Revoluční formát velké ceny

Zrušme kvalifikaci. A lídr šampionátu ať startuje poslední

69 Štítky: Pravidla Zveřejněno 30. 12 2015 — Tomáš Richtr

Moderní závody formule 1 paradoxně sterilizuje technologický vývoj. Kvalita velmi komplexních řešení je už tak daleko, že potenciál rychlosti monopostu F1 můžeme posoudit na konci výrobní linky. Před startem závodu. Ne v jeho cíli.

Z pohledu hybridních pohonů bylo pořadí Mercedes, Ferrari, Renault a Honda na začátku sezony, v jejím prostředku i na jejím konci. Má smysl se protrápit devatenáctkou velkých cen, abychom doufali ve výjimky typu Velká cena Malajsie, ve které (náhodný) safety car přehodil výhybku volby strategií v neprospěch Mercedesu a ve prospěch Ferrari? Nebo Velkou cenu Maďarska, kde špičkový start vozů Ferrari opět navedl jezdce Mercedesu na šikmou plochu a přispěním jejich chyb se nevešli ani na stupně vítězů? Nebo Velkou cenu Singapuru, ve které si Mercedes a Pirelli rozuměli méně než diskutující v uprchlické krizi?

To je málo. Ale je to dáno tím, že prostě jedna šíleně technicky složitá, a úžasná mašina má prostě na to zajet potenciál 1:37,1xx, jiná 1:38,2xx, samotný pilot to může ovlivnit v rozsahu dvou až tří desetin sekundy, ale jinak prd. A když budou dobře fungovat pneumatiky, v závodě se nebude bourat, dojede se do cíle ve stejném pořadí jako na startu.

Formule 1 je úžasná tím, že (podobně jako letectví) konverguje k perfekcionismu. A ten je paradoxně z povahy své věci nudný a sterilní. Hledat v takovém prostředí “nepředvídatelné drama” je vlastně filozofický střet zájmů.

A proto, jsou-li snahy o jakési řízené zdramatizování průběhu závodů zavedením umělých prvků ‘destabilizace’ takového perfekcionismu upřímné, musí se přistoupit k něčemu výrazně odvážnějšímu, než jsou nesmělé a mnohdy kontraproduktivní systémy DRS nebo nová pravidla kolem volby směsí pneumatik. Která nechápou ani samotné týmy. A které podle některých jezdců beztak skončí tím, že všichni skončí na stejné volbě pneumatik.

Zrušme kvalifikace. Ta vlastně může za to, že se síly poskládají dle výkonnosti ještě před startem závodu, a až na výjimky se po startu až do cíle není na co dívat. Ani se mi nechce prozradit vám, kolik diváků ve skutečnosti sleduje páteční testy, vlastně tréninky, ve srovnání se závodem.

Pojďme zkrátit závodní víkend do dvou dní. V sobotu, ať se klidně jedou dva tréninky: jeden přípravný, ve kterém se vyzkouší nová technika a jiná řešení. Druhý trénink by byl soustředěn na rychlost. Vlastně by obsahoval kvalifikaci. Protože na základě výsledků tohoto tréninku bych uspořádal sobotní závod, například na 45 minut nebo hodinu. Nejrychlejší ze druhého tréninku by startoval první, klasicky.

Udělovaly by se body na základě umístění ve druhém tréninku a v sobotním závodě. Na konkrétní klíč rozdělení bodů se mě neptejte, ale určitě by šel najít takový systém, který by motivoval týmy i jezdce  tomu být rychlý a co nejlepší v cíli sobotního závodu.

A v neděli klasická Grand Prix. Do závodu by se odstartovalo podle pořadí v šampionátu s tím, že lídr by startoval poslední. Body by se braly nejen za umístění v cíli, ale třeba také za počet dosažených předjetí, podobně, jako to kdysi zkoušela dnes již neexistující SuperLeague Formula (která ale nezanikla kvůli nevhodnému bodovému formátu!).

