Tomáš Richtr: Nové motory dostaly F1 na kolena

Velký rozhovor s komentátorem přenosů F1. Rozhovor vznikl jako součást studentské práce. Autorka rozhovoru Martina Pokludová k tomu sama říká: “Nápad na tento rozhovor se odkrýval vcelku pomalu. Nakonec zvítězila zvědavost a odhodlání pustit se do mnou neprobádaných vod žurnalismu. Rozhovor vznikl primárně pro studijní účely, k vypracování povinného rozhovoru v rámci univerzitního studia oboru Mediální studia…

6 Štítky: Rozhovor Tomáš Richtr Zveřejněno 7. 02 2016 — GPF1.cz

Velký rozhovor s komentátorem přenosů F1. Rozhovor vznikl jako součást studentské práce. Autorka rozhovoru Martina Pokludová k tomu sama říká:

“Nápad na tento rozhovor se odkrýval vcelku pomalu. Nakonec zvítězila zvědavost a odhodlání pustit se do mnou neprobádaných vod žurnalismu. Rozhovor vznikl primárně pro studijní účely, k vypracování povinného rozhovoru v rámci univerzitního studia oboru Mediální studia UK v Praze. Rozhovor přinesl spoustu zajímavých, neotřelých a možná i občas nečekaných informací a odpovědí. Chtěla bych poděkovat za příležitost, která mi byla dána, a také za ochotu, důvěru a vstřícnost, které mi byly projeveny.”

Jako aktuální nejznámější český komentátor formule 1, jak byste sám sebe charakterizoval?
Jako člověka, který měl obrovské štěstí. To znamená typický příklad toho, něčím se zabývat na 100 % a štěstí Vám přijde naproti. Já jsem se ke komentování dostal opravdu velkou náhodou, a to díky mému kamarádovi Petru Horákovi. O formuli 1 jsem už nějakou dobu psal, měl jsem ji nastudovanou a Petr mě pobízel k tomu se prezentovat i v mluvené formě, ať už se jednalo o akce na brněnském okruhu, nebo později i v televizi, což jsem já ale odmítal. Odmítal jsem to tak dlouho, až jsem se stal komentátorem formule 1! Čistě komentování mám za sebou už 12 let, u formule 1 jsem 8. rokem, té se věnuji na denní bázi 17 let. A pokud bych měl vypíchnout nějaké charakteristiky, tak určitě temperament v komentování, tvrdohlavost jít si svou vlastní cestou, která pak rozděluje diváky na téměř dva nesmiřitelné tábory – ty, kteří Váš styl nemusí, nechtějí ho, neuznávají ho a inklinují ke kritice; a ty, kteří jsou Vaším komentářem plným dynamiky, temperamentu a emocí strženi. Takže bych se popsal jako temperamentní, dynamický a kontroverzní.

Během své kariéry hlavního televizního komentátora formule 1 jste spolupracoval s mnoha různými kolegy či experty. S kým se Vám v komentátorské kabině nejlépe pracovalo?
Jednoznačně s Pavlem Turkem. On sám jako velmi vzdělaný a schopný člověk po profesní stránce, s obrovským rozhledem, s obrovskou sítí kontaktů, nám v době vysílání na TV Nova umožnil dostat se skutečně hluboko do srdce komunity formule 1, což bohužel málokdo ocení. Jako konkrétní příklad uvedu situaci zhruba tak z roku 2006, kdy chtěli kolegové, ještě tehdy s Petrem Horákem, sdělit divákům skutečnost, že Kimi Räikkönen jednoduše zmizel, vypařil se, nebylo po něm ani vidu ani slechu až do nedělního rána, protože si šel někam zapařit. Kolegové tuhle informaci sdělovali s tím, že jde o něco unikátního, něco, co jiná média ani televize nemají, jenže se to bohužel obrátilo proti nim a sklidili obrovskou kritiku. Mimo to jsme si s Pavlem Turkem sedli i po lidské stránce, fungovala mezi námi i určitá týmová chemie a já sám soukromě jsem si ty televizní přenosy užíval. Takže pro mě je jednoznačně v žebříčku na prvním místě Pavel Turek, ale musím se přiznat, že se mi také dobře komentovalo s Pavlem Fabrym, který dnes komentuje sérii GP2. Pevně věřím, že jsme spolu formuli 1 nekomentovali naposledy.

