10 nejlepších momentů Sauberu před jubilejní 600. GP

Štítky: Historie Sauber Zveřejněno 14. 05 2025 — Bára Goldmannová

Stáj z Hinwilu prošla během let několika transformacemi – mezi lety 2006 a 2009 byla továrním týmem BMW a v sezonách 2019-2023 startovala pod italskou značkou Alfa Romeo. Letos je to naposledy, co je Sauber Sauberem, jelikož od příštího roku naplno přebírá otěže konkurent BMW, německá automobilka Audi.

Jak už to bývá, tak Sauber za svoji bohatou historii ve formuli 1 zažil množství hvězdných vzestupů, ale i bolestivých pádů. Největší úspěchy sklízeli v éře s BMW, když se v sezoně 2007 stali vicemistry a o rok později skončili třetí. Naopak největším propadákem byl ročník 2014, který zakončili s “čistým” kontem.

Grand Prix Jižní Afriky 1993 – Lehto získává první body po katastrofě se spolehlivostí

Bez ohledu na to, že Sauber původně vstupoval do formule 1 s plánem stát se továrním týmem Mercedesu, označení “concept by” před logem Mercedes-Benz na krytu motoru jasně naznačovalo, že o plnohodnotnou tovární podporu nešlo. Přestože Mercedes poskytl jen provizorní podporu během náročné sezony, Sauber způsobil rozruch svým vstupem do F1 po letech úspěchů v Mistrovství světa sportovních vozů.

První výraznou věcí na tom všem byl fakt, že Sauber C12 byl skutečně nádherný vůz. Díky designu pod vedením Harveyho Postlethwaitea se tým rozhodl pro elegantní černé zbarvení, které narušovalo jen minimum sponzorských log. V kontextu tehdejší doby to mohlo naznačovat, že finanční situace týmu není zrovna růžová- obzvlášť v době, kdy z celé startovní listiny mizely týmy jeden za druhým. To vše se změnilo, když se vozy, řízené JJ Lehtem a Karlem Wendlingerem, objevily na trati.

Bylo okamžitě zřejmé, že C12 je rychlý. Oba vozy se kvalifikovaly do první desítky pro úvodní závod sezony v Kyalami – Lehto byl šestý (i když téměř tři sekundy za pole position Alaina Prosta s časem 1:15.696) a Wendlinger další tři desetiny za ním na desátém místě. Wendlingerův monstrózní (a nelegální) start spolu s Hillovým smykem katapultovaly oba Saubery už na konci prvního kola na čtvrté a páté místo, přičemž Rakušan ale musel odsloužit trest za ulitý start.

Nový vůz však měl své dětské nemoci – Lehto zastavil na konci šestého kola kvůli potížím s řídicím systémem převodovky, což ho stálo dvě kola, a Wendlinger odstoupil zhruba v polovině závodu kvůli elektrickým problémům.

Lehto se však nakonec dočkal zasloužené odměny. Díky výbornému tempu zajel skvělý závod a zajistil, že už dále nebyl o kolo zpět. Udržel vůz v chodu a díky vysoké míře odstoupení se v závěrečných kolech ocitl na bodované pozici, když Derek Warwick dostal smyk a vypadl. Lehto se však nakonec posunul až na páté místo poté, co vypověděl službu motor ve ferrari Gerharda Bergera.

Grand Prix Itálie 1995 – Frentzen získává první pódium pro Sauber

Do roku 1995 si tým Sauber upevnil svou pozici ve formuli 1. V každé ze svých dosavadních dvou sezon získal 12 bodů, i když se ne zcela vyhnul propadu. Karl Wendlinger totiž při tréninku v Monaku utrpěl děsivou nehodu a ze zbytku sezony musel odstoupit. Rakušan se sice vrátil v roce 1995, ale následky havárie byly znatelné – už to nebyl ten samý jezdec jako dřív. Vedení týmu tak převzal Heinz-Harald Frentzen, jelikož se Sauber a Wendlinger neochotně rozloučili a náhradník Jean-Christophe Boullion výrazně zaostával za Frentzenem.