No tak ano, ti nejrychlejší by se sice nedostali jen tak na první místo, ale kombinací pozice v cíli a počtu předjetí by se mohl vypočítat vítěz velké ceny. Srozumitelnost by byla snadná: permanentní přítomnost grafiky na televizní obrazovce indikující například číslovkou +6 počet získaných míst ve srovnání se startovní pozicí a tomu odpovídající počet bodů. Plus počet bodů za umístění na konkrétní průběžné pozici např. v TOP10, a tedy ihned zřejmé aktuální “pořadí” ve velké ceně.

Ne pro všechny okruhy by to bylo reálné. Asi konvenční víkend by se musel jet například v ulicích Monaka, ale na jiných okruzích si umím představit podívanou od začátku do konce!

Že vítězem závodu musí být ten první v cíli? Nemusí… Je celá řada odvětví, kdy nemusí být vítězem ten, kdo se na cílové čáře nebo určitém místě zjeví jako první.

Redaktor britského Autosportu Edd Straw si povšiml zajímavého fenoménu: z 927 velkých cen F1 jich 22 vyhrál jezdec startující mimo nejlepší desítku. To je 2,4 %, to je každý 40. závod. A není bez zajímavosti, že u většiny těchto závodů startovali favorité hluboko v poli. A že mnohé z těchto závodu se zařadily mezi klasiky.

Je to logické: když vám špičkový Mercedes odstartuje z prvního místa, nemůžete čekat, že obstarožní Manor nebo dýchavičný McLaren s ním svede vůbec nějakou bitvu. V 85 % velkých cen sezon 2014 a 2015 se Mercedes kvalifikoval jako první, a dojel jako první. A pokud bychom vůbec připustili myšlenku “Richtrova formátu závodního víkendu”, pak věřte, že by se soustředění inženýrů obrátila ze snahy udělat auto nejrychlejší na snahu postavit auto, které bude jak rychlé tak dobré na předjíždění. Parádní technologická výzva.

Jasně, sesypou se na mě vševědoucí klasici, milovníci toho, co bylo, a někdy ve skutečnosti ani nebylo, nebo to bylo stejné jako dnes, ale my to nechceme vidět. Sesypou se na mě milovníci tankování a konkurenčního boje dodavatelů pneumatik ve falešné naději, že to problém vyřeší. Sesypou se na mě všelijací obdivovatelé doporučující mě k Chocholouškovi nebo na úřad práce, ale víte co? Já to myslím smrtelně vážně!

Ano, nějakou rešerši zejména bodovacího systému, který se vyznačuje vzájemnými návaznostmi mezi druhým tréninkem, sobotním závodem a ohodnocením za postupy v nedělní velké ceně, to bude vyžadovat. Ale jinak se to dá nasadit hned a zadarmo. Stačí mít regulátora, který to z pozice své autority implementuje do pravidel.

Níže jsou závody, které vyhrál pilot startující mimo nejlepší desítku.

Rok Závod Vítěz závodu Pozice na startu
1960 Argentina Bruce McLaren 13
1961 Francie Giancarlo Baghetti 12
1962 Belgie Jim Clark 12
1971 Itálie Peter Gethin 11
1973 Jižní Afrika Jackie Stewart 16
1975 Španělsko Jochen Mass 11
1977 Rakousko Alan Jones 14
1977 Argentina Jody Scheckter 11
1978 Jižní Afrika Ronnie Peterson 11
1982 USA-Detroit John Watson 17
1983 USA-Long Beach John Watson 22
1989 Maďarsko Nigel Mansell 12
1990 Mexiko Alain Prost 13
1995 Belgie Michael Schumacher 16
1996 Monako Olivier Panis 14
1999 Evropa Johnny Herbert 14
2000 Německo Rubens Barrichello 18
2003 Austrálie David Coulthard 11
2005 Japonsko Kimi Raikkonen 17
2006 Maďarsko Jenson Button 14
2008 Singapur Fernando Alonso 15
2012 Evropa Fernando Alonso 11

Diskuse k článku

Napsat komentář