IMG_1414

Rok 2015 znamenal nový začátek ve vysílání přenosů ze závodů formule 1, když se vysílání přesunulo na stanici Sport1 a Sport2. Jak hodnotíte tuto změnu?
Jako velkou. Do té doby byla formule 1 vysílána na komerčním mainstreamovém programu a sám se dnes divím, že to vydrželo tak dlouho. Formule 1 je veskrze komerční sport, a tyto sporty skoro všechny časem skončí na placených programech. Nicméně tato éra dopomohla k tomu, že se v naší zemi postupně vybudovala obrovská fanouškovská základna tohoto sportu. A nejenom to, ta hlavní skupina fanoušků, řekněme fanoušků „hardcore“, začala tomuto sportu daleko více rozumět, oproti době, když jsem já začal sledovat formuli 1 a zabývat se jí zhruba v roce 1998. Za ta léta sleduji trendy, jak stoupá odborná znalost tohoto sportu, nejenom co se týče toho, kdo je Kimi Räikkönen, nebo kdo byl Michael Schumacher, ale také znalost určitých profesních záležitostí tohoto sportu. To, že se formule 1 dostala na placený kanál, samozřejmě na první poslech nezní úplně dobře, protože to znamená, že část fanoušků, kteří ji sledují, je výrazně omezená. Na druhou stranu jsem byl velkým pesimistou, když jsem odhadoval nějaká čísla sledovanosti. V oficiálním prohlášení televize Sport1 a Sport2 je uvedeno, že z desítky nejsledovanějších přenosů jejich historie jich sedm tvoří loňské závody formule 1, včetně prvních tří míst, takže můžeme hovořit o nejúspěšnějším produktu této televize v její historii na sportovních programech. Z diváckého hlediska se ovšem nejednalo o úplně populární krok, protože v českých a československých kotlinách je přímo drzost chtít za cokoli nějaký poplatek. Pro mě osobně to byla taky téměř revoluce. Musím se přiznat, že po letech náročného nasazení na mě dolehl určitý syndrom vyhoření, takže jsem ve svém nitru přijal rozhodnutí, že už dál pokračovat nebudu. Ovšem nový majitel marketingových práv televizních programů Sport1 a Sport2, společnost AMC, pro mě překvapivě přišla s nabídkou na pokračování, což ještě rozšířila o roli televizního moderátora v hodinovém předzávodním studiu formule 1. Takže i z osobního pohledu to znamenalo velkou změnu, ale to hodnocení je maximálně pozitivní, protože jsme odvysílali úplně všechno, co se ve formuli 1 vloni stalo, a to až do poslední minuty, což se nikdy předtím nestalo. Navíc to zmiňované studio F1 je úžasná příležitost, jak se na mnohá témata podívat z širší perspektivy, než z perspektivy, která je přirozeně limitovaná komunikací de facto vůči mainstreamu. Teď se ovšem nemusíme bát jít do hloubky, takže kromě toho, že s tím mám více práce, která mě ovšem těší, tak mají čeští a slovenští fanoušci dnes už takové možnosti, že už nevím, co by se dalo upřímně udělat víc, než je vzít a posadit rovnou do té formule. (smích)

Když se podíváte na uplynulou sezónu z hlediska výsledků, bylo pro Vás její rozuzlení překvapivé?
Když jsme připravovali poslední závod a poslední studio, tak jsme udělali analýzu napříč všemi 65 lety formule 1 a vyšlo nám, z perspektivy různých pohledů, že současná dominantní úroveň Mercedesu je ta nejdominantnější, která kdy v historii sportu byla. To znamená, že se teď v pomyslné sinusoidě atraktivnosti nacházíme na pomyslném dně. Mě přímo tato situace úplně nepřekvapila, protože Mercedes si to budoval už nějakou dobu. Co mě však překvapilo, bylo to, jak nezvládly automobilky a potažmo vedení formule 1 koncepci tzv. hybridních pohonných jednotek, věc, kterou chtěl i samotný Renault. To jsou věci, které automobilky prosazovaly, aby to pro ně mělo smysl. Tento smysl prosazování svých technologicky-strategických zájmů je vidět i v dalších odvětvích, jako např. Formule E, kde také nové technologie promlouvají do toho, jakým směrem se motorsport bude ubírat. A proto si automobilky prosadily hybridní motory, a teď je vůbec nezvládají. Míra, s jakou je nezvládají, a míra, s jakou je to dostalo na kolena a s jakou se automobilky a vedení formule 1 rozhádaly, mě opravdu překvapila, protože amatérismus této komunikace se vyznačuje prvky komunikace adolescentů hádajících se na pískovišti a mlátících se bábovičkami. A tohle je to, co mě upřímně šokuje. Na druhé straně máme za sebou i takové momenty, kdy je třeba nedívat se na to jako na jednotlivé závody, ale jako na celou sezónu a napříč ní byly závody, kdy jsem byl mile překvapen, jak obrovský pokrok ve srovnání s roky 2014, 2015 udělalo Ferrari. A Ferrari udělá další krok, což znamená, pokud byly v loňském roce 3 velké ceny, kdy se Ferrari dokázalo dostat Mercedesu na kobylku, tak já očekávám, že jejich pokrok bude letos ještě daleko výraznější. Navíc by se teoreticky s výkonnostním pokrokem mohla připojit i Honda. Rozhodně i z pohledu větších odborníků, než jsem já, se dá mluvit o překvapení vzhledem k pokroku, který udělalo Ferrari, a já od nich proto letos očekávám ještě více.

