Přehled: Jaké motory se v minulosti používaly?
Současným motorem F1 je šestiválec o objemu 1,6 litru, vybavený turbem a hybridními motorgenerátory. Nostalgici se tomuto ‘malému’ objemu smějí, ale je to nejvýkonnější pohonná jednotka, která kdy byla do závodů velkých cen nasazena. Za těch téměř sedmdesát let ale urazily motory ve formuli 1 opravdu dlouhou cestu. Formální začátek šampionátu se datuje k ročníku…
Současným motorem F1 je šestiválec o objemu 1,6 litru, vybavený turbem a hybridními motorgenerátory. Nostalgici se tomuto ‘malému’ objemu smějí, ale je to nejvýkonnější pohonná jednotka, která kdy byla do závodů velkých cen nasazena. Za těch téměř sedmdesát let ale urazily motory ve formuli 1 opravdu dlouhou cestu.
Formální začátek šampionátu se datuje k ročníku 1950, ale motory tehdy použité vzešly z dřívějšího období: 1,5 litrové přeplňované motory nebo 4,5 litrové atmosférické motory. Při závodech na oválu v Indianapolis, které byly v první dekádě součástí mistrovství světa, byly nasazovány přeplňované třílitrové motory. Na rozdíl od současnosti bylo tehdy možné nasadit poměrně širokou škálu motorů – čtyřválce, šestiválce, dvanáctiválce, 1,5 litrové, 4,5 litrové, dvoulitrové, přeplňované, atmosférické…
Počínaje ročníkem 1954 byl objem motorů snížen na 2,5 litru. Povoleny byly přeplňované motory o objemu 0,75 litru, ale této výzvě se nikdo z výrobců nepostavil. Výkon motorů tehdy dosahoval necelých 300 koní.
Začátkem roku 1961 se motory začaly stěhovat zepředu směrem dozadu. Nové motory o objemu 1,5 litru během následujících pěti let dokázaly postupným vývojem získat až o 50 % výkonu navíc. Časy na kolo byly rychlejší navzdory tomu, že jeden a půl litrové motory představovaly výkonnostní pokles. V roce 1966 se FIA rozhodla pro zvýšení objemu motorů, neboť vozy formule 1 se ocitly ve výkonnostním stínu sportovních vozů s většími a silnějšími motory.
Automobilky se dožadovaly větších motorů, ale vývoj nebyl tak rychlý. Postupně se objevil dodavatelský a velmi oblíbený motor Ford Cosworth DFV. Později se ale ukázalo, že jinou cestou než turba to nepůjde. Nastala často vzpomínaná turbo éra. Hodně tomu pomohl Renault, který v roce 1977 debutoval s motorem Gordini V6 Turbo a o tři roky později ukázal cestu všem ostatním. Přidalo se Ferrari v roce 1981, následovalo BMW, Alfa Romeo, Honda, Porsche. V polovině sezony 1985 měl turbo motor v útrobách každý vůz. A jejich výkony letěly vzhůru, hodnoty dosahující téměř 900 koní, v kvalifikacích dokonce přes 1300 koní, byť tahle verze silnějších motorů vydržela jen pár desítek kilometrů.
Přišel nucený konec turbo éry. FIA postupně omezovala parametry motorů pro léta 1987 a 1988, i když nezabránila jejich dominantním výkonům. (Není bez zajímavosti, že v roce 1986 byly atmosférické motory zakázány.) Od roku 1989 už byly povoleny jen motory o objemu 3,5 litru. Dominantními motory byly Honda a následně Renault. Na konci tohoto období v sezoně 1994 dosáhl agregát Ferrari 043 výkonu 820 koní.
Od sezony 1995 pokračovaly etapy jednotných motorů. Do roku 2005 to byly třílitrové motory s deseti válci, dosahující hodně přes 19 000 ot./min. BMW bylo nejlepším motorem této éry, ačkoli to nedokázalo přetavit v titul mistra světa.
V roce 2006 byl objem ponížen na 2,4 litru a počet válců na osm. Tyto motory vydržely až do roku 2013, než byly nasazeny současné pohonné jednotky. V roce 2007 vešla v platnost sada pravidel, která byla prezentována jako ‘zmrazení vývoje’. Přišla také doba omezení počtu motorů na jezdce a sezonu a limit na počet otáček. Motory hrály menší roli a důležitějším aspektem se stala aerodynamická efektivita aut. V sezonách 2007 a 2008 se šampionem stalo Ferrari než po roce 2009, kdy titul získal Brawn s motory Mercedes, dominoval Red Bull s motory Renault až do konce éry osmiválců.
Je tedy zřejmé, že dnešní turbo motory o objemu 1,6 litru vybavené hybridními systémy nejsou z pohledu historie F1 vůbec žádnou ostudou, jak se někteří snaží tvrdit. Ba právě naopak.
Základní přehled specifikace motorů F1:
Ročníky F1 | Atmosférický motor | Turbo motor | Limit otáček | Válce |
2014-2017 | 1.6 litru | 15000 ot./min. | 90° V6 | |
2009–2013 | 2.4 l | zakázán | 18000 ot./min | 90° V8 |
2008 | 19000 ot./min. | |||
2007 | ||||
2006 | bez limitu | |||
2000–2005 | 3.0 l | V10 | ||
1999 | max. 12 | |||
1995–1998 | ||||
1992–1994 | 3.5 l | |||
1989–1991 | ||||
1988 | 1.5 l, 2.5 baru | bez limitu | ||
1987 | 1.5 l, 4 baru | |||
1986 | zakázán | 1.5 l | ||
1981–1985 | 3.0 l | |||
1966–1980 | ||||
1963–1965 | 1.5 l (min. 1.3 l) | zakázán | ||
1961–1962 | ||||
1958–1960 | 2.5 l | 0.75 l | ||
1954–1957 | ||||
1947–1953 | 4.5 l | 1.5 l |
Počet vítězství dle výrobce motorů:
Výrobce motorů | Počet vítězství | |
1 | Ferrari | 225 |
2 | Ford | 176 |
3 | Renault | 168 |
4 | Mercedes | 150 |
5 | Honda | 72 |
6 | Climax | 40 |
7 | TAG | 25 |
8 | BMW | 20 |
9 | BRM | 18 |
10 | Alfa Romeo | 12 |
11 | Offenhauser | 11 |
12 | Maserati | 11 |
13 | Vanwall | 9 |
14 | Repco | 8 |
15 | Mugen-Honda | 4 |
16 | Matra | 3 |
17 | TAG Heuer | 2 |
18 | Porsche | 1 |
19 | Weslake | 1 |
Čtěte dále: Moderní motor F1 polopatě – česky dabovaný video seriál od Hondy
Diskuse k článku