Sauber se navíc rozešel s Mercedesem, se kterým měl dlouholeté vazby – Mercedes přešel k McLarenu, a Sauber tak začal spolupráci s Fordem, což bylo spíše manželství z rozumu, jelikož Benetton přešel na motory Renault.

Frentzen, za volantem prvního vozu Sauber ve zbarvení Red Bullu, dosáhl několika umístění v top 6 a hned v prvních třech závodech sezony si připsal tři body. Body postupně přibývaly a tým se zapojil do boje o páté místo v Poháru konstruktérů s týmy Ligier a Jordan – a možná i s McLarenem o čtvrté. Zatímco Ligier získal pódium v Belgii zásluhou Martina Brundla a Jordan měl už dříve dvojité pódium v Montrealu, Sauber na své první stupně vítězů stále čekal.

Zpočátku to nevypadalo, že by se jich měl dočkat zrovna v Monze – Frentzen startoval desátý a hned po startu ho předjeli Brundle a Eddie Irvine. Jenže závod poznamenala nezvykle vysoká míra odstoupení favoritů. Polesitter David Coulthard sice nedoplatil na smyk během zahřívacího kola, ale později závod vzdal kvůli problémům s kolem.

Damon Hill poslal Michaela Schumachera mimo trať při předjíždění Takiho Inoueho, který byl o kolo zpět, a obě ferrari poté postihly kuriózní nehody – onboard kamera Jeana Alesiho odpadla a zasáhla přední levé zavěšení vozu Gerharda Bergera, čímž ho vyřadila, a sám Alesi později také odstoupil.

Frentzen díky těmto událostem získával pozice, ale zároveň předvedl solidní výkon – brzo znovu předjel Brundla a následně díky dobře načasované zastávce v boxech díky undercutu předjel jak Irvinea, tak Marka Blundella. Poté, co v závěru závodu Alesi odstoupil, dojel Frentzen do cíle na třetím místě za Johnnym Herbertem a Mikou Häkkinenem a zajistil tak historicky první pódium pro tým Sauber.

Grand Prix Maďarska 1997 – Herbert jako třetí do party ve strkanici Villeneuve/Hill

Ačkoliv Sauber ztratil tovární podporu Fordu ve prospěch týmu Stewart už po dvou sezonách, podařilo se mu získat slušnou náhradu – dohodli se s Ferrari, že jim budou dodávat motory ze sezony 1996, ale s tím, že budou přebrandované na Petronas.

Model C16 byl navíc povedeným vozem. Johnny Herbert s ním dosáhl řady působivých výsledků – ve čtyřech z prvních pěti závodů sezony se kvalifikoval do elitní osmičky. Herbert byl v roce 1997 prakticky jediným zdrojem bodů pro tým, kromě jediného bodu, který v Austrálii získal Nicola Larini. Herbert měl přitom v Melbourne našlápnuto k solidnímu výsledku a mohl si brousit zuby i na třetí místo už v první zatáčce – než ho smetl Eddie Irvine při kolizi s Jacquesem Villeneuvem.

Herbertovo první pódium pro Sauber přišlo už v roce 1996 v Monaku, avšak to bylo spíše se štěstím. Jeho výkon na Hungaroringu v roce 1997 byl však mnohem přesvědčivější a skutečně hodný stupňů vítězů. Na trati, kde pneumatiky Bridgestone těžily z horkého počasí a Goodyeary fungovaly rozporuplně, dokázal Herbert najít správný rytmus právě na gumách amerického výrobce. Už po startu předjel oba Benettony a profitoval i z třízastávkové strategie Ferrari, přičemž sám zajížděl časy srovnatelné s Michaelem Schumacherem, čímž eliminoval výhodu soupeřovy strategie.