IMG_1379

Takže myslíte, že Ferrari může být letos velkým konkurentem Mercedesu?
Určitě ano, ale velice těžko se odhaduje míra konkurenceschopnosti nebo soupeřivosti. Budeme určitě už rozumnější po předsezónních testech, které se konají na přelomu února a března v Barceloně, a pak během prvních dvou tří závodů. I když třeba budeme mít pocit, že nominální ztráta Ferrari na Mercedes nejsou tři desetiny na kolo, ale dvě desetiny na kolo, musíme dále rozlišit, jestli se jedná o kvalifikační nebo závodní režim. Navíc do toho promlouvají další parametry jako např. teplota, konfigurace trati, asfalt, kvalita pneumatik, forma pilotů atp. Takže očekávám, že chvil, kdy Ferrari překvapí Mercedes, bude víc, i když si netroufám říct, do jaké míry Ferrari stáhne Mercedes, potažmo ho třeba výkonnostně přeskočí. To se podle mě nedá odhadovat takto dopředu.

Takže je možné, že Mercedes bude dál pokračovat tak, jak pokračuje, aniž by ztratil něco ze své síly? A je možné, že dojde k tomu, aby byl poslední závod sezóny rozhodujícím závodem v boji o titul?
Může, velice snadno se může stát, že se o titul bude bojovat do posledního závodu. Už by to bylo bývalo možné v roce 2015, ovšem to by Nico Rosberg nesměl předvést takové prachbídné výkony, ostudné, které předvedl, s výjimkou posledních tří až čtyř závodů. Zlom prý přišel někdy kolem Singapuru kvůli změnám na autě. Ale já se chci zaměřit spíše na elementy, které nejsou tak příliš často vidět. Velká cena Maďarska či Velká cena Velké Británie. To jsou závody, ve kterých se projevilo, že Ferrari sice má nominální výkonnostní ztrátu na Mercedes, ale už se mu dokázalo dostat na kobylku. Ve Velké Británii to tedy místo Ferrari byl Williams. Ovšem koncepce a principy toho, jak formule 1 funguje, nám krásně ukázaly na těchto dvou závodech, jak zranitelný může být tým, když se mu třeba nepovede odstartovat. Stačí, aby se promíchala auta ke konci kvalifikace nebo aby se Mercedesy na startu propadly na druhé, třetí či čtvrté místo, a už jsou ve zcela odlišné situaci, než kdyby Mercedesy zůstaly první a druhý. Myslím si, že takových překvapení a rozkolísání formy Mercedesu bude letos daleko víc.

