezdec Red Bullu. “Vůz musel svádět obrovský boj a kluci se nikdy nevzdali.”
Kimi Räikkönen, Grand Prix Japonska 2005 (17. místo > vítězství)
Kimi Räikkönen během své devatenáct sezon dlouhé kariéry ve formuli 1 předvedl celou řadu nezapomenutelných výkonů. Vyhrál 21 závodů a v roce 2007 získal mistrovský titul. Za jeden z jeho vůbec nejlepších výkonů je ale bezesporu považována Velká cena Japonska 2005.
Proměnlivé počasí v Suzuce v sobotu výrazně ovlivnilo kvalifikaci. Tehdy se ještě jezdilo na jedno měřené kolo a favorité se na trať vydávali postupně, přičemž ti pozdější museli své časy zajíždět v čím dál horších podmínkách. Räikkönen tak skončil až na 17. místě.
Fin však svému McLarenu věřil a v neděli, kdy už byla trať suchá, začal startovním polem okamžitě stoupat. Jak později vzpomínal jeho dlouholetý kondiční trenér Mark Arnall: “V podstatě pokaždé, když kolem nás projel, získal další pozici.”
Závěr závodu pak nabídl strhující podívanou. Räikkönen postupně stahoval Renault Giancarla Fisichelly v čele závodu a rozhodnutí přišlo až v posledním kole. Tehdy „Iceman“ předvedl odvážný předjížděcí manévr, kterým se dostal do vedení a senzačně si dojel pro vítězství.
Räikkönen sice v sezoně 2005 nakonec obsadil v šampionátu jezdců druhé místo za Fernandem Alonsem z Renaultu, jeho famózní stíhací jízda v Suzuce však dodnes patří k nejvýraznějším momentům jeho kariéry.
Michael Schumacher, Grand Prix Belgie 1995 (16. místo > vítězství)
Belgická Spa-Francorchamps sehrála v kariéře Michaela Schumachera významnou roli. Právě zde v roce 1991 absolvoval svůj první závod ve formuli 1 a o rok později si na stejném okruhu připsal své premiérové vítězství.
Jednu ze svých nejpamátnějších jízd ve Spa však předvedl až v roce 1995. Po havárii během předchozího tréninku se Schumacher v kvalifikaci, která se jela za proměnlivých podmínek, dokázal dostat pouze na 16. místo.
Lídr šampionátu však v nedělním závodě rychle začal stoupat pořadím. Už v 16. kole se dostal do čela a následně se v dalším dešti pustil do souboje o vítězství se svým největším rivalem v boji o titul Damonem Hillem.
Schumacher navíc zůstal na suchých pneumatikách, zatímco Hill přezul na mokrou směs. Přesto dokázal náročné podmínky zvládnout lépe a své vedení uhájil. Jeho agresivní obrana proti jezdci Williamsu však nezůstala bez následků – později za ni dostal podmíněný zákaz startu na jeden závod.
Navzdory všem komplikacím si Schumacher dojel pro své 12. vítězství v kariéře. O několik závodů později pak na Velké ceně Pacifiku oslavil svůj druhý titul mistra světa.
Rubens Barrichello, Grand Prix Německa 2000 (18. místo > vítězství)
O pět let později vedl Michael Schumacher šampionát a před domácím závodem na německém Hockenheimringu měl velké ambice. Hlavní hvězdou víkendu se však nakonec stal jeho týmový kolega Rubens Barrichello.
Zatímco Schumacher si v kvalifikaci vybojoval druhé místo, Barrichello skončil až na 18. pozici. Schumacherův závod navíc skončil hned v prvním kole po kontaktu s Giancarlem Fisichellou z Benettonu. Pro Němce šlo už o třetí odstoupení v řadě.
Barrichello se mezitím pustil do fantastické stíhací jízdy v závodě plném chaosu. Hockenheim nabídl měnící se povětrnostní podmínky, kolize, narušitele na trati i dva výjezdy safety caru.
Brazilcovi se nakonec podařilo propracovat až do čela a vedení udržel až do cíle. Z 18. místa na startu tak senzačně dojel pro své premiérové vítězství ve formuli 1.
Na stupních vítězů pak následovaly emotivní okamžiky. Barrichello se neubránil slzám, když vstřebával, čeho právě dosáhl. Šlo o první z jeho devíti vítězství za Ferrari. Další dvě přidal v roce 2009 s týmem Brawn GP během jeho mistrovské sezony.
