Za oponu předsezonních testů s bývalým mechanikem McLarenu

3 Štítky: Marc Priestly Předsezonní testy Zveřejněno 20. 02 2016 — Josef Nekvinda

Asi každý by chtěl vědět, co se děje během předsezonních testů. Nyní máte jedinečnou šanci nahlédnout přímo do kuchyně jednotlivých týmů. Průvodcem vám bude Marc Priestley, bývalý mechanik McLarenu a současný novinář Sky Sports F1.

Tak je to tu zase. Pro mě to bývala doba, kdy se mě zmocňoval strach, když jsem pracoval pro McLaren, ale nyní jsem natěšený a vzrušený. Ten strach přicházel jako důsledek toho, že jsme věděli, čemu jsme museli čelit. Byly to týdny a týdny bezesných nocí a bolestí naplněné dny. Bojujete s nespolupracujícími novými technologiemi, zoufale usilujete o to, aby se všechny části do auta správně vešly, snažíte se předcházet věcem, aby se nerozbily a samozřejmě chcete, aby auto jelo co nejrychleji.

Tehdy to bylo trochu jinak a neexistovalo něco jako noční směny pro zaměstnance či samotné testování aut, nebo dokonce omezený počet dní. Všichni a všechno bylo dovedeno k absolutní hranici možností, i za ni. Dnes pohodlně sedím za notebookem nebo před televizními kamerami, sleduji to se zbytkem světa a analyzuji to, na co jsme čekali měsíce – možnost spatřit super tajná auta roku 2016 konečně na závodní dráze. Nemusí to mít sice náboj soubojů kolo na kolo jako při první Grand Prix, ale pro mě je to jedno z nejzajímavějších období roku.

Tolik času, úsilí a prostředků stojí vůbec dostat auto F1 od konceptu až do doby, kdy se sundá ochranný obal a konečně se rozhýbou kola při prvním testu. Není divu, že se týmy snaží uchránit si své intelektuální nápady a věci v tajnosti. Je to ta část příběhu testů, kdy jsem se vždy snažil pochopit skutečný obraz toho, co se děje uvnitř každé garáže.

Se všemi těmi týmy při otevřeném testování, kdy jsou nuceny nechat otevřená garážová vrata, je snadné si myslet, že špionážní práce už je minulostí. Obzvláště v tomto období než v kterémkoli jiném nemůžete být dále od pravdy. Stejně jako je to první příležitost vidět každé auto po měsících čekání pro takové, jako jsem ty a já, platí totéž samozřejmě i pro všechny ostatní v tomto velmi soutěživém sportu.

Fotografové figurují na výplatní listině každého týmu a jsou pověřeni pořízením „požadovaných“ obrázků ostatních aut. Doslova stovky fotografií jsou následně odesílány na týmové servery, které jsou sdíleny s továrnou a kde jsou fotografie do detailu analyzovány. F1 je tím proslulá. Samozřejmě, že „oběť“ o tomto scénáři ví, takže se co nejvíce snaží auto zakrýt spoustou mechaniků okolo nebo pohybujícími se před boxy. Blokují tak „dravce,“ když se auto blíží do boxů. Vím o týmech, které používají fotografy „vábničky“ ustrojené do týmového oblečení tak, aby přesvědčili, že je nutné bránit. V záloze pak mají fotografy v civilu, kteří nasnímají nikterak nechráněné auto.

Vzpomínám si, jak jsem před několika lety pracoval s velkým Adrianem Neweyem, kdy jsme na testech odhalili super nové přední přítlačné křídlo. Byl tak starostlivý o průkopnické myšlenky na svém nejnovějším díle, že si uvědomil, že bychom ho stejně nemohli krýt i v okamžiku, kdy auto opustí garáž. Rozhodl se proto pro jinou taktiku. Všechny nás žádal, abychom zapomněli na přední křídlo. Rádi bychom ho přimontovali k autu, ale místo toho jsme zaměřili veškerou naši pozornost na zadní křídlo, což bylo to samé jako na konci sezony. Takový přehnaný rozruch způsobila zadní část vozu. Nikdo neviděl nic jiného než zadní spojler a žádný z fotografů si nevšiml drobných, přesto dramatických změn na přední straně.

Všichni ale dělají přesně totéž. Snaží se dostat fotografie, poslouchají si navzájem rádiovou komunikaci a snaží se i skenovat pneumatiky pomocí termovizních fotoaparátů, když je cizí auto na konci stintu. Všechno je součástí hry, protože v sázce je hodně.

Před lety, když jsem byl u McLarenu, nás Ferrari pozvalo, abychom využili jejich zkušební trať v Mugellu. Nastala taková úroveň paranoii, že jsme měli opatření v podobě technického dozoru, který nás měl varovat před utajenými elektronickými zařízeními, než jsme přišli do pit lane. Nenašli nic.

Není to ale vždy jen o ochraně informací mezi týmy během testování. Pečlivě si vybírají to, co mohou média vidět a veřejnost se dozvědět. To je také podstatná část dnešní hry. Se zúčastněnými stranami v F1, z nichž každá má povinnosti k různým dalším partnerům, je úroveň zobrazené výkonnosti zřídkakdy pravdivá nebo zřejmá. To je obraz toho, jak pohodlně se každý tým cítí za zavřenými dveřmi.

Byl jsem u toho, že když pilot vystoupil po první jízdě z auta se skrytým úsměvem na tváři, tak jsme všichni okamžitě věděli, že jsme postavili dobré auto. Ukáže-li se to jako jeden z těch „jednou za deset let“ typů úspěchů, tým musí začít kalkulovat svá očekávání již v průběhu testování, takže má buď příliš mnoho paliva nebo pomalejší pneumatiky. Stejně tak to loni udělal Mercedes.

Podobné je to v situaci, když tým s autem bojuje a ví, že není až tak dobré. Musí pak odvrátit pozornost ze zajetých časů na kolo, aby uklidnili sponzory nebo akcionáře, zatímco interně bojují s požárem. Mají tak málo paliva, jezdí v kvalifikačním módu a míchají pořadím ke konci dne, kdy zbytek pole pracuje na spolehlivosti v podobě delších stintů.

Piloti mají svůj vlastní denní program. Zejména v moderním světě potřebují přesvědčit své sponzory o jejich potenciálu. Pro závodníky rovněž není neobvyklé, že žádají, aby se v klíčovém okamžiku dostali na titulní stránky novin, to jest doba jednání o nové smlouvě.

Toto všechno znamená, že jsou to zakódované zprávy, které v průběhu předsezonních testů nejsou nikdy přímočaré. Tiskové zprávy, rozhovory a dokonce i časy na kolo mají předem pečlivě napsaný scénář, který odpovídá firemnímu postoji.

Tohle mě na tom fascinuje ještě více. Hledám mezery v brnění těch automobilů a sleduji, jak jednají přední protagonisté největší show na světě.

#f1 #Sky @f1elvis joins @SkySportsF1 team offering insight into technical & mechanics F1 worked @McLarenF1 2000-2008 pic.twitter.com/Y1kCupxAZ6

— SUTTON IMAGES (@suttonimages) February 19, 2016