Když už jsme u Mercedesu a u Lewise Hamiltona a Nika Rosberga, jejich souboj, či rivalita, je mnoha lidmi přirovnáván k rivalitě Ayrtona Senny a Alaina Prosta. Přijde Vám to relevantní?
Bohužel ne (smích). Pravdou je, že Senna i Prost jsou zaškatulkovaní tak, že Senna byl prostě nadšenec, temperamentní člověk, Brazilec, představoval výborný jezdecký styl a stál proti chladnokrevnému, vypočítavému a profesorsky preciznímu Alainu Prostovi. Tohle je vděčné téma pro média, samozřejmě. Ovšem ve směru k fanouškům jde spíše o to, že byli oba dva různými osobnostmi, a to znamená, že si každý vytvářel svou skupinu fanoušků, kteří se poté mohli hádat a dohadovat, což obecně vede vždy ke generování zájmu o tento sport, a to je dobře. Do tohoto bodu bych možná souhlasil s tím, že to srovnání sedí, protože Lewis Hamilton je prostě playboy. Když se konečně dostal ze spárů velmi korektního prostředí McLarenu, který mu neumožňoval to, co mu Mercedes umožnil, tedy být sám sebou, tak mu to jenom prospělo. Oproti tomu Nico Rosberg je hodně přemýšlivým typem závodníka, který potřebuje analyzovat situaci, spoléhá daleko více na analytická data, která jsou mu poskytována, než na cit, na který více spoléhá Lewis Hamilton. Takže do této míry ano, ale omlouvám se fanouškům Nika Rosberga za to, co řeknu, Nico Rosberg prostě není ten „number one“ materiál, něco mu prostě chybí k tomu, aby patřil mezi ty nejlepší, ty, kteří mají něco navíc, něco, co Nico Rosberg nemá. V případě Senny a Prosta to měli oba dva, každý něco jiného, ale měli to oba dva, takže v tomhle vidím ten rozdíl.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Obecně, jaké jsou Vaše predikce pro letošní sezónu?
To je vždycky ošemetné. Když se zaměřím na Mercedes, tak já před rokem říkal: „Nico Rosberg má teď druhou šanci, spadl z něj stres, ví, že může bojovat o titul mistra světa.“ Ale to, co předváděl tři čtvrtiny sezóny, nás tak akorát iritovalo, protože to připravovalo diváky o zajímavou podívanou. Nico Rosberg ale teď nemá už ani, tenisově řečeno, druhý servis, ani pomyslné třetí podání, to už je prostě poslední šance. Pokud na tuhle výzvu dokáže Nico Rosberg nějak rozumně zareagovat, tak čekám, že by to mezi ním a Lewisem Hamiltonem mohlo být o něco vyrovnanější. To by mohl být jeden z důležitých parametrů, protože když dva bojují, tak je to logicky trošku zpomaluje. I když si spousta odborníků myslí, že bude Mercedes nadále dominovat, já si to nemyslím, protože ve formuli 1 funguje přirozený cyklus: Když máte nějakou velkou technologickou změnu, viz hybridní motory 2014, která výkonnostně rozhodí startovní pole, dojde výkonnostní konvergencí časem ke stejným výkonům aut. A ať tu budou hybridní motory do roku 2017 či 2022, tato konvergence bude meziročně vždycky pokračovat, a proto očekávám, že Ferrari nebude horší, než bylo. Pochopitelně, pokud zrychlí Ferrari, zrychlí i Mercedes, ovšem Ferrari by mělo více. Adrian Newey nedávno pronesl, že za současné konstelace dojde na souboj pouze Mercedesů a Ferrari. Pokud by to tak bylo, zhruba 50 na 50, tak bychom to brali všemi deseti, protože tak to má být. (smích)

Ještě zůstanu u Mercedesu. Jak dlouho, myslíte, že Lewis Hamilton a Nico Rosberg zůstanou týmovými kolegy?
To je na rozbor, protože podívejme se na to, co se stalo v Belgii 2014, kdy došlo ke kontaktu mezi Rosbergem a Hamiltonem, a velká část lidí se sesypala na Rosberga. Na koho bych se sesypal já, je vedení týmu, protože tu situaci vůbec nezvládlo. Nico Rosberg měl v ten moment říct „jděte do háje, já jsem nikomu neublížil, byl to závodní incident a ani jsem to nijak nemohl ovlivnit, tak mě tady teď nepeskujte jako malého haranta a já si půjdu dál za svým“. Pokud by si na mě někdo začal vystrkovat ramena, tak jsem schopen ustupovat jen do určité míry, a pak už dál ustupovat nebudu. Tohle Nico Rosberg neudělal. Šel pod svou cenu. Vrátím se však k samotnému týmu a Toto Wolffovi zejména. Toto Wolff podle mě nemá ty dva vůbec pod kontrolou. On by rád, aby v týmu fungovalo nějaké harmonické prostředí, nebo aby ti, kteří bojují o titul mistra světa, aby fungovali jako nějaké emocionální robotické stroje, které přesně budou vždycky vědět, co dělat a nebude potřeba je krotit. Viz zpochybňování strategie ze strany Lewise Hamiltona v některých posledních závodech loňské sezony. Za to se není proč na Lewise Hamiltona zlobit. Jediný, koho to překvapuje, je, zdá se, Toto Wolff. To znamená, že na něm teď bude záviset, jak se vztah jezdců s týmem bude vyvíjet dál, protože záleží jen na něm, jak dokáže tento vztah uřídit. Jsou dvě možnosti, buď bude Lewis Hamilton nadále tak temperamentní, a pak Toto Wolff usoudí, že ho neuřídí, a pod rouškou nějaké výmluvy s ním ukončí vztah. Anebo, což by podle mě bylo pravděpodobnější a rozumnější, by na místo Nika Rosberga mohl přijít kvalitnější pilot, nějaký junior, který má obrovský potenciál, a po boku Lewise Hamiltona si ho vychovávat. Takže, jak se nakonec ve výsledku Toto Wolff a Mercedes rozhodne, se dá těžko odhadovat, ale pokud bych já mohl ve funkci nějakého virtuálního poradce něco navrhnout, rozloučil bych se s Nikem Rosbergem a nabral nějakou mladou dravou štiku do týmu.