Když ze třetího místa odstoupil David Coulthard, Herbert se posunul na stupně vítězů – první pódium pro kombo Sauber–Ferrari. Na bedně tak doplnil Jacquese Villeneuvea a Damona Hilla, který přišel o vítězství až v posledním kole kvůli problémům s tlakem oleje.

Pro Herberta to bylo poslední pódium ve službách Sauberu – sezona 1998 už pro britského pilota z Essexu nebyla vůbec příznivá.

Grand Prix Austrálie 2001 – Dvojité bodové umístění jako základ konkurenceschopného roku

Po roce 1997 Sauber upadl. Jediné pódium během následujících tří sezon získal Jean Alesi ve Spa 1998 a tým si začal budovat pověst “neambiciózní stálice středu pole”, který jen těžko lákal kvalitní jezdce. Alesi odešel na konci roku 1999 k týmu Prost, Pedro Diniz ukončil kariéru po sezóně 2000 a Mika Salo raději přijal roli testovacího jezdce Toyoty, než aby v roce 2001 zůstal u Sauberu. Peter Sauber tak musel sáhnout zpět ke svým kořenům – místo zkušeností se opět zaměřil na mladé talenty.

Prvním nováčkem byl junior McLarenu Nick Heidfeld, který v roce 2000 v tichosti zaujal svými výkony proti Alesimu v nespolehlivém voze Prost. O druhé místo se ucházela celá řada jezdců – Alex Wurz, Ricardo Zonta a další – přičemž Red Bull tlačil na angažování svého juniora Enrique Bernoldiho. Nakonec ale zazvonil telefon od manažera Jensona Buttona, Davida Robertsona, který se zeptal, zda by Sauber nedal šanci jistému mladíkovi jménem Kimi Räikkönen…

Räikkönen měl za sebou pouhých 23 závodů v monopostech a dostal jen podmínku superlicence – jeho debut v závodě však rychle ukázal, že to bylo bezpředmětné.

Heidfeld se kvalifikoval na 10. místě, Räikkönen byl ve své první kvalifikaci 13. Po dramatické havárii Ralfa Schumachera a Jacquese Villeneuva byl Heidfeld už na osmém místě – když safety car zajel zpět do boxů, posunul na sedmou příčku. Další odstoupení Häkkinena a Trulliho znamenaly, že Heidfeld dokončil závod pátý. Mezitím Räikkönen po horším startu ztratil několik pozic, ale po restartu závodu se rychle dostával zpět – předjel Alesiho, Buttona i Fisichelu a v cíli byl sedmý. Jenže tím to neskončilo – Olivier Panis dostal penalizaci za předjíždění pod žlutými vlajkami, takže se Heidfeld posunul na čtvrté místo a Räikkönen získal svůj první bod za šesté místo – hned při debutu.

Sauber nakonec v roce 2001 skončil čtvrtý v Poháru konstruktérů – výrazný obrat oproti předchozím letům. Räikkönen navíc zaujal natolik, že v roce 2002 nahradil končícího Miku Häkkinena u McLarenu – a “ukradl” tak místo i zkušenějšímu Heidfeldovi.

Grand Prix Maďarska 2006 – První pódium BMW, premiéra Kubici

Různé okolnosti svedly BMW a Sauber dohromady, ale klíčovou roli sehrálo ochlazení vztahů mezi BMW a Williamsem. BMW toužilo po větším vlivu a proto přestěhovalo své motory jinam – nakonec získalo kontrolní podíl ve firmě Sauber, která hledala nového investora po odchodu Red Bullu několik sezon předtím. Pro zachování kontinuity a minimalizaci komplikací spojených s televizními právy si tým ponechal jméno Sauber.

Po působivých výkonech u Williamsu v roce 2005 se vrátil do Sauberu Nick Heidfeld. Pro větší stabilitu tým ponechal i Jacquese Villeneuvea, jenž byl ve stínu Ferrari Felipeho Massy. Přestože šampion z roku 1997 získal v Malajsii pro BMW jakožto tovární tým první body, byl však jasně pomalejší než Heidfeld – a BMW hledalo příležitost, jak do kokpitu dosadit nadějného náhradníka Roberta Kubicu.