Emerson Fittipaldi, Velká cena USA West 1980 (24. místo > 3. místo)
Emerson Fittipaldi zažil v první polovině 70. let ve formuli 1 období velkých úspěchů. Vyhrál 14 Velkých cen a získal dva mistrovské tituly. Ten druhý, v roce 1974, byl navíc historický – Fittipaldi tehdy McLarenu zajistil jeho vůbec první jezdecký titul.
Druhá polovina dekády už však pro Brazilce tak slavná nebyla. Po přestupu do rodinného týmu Fittipaldi Automotive se výraznějších úspěchů nedočkal. Jeden z jeho nejpamátnějších momentů ale přišel nečekaně až v roce 1980 při Velké ceně USA West.
Po další nepovedené kvalifikaci měl Fittipaldi startovat z úplného chvostu pole, konkrétně z 24. místa. V závodě však postupně těžil z odstoupení soupeřů před sebou a zatímco řada jezdců závod nedokončila, dvojnásobný mistr světa pokračoval bez větších problémů dál a postupně se propracovával pořadím.
V poslední čtvrtině závodu už Fittipaldi figuroval na čtvrtém místě. Nakonec dokázal za sebou udržet McLaren Johna Watsona a dojel si pro třetí příčku. Po startu z 24. místa tak senzačně vystoupal na stupně vítězů, poprvé po dvou letech.
Zároveň šlo o jeho poslední pódiové umístění ve formuli 1. Po skončení sezony totiž Fittipaldi svou dlouhou kariéru v královně motorsportu ukončil.
Nico Hülkenberg, Grand Prix Velké Británie 2025 (19. místo > 3. místo)
Nico Hülkenberg debutoval ve formuli 1 už v roce 2010 a dlouhé roky držel nelichotivý rekord v počtu startů bez jediného umístění na stupních vítězů. To se však dramatickým způsobem změnilo při Velké ceně Velké Británie 2025.
Kvalifikace Hülkenbergovi příliš nevyšla a pilot Sauberu v ní obsadil až 19. místo. Po jejím skončení přiznal: “Tato charakteristika trati nám jednoduše nesedí tolik jako jiné. Doufejme, že zítra proměnlivé podmínky vytvoří příležitost, abychom se mohli vrátit do hry.”
Jeho přání se v neděli skutečně vyplnilo. Proměnlivé podmínky během závodu, kdy se střídala mokrá a suchá trať, hrály Hülkenbergovi i jeho týmu do karet. Správnými strategickými rozhodnutími se dokázali vypořádat s náročnou situací a Němec se postupně propracoval až na třetí místo.
V závěru na něj navíc začal tlačit Lewis Hamilton, Hülkenberg však nápor ustál a po dlouhých letech čekání si dojel pro své premiérové stupně vítězů.
Historický moment přišel při jeho 239. startu ve formuli 1 a sám Hülkenberg označil výsledek za “naprosto surrealistický”.
“Myslím, že jsme to dnes opravdu zvládli – dělali jsme správná rozhodnutí a ve správný okamžik nasadili správné pneumatiky. Neudělali jsme žádnou chybu a je to naprosto neuvěřitelné,” hodnotil svou životní jízdu.
John Watson, Grand Prix USA West 1983 (22. místo > vítězství)
Watson dodnes drží rekord v počtu pozic získaných cestou k vítězství.
Do Velké ceny USA West 1983 startoval až z 22. místa, hned za týmovým kolegou Nikim Laudou. Oba jezdci v kvalifikaci doplatili na problémy s nastavením vozu a pneumatikami.
Watson už přitom měl se stíhacími jízdami bohaté zkušenosti. O rok dříve v Detroitu dokázal zvítězit ze 17. místa a v Long Beach znovu předvedl, že ani start z chvostu pro něj nemusí znamenat konec nadějí. Postupně předjížděl jednoho soupeře za druhým a stejným směrem se vydal také Lauda.
Jak soupeři před nimi postupně odpadávali, oba McLareny pokračovaly ve svém postupu pořadím. Watson nakonec projel cílem jako první a společně s Laudou dovedl tým k působivému double.
Watson si tak připsal vítězství po zisku neuvěřitelných 21 pozic oproti své startovní pozici, což dodnes představuje rekord formule 1.
Pro Severního Ira šlo zároveň o páté a poslední vítězství v kariéře. Sezona 1983 byla také jeho poslední kompletní sezonou ve formuli 1.