GalaxieSport

V České republice, jak jste už předtím naznačil, nebylo povědomí o formuli 1 nijak moc velké či značné. Je těžké nějak se právě za těchto podmínek, kdy většina obyvatel prosazuje jiné sporty, jiné druhy sportů, v tomto byznysu angažovat?
Formule 1 není sport, když to tak řeknu. Formule 1 je korporátní soutěž. Tým formule 1 je velká firma, čítající stovky zaměstnanců. Často je i tato firma součástí nějaké jiné korporace, většinou automobilky apod. To znamená, že tým formule 1 je potřeba vnímat jako obchodní jednotku, která má samozřejmě své obchodní zájmy, a tím pádem není formule 1 nic jiného než souboj těchto firem, který je nám jednou za čtrnáct dní prezentován formou závodů formule 1. Z toho titulu je pro nás velmi těžké zaujmout pozornost fanouška sportu, když svět formule 1 je ve skutečnosti velmi svázán se světem byznysu. A my jako Česká a Slovenská republika jsme na tyto obchodní zájmy příliš malý píseček. Nedávno jsem například sledoval přípravu Autosport Show v Británii, což je země sama o sobě s obrovskou tradicí motorsportu, ale také obrovskou tradicí univerzitní a akademickou. Tohle mají společné země jako Velká Británie, Německo či USA. Jedná se také o úzkou spolupráci firem a univerzit. Jednou z firem je Williams Advance Engineering (sesterská firma týmu Williams F1), která dodává akumulátory pro elektrickou formuli E. Tato intenzita spolupráce firem třeba právě s univerzitami je fascinující. Někde dokonce vyhlašují i soutěže o budoucí pracovní kontrakt na prestižní inženýrské pozici. Celkově existuje v Británii spousta takových programů a jejich dnešní studenti technických věd mají v takovém prostředí již teoretickou šanci se nějak prosadit, samozřejmě za předpokladu určitého zájmu ze strany samotných studentů. Mohou se stát budoucími inženýry týmu, nebo inženýry v nějaké dodavatelské či spřátelené firmě, nebo cokoli jiného, co by je zajímalo. Takové možnosti jsou u nás bohužel velmi omezené. A tak jsme, a teď to řeknu ošklivě a s vědomím velké nekorektnosti, odsouzeni k facebookovému (nebo dříve hospodskému) tlachání tisíců ‘špičkových trénérů’ fotbalu a hokeje, což si myslím, že je velká škoda.

To mi připomíná, že jsem kdysi vedla jednu debatu a došlo na nápad, který může možná působit trochu extrémně, ale zajímalo by mě, jestli byste to třeba uvítal. Jde o to, jestli je reálné, aby na vysokých školách existoval obor, který by se věnoval čistě formuli 1.
Formule 1 v sobě úžasným způsobem kříží různé disciplíny – automotive průmysl a navazující inženýring, korporátní obchod, sportovní a komerční marketing a média samozřejmě. I to je důležité, protože formule 1 to nemá v tomto oboru dnes úplně dokonale propracované. Nejde jenom o to udělat dojem na konkrétního fanouška, ale budovat komunitu, rozšiřovat ji a neustále získávat přízeň mladých fanoušků tak, aby komunita nestárla a jednoho dne se nám nerozplynula. Přiznám se, že si ale vzhledem k akademické struktuře našeho vzdělávacího systému neumím představit obor, který by tohle všechno dokázal zkombinovat. Ale mohu říct, že je to opravdu zajímavé, zkusit to při nějaké univerzitě, nebo při spolupráci různých univerzit, vytvořit nějaký specifický obor, který kombinuje korporátní obchod s marketingem na poli automotive technologií. Já sám mám totiž vystudován, politicky řečeno, meziresortní obor, což je zajímavá kombinace strojního inženýrství na VUT v Brně a matematiky na Masarykově univerzitě. Když o tom tedy nahlas přemýšlím, určitě by to bylo možné, ale myslím si, že bez spolupráce minimálně dvou univerzit by se to neobešlo, ale určitě je to zajímavý nápad. Překvapuje mě například, jak lidem zcela uniká pravý smysl založení seriálu formule E a kritizují to jako nesmyslné „sportovní odvětví“.