Kubica, tehdy úřadující šampion seriálu Formule Renault 3.5  a třetí jezdec BMW (v dobách, kdy pravidla dovolovala páteční „třetí“ monoposty vybraným týmům), zaujal svými výkony a při trénincích vyčníval. Když Villeneuve havaroval na Hockenheimringu a vyvázl jen s drobnými bolestmi, rozhodl se šéf BMW Mario Thiessen poslat kanadského jezdce “na střídačku” a dát v Maďarsku šanci Kubicovi.

V deštivém závodě dovezl Heidfeld Sauber-BMW na třetím místě – za vítězným Jensonem Buttonem a náhradníkem McLarenu Pedro de la Rosou. Ovšem oči všech byly upřeny na Kubicu: Polák v kvalifikaci překvapivě porazil svého zkušenějšího kolegu a v dešti si dojel pro sedmé místo, čímž obhájil rozhodnutí týmu k jeho nasazení.

Jeho radost však brzy zkalila diskvalifikace – vůz nesplňoval minimální váhu, takže mu byly dvě body odebrány. O dva závody později si to ale Kubica vynahradil a v Monze stanul. Tím definitivně potvrdil, že šance, kterou mu BMW a Sauber dali, byla více než oprávněná.

Grand Prix Kanady 2008 – Jediné vítězství Kubici (a Sauberu) ve formuli 1

Toto je bezpochyby vrchol. Poté, co se BMW v roce 2007 začalo pravidelně objevovat na stupních vítězů, výrazně zlepšilo svou výkonnost i v sezoně 2008 a mělo reálnou šanci zasahovat do soubojů mezi Ferrari a McLarenem, pokud to okolnosti dovolily. Díky diskvalifikaci McLarenu ze závěrečného pořadí roku 2007 obsadilo BMW druhé místo v Poháru konstruktérů a doufalo, že by se mohlo posunout ještě o příčku výš.

Ačkoliv byl v roce 2007 lídrem týmu Nick Heidfeld, o rok později se karty obrátily a navrch měl naopak Robert Kubica. Heidfeld dojel druhý v úvodním závodě v Austrálii, Kubica byl druhý v Malajsii a pak startoval z pole position a dojel třetí v Bahrajnu. V úvodu sezony se výkony jednotlivých týmů střídaly – někdy dominoval McLaren, jindy Ferrari – a BMW trpělivě čekalo na svou šanci.

Ta přišla v Montrealu, byť s nečekanou pomocí od Lewise Hamiltona. Brit vedl závod před Kubicou v úvodních kolech, ale když Adrian Sutil havaroval ve 3. zatáčce v 16. kole, začalo se masivně zastavovat v boxech – právě se otevřelo okno pro pitstopy. Hamilton měl delší zastávku než Kubica a Raikkonen z Ferrari a při výjezdu z boxů se vrátil právě za ně. V té době však výjezd z boxů býval během závodu často uzavřen. Räikkönen a Kubica tedy čekali na zelenou – což Hamilton přehlédl a nestihl včas zabrzdit. Měl tak v podstatě na výběr, do koho narazí.

Narazil do Räikkönena, a Nico Rosberg hned poté narazil do Hamiltona. Kubica z toho vyvázl bez poškození a začal stíhat nového lídra závodu – svého týmového kolegu Heidfelda, který jel na jednu zastávku, zatímco Kubica jen na dvozastávkovou strategii. Kubica Heidfelda dojel a předjel, a následně si vybudoval dostatečný náskok, aby se po druhé zastávce vrátil do čela s náskokem pěti sekund. BMW tak získalo své první a jediné dvojité vítězství – a Kubica se poprvé dostal do čela šampionátu jezdců.

Kubicovy naděje na pokračování v úspěších se ale rychle rozplynuly – BMW se v druhé polovině roku rozhodlo zaměřit na vývoj vozu pro rok 2009, což Poláka velmi zklamalo. Přesto byl jeho výkon v Montrealu impozantní – zvlášť když uvážíme, že to bylo přesně rok po jeho děsivé havárii na stejném okruhu.

