Rozhovor s Philippem Bianchim o jeho zraněném synovi Julesovi

Otec Julesa Bianchiho poskytl rozhovor listu Nice Matin o aktuální situaci Julesa, který se coby pilot Marussie vážně zranil při loňské GP Japonska.

2 Štítky: Jules Bianchi Zveřejněno 13. 04 2015 — Jan Pastorek

Otec Julesa Bianchiho poskytl rozhovor listu Nice Matin o aktuální situaci Julesa, který se coby pilot Marussie vážně zranil při loňské GP Japonska.

Philippe Bianchi, co nám dnes můžete říct o stavu Julesa?
PB: „Jediná věc, kterou můžu potvrdit, je, že bojuje s velkou sílou, jako vždy bojoval, před i po té nehodě. Každý den absolvuje Jules maraton. Z lékařského hlediska je jeho stav stabilní. Je poměrně autonomní. Nemá fyzické problémy. Všechny orgány fungují normálně, bez pomoci. Ale zatím zůstává v bezvědomí, je v kómatu.“

Konstatovali neurochirurgové z Nice, kteří se o něj starají, pokrok?
PB: „Jak víme, tak u takových zranění je vývoj velmi pomalý. Ale už ve srovnání s tím, co nám řekl ten japonský profesor, který ho ihned operoval v Jokajči, je to jako den a noc. Když jsme tam s matkou Julesa dorazili, nebyla žádná naděje. Prognóza byla alarmující. Mluvilo se o trvalém poškození. O minimálně roku, než bude možné ho přepravit jinam, k čemuž nakonec došlo po sedmi týdnech, protože velmi rychle mohl znovu začít dýchat vlastními silami.“

A teď?
PB: „Lékaři nám vysvětlili, že z neurologického hlediska není zapotřební žádného zákroku. Nejdůležitější pro Julesa je, aby u něj pořád někdo byl a stimuloval ho. Proto se tu každý den střídáme, jeho matka, starší sestra, mladší bratr a já. Také Gina, německá přítelkyně Julesa, která tu teď žije.“

Co vám dává naději?
PB: „Jules je velmi mladý. Je mu 25 let. Fyzicky je velmi silný, když přežil takový šok. Víte, jsem na Julesa velmi hrdý. Vždy jsem byl na něj hrdý, ale teď… Odvádí sakra dobrou práci. Dosahuje pokroku. Takže doufáme, že přijde další vývoj. Že se probere z kómatu. Když jsme u něj, tak chvílemi vidíme, že se něco děje. V určitých okamžicích je aktivnější, víc se hýbe, jeho ruka nás svírá. Ale jsou to prosté reflexy nebo skutečné reakce? Těžko říct. Důležité je, že se mu věnují výborní specialisté. A že je blízko své rodiny. I když opustil fakultní nemocnici Saint-Roch, zůstává hospitalizovaný v Nice.“

Jak vaše rodina prožívá tuto těžkou zkoušku?
PB: „Náš svět se 5. října 2014 zhroutil. I když předtím pořád létal po světě, neustále jsme komunikovali, hlasem nebo textem. A pak se ve zlomku sekundy všechno zhroutilo. Otázky, na které nikdo nedokáže odpovědět, mění vaše životní plány. Dostane se z toho? Pokud ano, bude postižený, nebo bude moct žít normálně?“

„Abych řekl pravdu, tenhle typ nehody vás zasáhne asi ještě víc než smrt. Utrpení je nekonečné. Každodenní muka. Předáváme mu naši lásku, lásku všech lidí, kteří mu posílají zprávy. A on nám na oplátku dává energii, touhu pokračovat v boji po jeho boku.“

Vzkazy podpory přicházejí neustále…
PB: „Ti lidé, kteří na něj myslí, kteří se za něj modlí, jsou velkým zdrojem motivace. Jules je určitě slyší! Dnes jim chci znovu poděkovat, všem. A říct jim, že jim dámě vědět, až bude něco nového, ať už to budou dobré nebo špatné zprávy.“

Grand Prix roku 2015, díváte se na ně?
PB: „Informuji se, ale na televizi se nedívám. Jen návrat na motokárové okruhy, kde se starám o dva talenty, ve mně oživuje hodně vzpomínek, které se těžko snáší. Možná pojedu do Monaka se podívat na závode formule E. S Grand Prix F1 ale nepočítám. I když několik jezdců a šéfů týmů pravidelně myslí na Julesa, nemám na to, abych se znovu ponořil do té atmosféry.“

Po čtyřech měsících oficiálního vyšetřování FIA, které ukázalo prstem na Julesovu moc velkou rychlosti pod žlutými vlajkami…
PB: „(přerušil otázku) Bylo to interní šetření. Je zavazující jen pro ty, kdo ho nařídili. Na toto téma nemám nic nového, co bych řekl. V tuto chvíli mají na práci ochranu Julesových zájmů velmi schopní lidé. Jestli bude označen viník, bude muset zaplatit. Upřímně, já jsem moc otřesený na to, abych o tom hovořil. Raději soustředím svoji energii na Julesa.“

Diskuse k článku

Napsat komentář