Co celkově pro Vás práce ve světě formule 1 znamená, a byl jste fanouškem odjakživa?
Určitě nebyl. Jako dítě si pamatuji matné obrázky jisker od monopostů 80. let, kdy spolu řádili na trati Nigel Mansell a spol., a také si pamatuji samozřejmě velký milník, a to když zemřel Ayrton Senna. K formuli 1 jsem se naplno dostal vlastně až v roce 1998, kdy ji začala vysílat Prima, a stala se tak daleko přístupnější. Přiznám se, že přesně nevím, čím mě to uchvátilo, ale vím, že když jsem se tomu začal věnovat a začal jsem o tom i psát, tak jsem cítil touhu se formulí 1 nejenom bavit, ale také to předávat dál, dělit se o to. Což mi zřejmě vydrželo dodnes. Sám jsem si tehdy dokonce vytvořil webové stránky, které fungovaly na principu jednoduchých html kódů, vůbec nemohla být řeč o nějakých databázových systémech. Co si ale vybavuji, že tak rychle, jak jsem se o formuli 1 začal zajímat, tak mě ještě o něco víc začaly zajímat způsoby, kterými je F1 organizována. To znamená, že jsem začal velice brzy pečlivě studovat pravidla a cokoli, co se ve formuli 1 odehrálo nebo událo, ať už na trati nebo mimo ni, ať se jednalo o incidenty nebo technická porušení pravidel, politické zájmy, obchodní pozadí. Vždy jsem se snažil najít pochopení ve znění pravidel, sportovních i technických. To mi pomohlo hodně si rozšířit znalosti toho sportu, jako např. systémy řízení F1, systém schvalování pravidel atp., a poté už se to jenom nabalovalo a vlastně na tom stavím dodnes.

_MG_0044

Jak momentálně trávíte zimní přestávku, tuto zimní pauzu mezi sezónami?
Každodenním sledováním toho, co se děje ve formuli 1. (smích) Jelikož jsem typ člověka, který nedokáže sedět na místě, tak pořád něco dělám. Jak jste zmínila, provozujeme web GPF1.cz, a také se teď zajímám o zcela novou oblast, což je oblast tzv. autonomních vozidel s elektrickým pohonem, což má velmi blízko k závodům Formule E a RoboRace, taková futuristická formule 1. Zrovna nedávno jsem vedl rozhovor s jedním kamarádem o tom, jak to vlastně bude vypadat s formulí 1 za takových patnáct dvacet let. A pokud vedení formule 1 nevymyslí v dalších letech něco rozumného, tak mi věřte, že za dvacet let se na formuli 1 budeme dívat, jako bychom se dnes dívali na závody parních strojů. Rozhodně na formuli 1 nezačnu zanevírat, to určitě ne. Dokud budu žít, tak věřím, že se na závody budu dívat i dlouho po skončení mé aktivní kariéry. Tímto se ale vlastně dotýkáme všech okolních témat, protože formule 1 není jen událostí, na jejím začátku odstartuje 20 formulí, a některé z nich dojedou do cíle. Pro mě je to vlastně jenom sice důležitá, avšak relativně malá část celého toho konglomerátu, celé mentality toho, jak fungují firmy, které se snaží o účast ve formuli 1; jak funguje Mezinárodní automobilová federace, majitel marketingových práv atp. Jedná se o stejné principy, která o sobě dávají vědět prostřednictvím Formule E, které se dnes všichni, nebo drtivá většina, smějí. Ovšem je to něco, co se nedá zastavit a s čím předpokládám, že strávím druhou půlku svého života, která mě čeká. (smích)

