Peter Gethin – nikdy nevedl po celé kolo, a přesto zvítězil

3 Zveřejněno 21. 02 2015 — Tomáš Bohuslav

Ačkoliv se tento Brit možná nezapsal do historie F1 tak tučným písmem jako řada jeho slavnějších krajanů, rozhodně by se na něj nemělo zapomínat. A už vůbec ne při příležitosti nedožitých pětasedmdesátých narozenin.

Dnešní speciál se týká muže, jenž se ve formuli 1 mezi lety 1970 – 1974 zúčastnil celkem třiceti velkých cen, v nichž zaznamenal spoustu technických problémů, jedenáct mistrovských bodů a jedno dech beroucí vítězství.

Peter Kenneth Gethin se narodil 21. února roku 1940 ve městě Ewell ležícím nedaleko Londýna. Vášeň pro sport nejspíše zdědil po svém otci, jenž toho času býval velmi úspěšným dostihovým závodníkem. Peter nicméně na rozdíl od něj vždy upřednostňoval koně burácející pod kapotami plechových monster stvořených člověkem, a tak jakmile dokončil školu, začal pracovat v tamní autoopravně, aby jim mohl být co nejvíce nablízku.

Z kraje šedesátých let pak poprvé okusil, jaké je to posadit se do kokpitu formulového speciálu, přičemž netrvalo dlouho a dostavily se i první větší úspěchy. V rámci formule 3 patřil Gethin mezi nejperspektivnější vycházející hvězdy, jeho největší předností bylo zejména to, že byl po celou dobu schopný podávat vyrovnané výkony. Ještě před koncem dekády se nakrátko mihl v F2. Faktorem, který mu posléze otevřel dveře do vysněné královny motorsportu, bylo nicméně až jeho vítězné tažení v nově založené britské odnoži šampionátu formule 5000. V ní hájil barvy týmu Church Farm Racing. Na tom by za normálních okolností zřejmě nebylo nic až tak zajímavého, nutno však podotknout, že mužem, který stál za Gethinovým angažmá v této stáji, nebyl nikdo menší než samotný Bruce McLaren. Za poskytnutou důvěru se tehdy devětadvacetiletý závodník Novozélanďanovi odvděčil tím nejlepším možným způsobem – záhy tuto sérii zcela opanoval.

„Bruce ve mě věřil a já si myslím, že v průběhu roku 1969 jsem ukázal, že to bylo oprávněně. Také jsem dokázal, že kromě F2, která byla toho času oblíbenou volbou spousty lidí, tu existovala další cesta, která vás mohla dovést do F1,“ nechal se slyšet Peter Gethin.

Do královny motorsportu se tento britský závodník za nedlouho skutečně dostal, na události, jež jeho debut v tomto prestižním klubu doprovázely, nicméně v dobrém rozhodně vzpomínat nemohl. V rámci řádné přípravy totiž zavítal 2. června 1970 do Goodwoodu, kde měl testovat monopost M14 A. To však ještě netušil, že tento den bude v historii formule 1 patřit k jedněm z těch nejčernějších vůbec. Za svoji vášeň pro rychlost tehdy totiž daň nejvyšší zaplatil zakladatel druhé nejúspěšnější stáje v jejich dějinách Bruce McLaren. Novozélanďan v inkriminovaném okamžiku testoval jeden z vozů určených pro zámořskou sérii Can-Am, následně jej však postihly technické problémy, které vyústily v náraz do maršálského postu v rychlosti přesahující 250 km/h. Ve chvíli, kdy se Gethin s ostatními na místo nehody dostal, bylo zřejmé, že je McLaren po smrti. Tento trýznivý okamžik jej pak pochopitelně pronásledoval až do konce života.

Svůj debut v královně motorsportu si rodák z Ewell odbyl v rámci Velké ceny Nizozemska roku 1970. Premiéra každopádně měla k dokonalosti daleko. Peter se během závodu zapletl do kolize, což znamenalo předčasný konec. Na zisk prvního mistrovského bodu si tak musel počkat až do Kanady, kde dokázal svůj mclaren dovézt do cíle na šesté příčce. Zbytek jeho štace u britské stáje se nicméně nevyvíjel zcela podle představ – technické problémy se pravidelně střídaly se závodními kolizemi, a když se v polovině roku 1971 jeho vztah se šéfem McLarenu Teddym Mayerem dostal na bod mrazu, nastal nejvyšší čas na změnu působiště.

Gethin se domluvil na angažmá s Luisem Stanleym, přičemž to bylo právě v barvách BRM, kde dosáhl svého největšího úspěchu v kariéře. Ten se dostavil během Velké ceny Itálie, jež se tradičně konala na okruhu ležícím v královském parku v Monze. Toto klání se tehdy zapsalo do historie královny motorsportu tučným písmem, a to hned ze dvou podstatných důvodů – zaprvé se až do roku 2003 jednalo o nejrychleji odjetý závod F1 a zadruhé – a to je ještě podstatnější, ba dokonce i nadále platné – nikdy předtím ani potom se nestalo, aby rozdíl mezi prvními dvěma závodníky v cíli byl takto nepatrně malý.