Grand Prix Malajsie 2012 – Pérez téměř poráží Alonsa a sahá po vítězství

V mezidobí BMW postavilo mizerný vůz pro rok 2009, souhlasilo s prodejem týmu společnosti Qadbak Investments – která se ukázala být jen prázdnou schránkou bez reálných aktiv – a nakonec prodalo tým zpět Peteru Sauberovi, když původní obchod zkrachoval. V roce 2010 tým závodil pod kuriozním názvem “BMW Sauber-Ferrari” a následující rok se vrátil ke starému jménu, když se opět etabloval ve středu pole s talentovaným Kamui Kobayashim a nováčkem Sergiem Pérezem.

Pérez si vydobyl reputaci jezdce, který byl extrémně šetrný k pneumatikám, což byla u Pirelli pro sezónu 2012 neocenitelná dovednost. Pneumatiky byly velmi nepředvídatelné – v prvních sedmi závodech vyhrálo sedm různých jezdců – a mohlo jich být osm, kdyby Pérez dokázal v Malajsii porazit Fernanda Alonsa.

Mexičan startoval devátý. Většina pole byla na přechodných pneumatikách, ale Sepang byl mokřejší, než se zdálo, a Pérez už po prvním kole přezul na plně mokré gumy. Ostatní jezdci přečkali ještě pár kol, než se ukázalo, že přechod na „modré“ gumy je nezbytný, což Péreze katapultovalo na třetí místo.

V devátém kole byl závod přerušen kvůli zhoršujícím se podmínkám – a po chvíli pokračoval za safety carem. Když Button zajel do boxů pro intermediálky, Pérez se posunul na druhé místo, a když Hamilton udělal totéž o kolo později, dostal se do vedení. Alonso ho následoval – a Hamiltonova mizerná zastávka v boxech zajistila, že se Ferrari dostalo před oba McLareny.

Pérez měl horší trakci v první sekci zatáček, což umožnilo Alonsovi držet se na vnějšku a předjet Sauber. Alonso pak postupně budoval náskok , až se ve 30. kole navýšil na 7,7 sekundy. Ale Pérez začal stahovat – po 34. kole měl ztrátu 5,7 s, po 38. jen 2,3 s. Pneumatiky do přechodných podmínek na Ferrari očividně odcházely.

Když se Pérez přiblížil na méně než sekundu, Alonso přezul na slicky – a Sauber s výměnou otálel o kolo déle. To se ukázalo jako chyba – Pérez ztratil přes 7 sekund. Navzdory Alonsově výhodě s se střední směsí oproti Pérezově tvrdé, Mexičan rychle stahoval a v 49. kole byl těsně za Španělem. Hned na začátku 50. kola měl k dispozici DRS a vypadalo to, že zaútočí, ale tým ho instruoval, aby neriskoval, následně však Pérez chyboval v zatáčce 14, čímž jeho útok skončil. Dojel na výborném druhém místě.

Grand Prix Austrálie 2015 – Tým se otřepal z mizérie 2014 i soudních tahanic a slaví úspěch

Sauber měl v roce 2013 solidní sezonu díky Niku Hülkenbergovi, ale rok 2014 byl katastrofální – Adrian Sutil ani Esteban Gutiérrez nezískali jediný bod, což se týmu stalo poprvé v historii. Navíc se dostal do finančních potíží a v poháru konstruktérů skončil dokonce za Manor Marussií.

V roce 2015 musel tým nasadit dva platící jezdce – Marcuse Ericssona a Felipeho Nasra. Jenže už měl podepsanou smlouvu s jiným jezdcem, Giedem van der Gardem, který měl slíbený závodní kokpit. Švýcarská arbitráž dala za pravdu Van der Gardemu, a případ se dostal až k nejvyššímu soudu ve Viktorii, který potvrdil, že má právo závodit. Sauber se hájil, že auto pro něj není připraveno – ale prohrál i odvolání.