Osobně jsem viděla závody Formule E, bohužel tedy jenom pár závodů, a musím říct, že mi přišla hodně zajímavá, jelikož je to něco úplně jiného, než na co jsme ve formuli 1 zvyklí. Myslíte, že by se tímhle směrem mohla někdy v budoucnu formule 1 ubírat?
Určitě si nemyslím, že by formule 1 měla jít stejnou cestou jako formule E. Formule 1 má obrovskou historii a tradici. Bude mít obrovskou setrvačnost. Formule 1 tady s námi bude ještě moc dlouho, pokud to tedy někdo nepokazí opravdu ohromným způsobem. Formuli 1 už dnes nečiní atraktivní ty šílené věci ze 70. a 80. let, jako byly silné burácející motory, které nikdo nezvládal, či jednou za měsíc někdo na pokraji smrti. Tenkrát v té době to byl vrchol adrenalinové činnosti. V porovnání s dneškem, kdy člověk vyletí 4 km balonem vzhůru, skočí bez padáku a ještě se u toho natočí na kameru a dole to zveřejní na internetu. To je adrenalin dneška. Vnímání toho, co je adrenalinová zábava, se kolem nás mění. Proto už formule 1 přestává být adrenalinovou zábavou jako před dvaceti třiceti lety. Ovšem co hýbe formulí 1 možná daleko víc než dřív, jsou osobnosti. Osobnosti jako Kimi Räikkönen, Fernando Alonso, Lewis Hamilton či Sebastian Vettel. Podívejte se jenom, co se stalo s jeho fanoušky po přestupu Sebastiana Vettela z Red Bullu do Ferrari. Podle mě by formule 1 měla stavět právě na tomto odkazu, protože tito chlapíci mají být těmi válečnými hrdiny a gladiátory, ale současně dostanou k dispozici něco, co nebude za 20 let parním strojem, ale něco, s čím i oni sami budou mít problém prokázat své schopnosti. Což by nemusela být tak složitá věc, kdyby role regulátora byla pevně v rukou konkrétní instituce, jakou je Mezinárodní automobilová federace. Formule E nikdy nedosáhne takové míry popularity, protože je to spíše technologická a výzkumná platforma pro vývoj technologií, elektrických pohonů, bezpilotních aut atp. Baví mě sledovat tuto oblast. Je úchvatné sledovat, jakými problémy se tvůrci bezpilotních technologií zabývají. Co mě třeba před pár měsíci vůbec nenapadlo, že jedním z největších problémů bude striktní dodržování pravidel ze strany umělých inteligencí v přirozeném toku silničního provozu. Nebo při zařazování do pruhů, když bude umělá inteligence řídit auto, tak činit rozhodnutí typu, že aby se zařadilo bezpečně, musí na chvíli zvýšit rychlost nad míru dovolenou pravidly. Nebo filozoficky problematická volba mezi dvěma řešeními, z nich žádné nemá správný konec: v momentě, kdy se proti autu, které řídí umělá inteligence, vyřítí např. kamion, auto se musí rozhodnout mezi tím, jestli čelní srážkou nechá zabít pasažéra v autě, nebo s tím autem dobrovolně skočí ze stráně tak, aby se vyhnul čelnímu střetu, čímž smrt pasažer vydává všanc také. Uvedené příklady jsou jenom střípečky celé problematiky. Týmy seriálu RoboRace si budou tuto logiku vyvíjet samy, načež bude prezentována na tak extrémní platformě, jakou jsou závody bezpilotních vozů, což mi přijde fascinující. Formule E nikdy nebudou generovat takový profit, aby se z toho stal výdělečný byznys, ale automobilky, které do toho investují své prostředky pro účely R&D, tak dokážou formuli E živit. A já věřím tomu, že v horizontu sedmi osmi let to budou elektrická auta, která vydrží hodinu závodit, aniž by se muselo přesedat z jednoho do druhého, a budou mít třeba 700 koní v bateriích stejných rozměrů, jakých jsou dnes. Jsou to technologie, které Vám umožní, když se Vám vybije mobil, si ho bezdrátovou technologií za pár sekund nabít tím, že jenom projdete v blízkosti určitého bodu. Tohle je to, co dnes prezentuje, ve spolupráci s automotive průmyslem bezpilotních aut, Formule E a Robo Race.

komentátor TomᚠRichter

Tato bezpilotní auta mi připomněla návrh či ideu, týkající se krytých kokpitů. Jak se na to díváte?
To je těžké. Já se přiznám, že na kryté kokpity nemám úplně nijak vyhraněný názor. Co bych určitě nechtěl, aby se vzala současně vypadající formule 1 a na to se nasadila nějaká stíhačková pixle nebo jiná konstrukce. To je špatně. Když už kryté kokpity, tak ať se dostaneme revolučně někam, kde ta auta budou vypadat celá pěkně a moderně, ať už to byl koncept, který představil McLaren nebo Red Bull či Ferrari. Taková auta vidět závodit, to by mi ani kryté kokpity nevadily. Ale dělat hybrid tím, že budeme formuli 1 osazovat nějakým krytím, tak to ne. Upřímně řečeno, je to těžké, protože je to formule 1, tam vždycky budete hledat prostor pro zlepšení. Na straně druhé (i když se to neříká lehce pár měsíců poté, co zemřel Jules Bianchi) bych řekl, že okruhový motorsport obecně je asi nejbezpečnějším sportem vůbec, např. v porovnání s fotbalem, hokejem apod.