Jak se to tedy celé vlastně odehrálo? Několik kol před koncem se na čele závodu vytvořila skupinka pěti jezdců ve složení Peter Gethin, Ronnie Peterson, Francois Cevert, Mike Hailwood a Howden Ganley, která si na trati nedarovala ani milimetr místa navíc. Ještě pár desítek metrů před nájezdem do poslední zatáčky okruhu figuroval rodák z Ewellu na třetím místě, brilantním manévrem se však v Parabolice dostal na vedoucí příčku, kde s vypětím veškerých sil vydržel až do šachovnicového praporku. V rychlosti 250 km/h pak vymrštil ruce ven z kokpitu a vydal se vstříc vítěznému kolu. Druhý v pořadí Ronnie Peterson za ním zaostal o pouhou jednu setinu vteřiny, přičemž celá pětice se pak vměstnala do rozmezí šesti desetin!

„S otáčkami motoru jsem byl na limitu od chvíle, co jsem vyjížděl z poslední zatáčky, a byl jsem si celkem jistý, že jsem tu čáru projel jako první, ale abych si to pojistil, usoudil jsem, že italští organizátoři půjdou po chlapovi s rukou nahoře. Takhle by to byl býval udělal můj otec,“ popsal dramatický finiš sám Gethin.

Vítězství ve Velké ceně Itálie bylo pro Petera bezpochyby tím nejlepším okamžikem, který během své nepříliš dlouhé kariéry v F1 zažil. Ovšem rozhodně se nedá říci, že by po něm snad nezůstal nohama pevně na zemi. Zůstal, a postaral se o to samotný šéf BRM Louis Stanley, jenž svého jezdce, který se jen o pár hodin předtím navždy nesmazatelně zapsal do historických análů tohoto sportu, pasoval na cestě z okruhu do role prostého mechanika a zaúkoloval jej výměnou prasklé pneumatiky na svém luxusním mercedesu.

Na tento úspěch se bohužel Gethinovi, co se formule 1 týče, už nikdy navázat nepodařilo. Ve zbytku sezony už žádné další mistrovské body na konto nepřidal a velmi podobně tomu bylo vlastně i v sezonách dalších. Rok 1972 se nesl ve znamení nespolehlivé techniky, která britského pilota vyřadila hned ze šesti z celkových deseti závodů, do nichž nastoupil. Na bodovanou pozici tehdy dosáhl pouze v jednom případě, a sice opět na Monze, kde projel cílem jakožto šestý v pořadí.

Alespoň částečně si tak spravil chuť v šampionátu F2, kde v témže roce opanoval závod ve francouzském Pau, přičemž se mu podařilo pokořit takové velikány, jakými byli například Patrick Depailler, Emerson Fittipaldi, Graham Hill či Jean-Pierre Beltoise.

V roce 1973 se Peter Gethin stáhnul poněkud do ústraní. V F1 se objevil pouze v rámci Velké ceny Kanady, kterou však z důvodů technických potíží nedokončil. Namísto královny motorsportu zaměřil svoji pozornost na sérii formule 5000. V ní se dočkal několika povedených výsledků zahrnujících umístění na stupních vítězů, ten nejdůležitější moment sezony nicméně přišel během tradičního klání s názvem Závod šampionů, který hostil okruh v Brands Hatch. Ten se do kalendáře F1 pochopitelně nepočítal, o jeho prestiži však rozhodně nemohlo být pochyb. Účastnila se jej ta nejslavnější jména světa rychlých kol. A byl to právě rodák z Ewellu, který pro jednou opět všechny své kolegy zastínil. V Gethinově případě se tehdy jednalo vskutku o poměrně velký husarský kousek, neboť s vozem Chevron-Chevrolet B24 ve specifikaci F 5000 porazil jezdce závodící na monopostech F1. Něco podobného se již nikdy znovu nestalo. Na stupně vítězů jej tenkrát doprovodila velmi vytříbená společnost – pánové Denny Hulme and James Hunt.

Svoji závodní derniéru v elitním klubu formule 1 si Peter Gethin odbyl v červnu 1974 v rámci Grand Prix Velké Británie, kdy v týmu Embassy Racing Grahama Hilla zaskakoval za zraněného Guye Edwardse. Nutno však podotknout, že Peterovým skutečně posledním závodem v F1 byl vlastně ten z předešlého roku, neboť do klání v Brands Hatch kvůli jednomu poměrně bizarnímu důvodu nakonec vůbec nenastoupil. Co se vzrůstu týče, Gethin rozhodně nepatřil mezi žádné velikány, a protože zkrátka a jednoduše nemohl dosáhnout na pedály, z účasti v domácím závodě muselo sejít.

Poté, co nadobro opustil královnu motorsportu, získal ještě v téže sezoně korunu pro mistra tasmánské odnože F 5000. Následně strávil pár let soutěžením v amerických sériích, aby se v roce 1977 vrátil zpět do své rodné vlasti, pověsil závodní přilbu definitivně na hřebíček a začal se věnovat kariéře sportovního manažera. Během roku 1984 působil například u týmu Toleman, kde si svoji premiérovou sezonu v F1 zrovna odbýval Ayrton Senna. V druhé polovině osmdesátých let dokonce založil vlastní tým, jenž se účastnil šampionátu F 3000, a na začátku nového tisíciletí v Goodwoodu nějaký čas provozoval závodní školu, která vychovávala mladé talenty. Na motorsport nezanevřel ani v důchodovém věku – v letech 2005 až 2008 totiž zastával funkci ředitele Britského klubu závodních jezdců.

Na sklonku života se nicméně oblíbený ‚Geth‘, jak mu všichni přezdívali, potýkal s vážnou nemocí. A přestože statečně bojoval několik dlouhých let, svůj životní závod nakonec prohrál. Na onen svět odešel Peter Gethin 5. prosince 2011 ve věku jednasedmdesáti let. Zůstali tu po něm jeho žena Robbie a syn Nick.