Van der Garde se během víkendu v Melbourne dokonce objevil v kombinéze Ericssona, ale Sauber ho do vozu nenominoval. Vynechal první trénink, aby se vyhnul zabavení majetku, a Van der Garde se nakonec vzdal účasti i závodní smlouvy výměnou za odškodnění kolem 16 milionů dolarů.

I přesto Sauber zazářil. V závodě, kde odpadli Magnussen, Bottas a Kvyat ještě před startem, a později i oba Lotusy, Nasr dojel po předejetí Sainze pátý. Ericsson skončil osmý. Po nule z roku 2014 tak Sauber měl už po úvodním závodě 14 bodů.

Grand Prix Brazílie 2016 – Nasr získává body, které tým zachraňují, ale ničí jeho vlastní kariéru

Sauber se po roce 2015 dál trápil – i když měl občas silné výkony, rozpočet nestačil na vývoj. V roce 2016 bojoval na chvostu pole, dokonce i nováček Haas ho předčil. Kvůli vyplacení Van der Gardeho a bez sponzorů (kromě těch, které přivedli Nasr a Ericsson) to vypadalo, že zkrachují.

Když Pascal Wehrlein získal bod pro Manor v Rakousku, Sauber byl pod ještě větším tlakem. Nadějí se stalo převzetí týmu investiční skupinou Longbow Finance, ve které figuroval miliardář z TetraPaku, Finn Rausing.

Ale tým stále neměl bod a hrozilo, že přijde o peníze vyplácené týmům v první desítce. V Brazílii Ericsson a Nasr startovali z poslední řady (po penalizaci pro Ocona). Po startu v dešti Ericsson boural ve 13. kole a způsobil safety car. Nasr zůstal na pneumatikách do deště, zatímco jiní měnili – a tím se vyšvihl na deváté místo, které se díky událostem a dvěma červeným vlajkám změnilo i na šesté.

Po restartu ho rychlejší auta (Hülkenberg, Verstappen, Ricciardo) předjela, ale Nasr si udržel deváté místo, a když Alonso předjel Ocona, Brazilec získal dva body, které byly pro tým klíčové.

Ironií osudu je, že to ale ukončilo Nasrovu kariéru. Manor kvůli ztrátě “Column 2” peněz zkrachoval, a přestože Nasr vyjednával o sedačce, místo nezískal.

Grand Prix Ázerbájdžánu 2018 – Leclerc získává první body v F1

Po klíčových bodech z Brazílie 2016 se Sauber výrazně změnil. Přišel nový šéf – Frederic Vasseur, který opustil Renault po sporech s Cyrilem Abiteboulem. Zrušil předchozí dohodu s Hondou a dohodl se s Ferrari na dodávce aktuálních motorů (ne jako v roce 2017, kdy tým měl motory o rok starší).

To umožnilo dohodu se značkou Alfa Romeo, která se později stala titulárním partnerem (2019–2023). Díky těmto vazbám skončil Wehrlein a tým angažoval čerstvého šampiona F2 – Charlese Leclerca.

Mladý Monačan se v prvních závodech trápil, v kvalifikacích prohrál s Ericssonem, ale v Číně už byl půl sekundy rychlejší. A v Baku se poprvé dostal do Q2.

V F2 byl v Baku dominantní – zvládl víkend navzdory úmrtí otce, získal pole position, vítězství a druhé místo ve sprintu.

Po chaotickém startu (nehody Räikkönena, Ocona, Sirotkina) byl Leclerc po fázi safety caru v bodované desítce. Dokázal předjet Gaslyho i Strolla a po boxech byl opět desátý. Když kolidovali Ricciardo s Verstappenem, byl osmý. Po Grosjeanově bouračce a Bottasově defektu v čele závodu se Leclerc posunul až na šesté místo, což odstartovalo jeho vynikající sezonu, po které následoval přestup do Ferrari.