Motorsport obecně mi nabízí otázku, co je podle Vás nebezpečnější, formule 1 nebo motocykly?
To je docela trefná poznámka, protože na jedné straně investujeme spoustu prostředků do toho, abychom vymysleli kryté kokpity, které drtivá většina veřejnosti nechce, na straně druhé nám nevadí, že téměř nic nechrání jezdce svištící si to rychlostí 350 km/h. A to stačí, aby do nich někdo drcnul, a je po něm. Vnímání rizik bezpečnosti v oblasti formule 1 nebo MotoGP je v podstatě nesrovnatelné. Ale myslím si, že určitou míru rizika prostě musíme akceptovat. Míru rizika samozřejmě nejsem schopen určit. Adrenalin je generován skrze vědomí toho, že se Vám může třeba něco stát, jako když „spadnete“, tak Vás to bude bolet. Vy to můžete vidět na nižších formulových soutěžích, kde ti kluci dnes nemají vypěstovaný žádný pud sebezáchovy a jdou do všeho jako na počítačových hrách, což si myslím, že je zásadně špatně. Přál bych si, aby ten element toho zdravého strachu a respektu v tomto sportu zůstal.

Na mou poslední otázku jste již skoro odpověděl, a to, jak si myslíte, že bude formule 1 vypadat za 10, 15, 20 let?
Jedna věc je, co bych si přál, a druhá věc je, jak to bude vypadat. Pokud se povede prodat marketingová práva, tak v první řadě věřím, že změna nastane v tom, že tento sport bude skutečně promován v pravém slova smyslu tak, jak se dnes např. promuje Liga mistrů. Současný majitel formule 1 ovšem bohužel ani neví, co to promotion je, a navíc tam chybí ta pevná role regulátora, tzn. že do té formule 1 mluví úplně všichni, ale nikdo ji ve výsledku neřídí. Je neuvěřitelné, že už před deseti lety jsem slyšet říkat věci typu “pojďme komunikovat, musíme diskutovat“. A to samé poslouchám i dnes. Myslím si, že se dlouho nic dít nebude. Zkostnatělost vedení je až příliš obrovská. Chybí mu pružnost v rozhodování. Tohle se musí změnit ze všeho nejdřív, aby se pak mohlo dít cokoli dalšího, ať už na poli regulačním či technologickém. Upřímně řečeno si myslím, že formule 1 nebude za deset let tak odlišná. Přál bych si, aby se našel někdo, kdo učiní formuli 1 atraktivnější, ať už drobnějšími změnami např. v rámci závodního víkendu. Sám jsem přišel s nápadem na úpravu formátu závodního víkendu. A samotní šéfové F1 chtějí, aby borci za volantem neměli práci tak jednoduchou: jenom točit volantem jako na playstationu. Ale aby pro ně byla výzva. Psychická a fyzická. Dnes by bez problémů ujeli dvojásobek délky velké ceny. Pokud se ti, kteří dnes šéfují formuli 1, umoudří, tak se dá věřit tomu, že se tak stane. Ale jak znám za ta léta tento sport a lidi v něm, tak to ani za deset let velké změny nebudou.

Když se vrátíme zpátky právě do roku 2006, tak můžeme říct, že změna za těch uplynulých deset let také nebyla tak výrazná …
Je to pravda, nebyla. Formule 1 je pořád stejná, když si to tak vezmete. Nejvíce revolučními změnami bylo asi to, když se formule začaly osazovat křídly, když byly provedeny změny na poli motorů, na poli aerodynamiky obecně, ale to jsou všechno spíše evoluce než revoluce. Revoluce ve formuli 1 vlastně nikdy nebyla, protože změny, ke kterým došlo ve formuli 1, byly přirozeným vývojem toho, co automobilismus přinesl. Pořád tu máme monokok, čtyři kola, dvě přítlačná křídla, jenom to jinak vypadá a něco jiného to pohání, jinak je to ale pořád stejné.

IMG_1473

Diskuse k článku

Napsat komentář