Může se formule 1 vyrovnat atraktivitě MotoGP?

Střetnou se někdy zobáčky dvou těžkých vah? Zatímco královna jednostopých závodů MotoGP byla v roce 2015 zcela výjimečná, formule 1 byla předvídatelná. Podle žurnalisty Bena Andersona ale přijdou časy, kdy se opět dočkáme klasických bitev i na čtyřech kolech. Pokud si promluvíte s lidmi, kteří se zajímají o Moto GP, o tom, jaká byla loňská sezona (přestože…

Zveřejněno 19. 01 2016 — Josef Nekvinda

Střetnou se někdy zobáčky dvou těžkých vah? Zatímco královna jednostopých závodů MotoGP byla v roce 2015 zcela výjimečná, formule 1 byla předvídatelná. Podle žurnalisty Bena Andersona ale přijdou časy, kdy se opět dočkáme klasických bitev i na čtyřech kolech.

Pokud si promluvíte s lidmi, kteří se zajímají o Moto GP, o tom, jaká byla loňská sezona (přestože její konec nemusel každému být po chuti), pak se jednoznačně dočkáte odpovědi: „Klasika.“

Oproti tomu formule 1 v několika posledních letech oplývala spíše neatraktivitou. Hlavní důvod bychom nemuseli dlouho hledat. Je jím samozřejmě dominance některého z týmů. Na druhou stranu loňská sezona v MotoGP byla ojedinělá díky výskytu zvláštní chemické reakci, která se rovněž nevidí tak často. Nutno dodat, že šlo z velké míry o souhru náhod.

Oba tovární týmy, Yamaha i Honda, si byly blíže než kdykoli předtím. Na vrcholu byl konstantní Marc Marquez, ale válečný oř Valentino Rossi povstal jako bájný Fénix prakticky z popela, a i když už nebyl tak rychlý jako dříve, jezdil zejména chytře a bodoval v každém závodě. Zato Jorge Lorenzo sice rychlý byl, do jeho umění se tentokrát ale vetřela nevyzpytatelnost. Všichni tři měli slabší a silnější momenty, ale právě tyto situace udělaly ze sezony 2015 epickou bitvu o titul. Takovou, která chybí současné scéně formule 1.

Během ní totiž v královně motorsportu běsnil Lewis Hamilton, kráčející si za svým třetím titulem (druhým v řadě) jako skála, protože i loni nadvláda Mercedesu pokračovala. Proto dotaz, který z těchto dvou šampionátů by lidé sledovali raději, je prakticky zbytečný. A nelze to nikomu vyčítat. Dominance je prostě nejvyšší daň současné formule 1.

Druhá strana mince ale říká, že i dominance, jaké jsme svědky, je nedílnou součástí kteréhokoli odvětví sportu. Je to děj, který se cyklicky opakuje. Stačí zalistovat v paměti a vrátit se ještě o rok dále. Tehdy si i Marquez zajistil svůj titul v MotoGP v sezoně 2014 tři závody před koncem. Nehledě na to, že z prvních deseti závodů brala pětadvacet bodů právě třiadevadesátka. Všechno se ale s následujícím rokem rychle změnilo. A možná jedině dobře pro Márqueze, protože na fanoušky prostě dominance působí jako červený hadr na býka.

Nikdo by ale neměl snižovat obtížnost a rozsah práce sportovců pro dosažení titulu. Stejně tak je samozřejmě téměř nemožné vyhrát šampionát s nejslabším vozem. Vždy to bude pilot s nejlepším nebo téměř nejlepším autem na startovním roštu.

Dalo by se nalézt pár výjimek, jako třeba vítězství Alaina Prosta v roce 1986, kdy byl jeho McLaren slabší než Williams. Nebo také zisk titulu Kekeho Rosberga, jehož úspěch přišel v roce 1982. Všechno to jsou památné sezony, které byly nepředvídatelné, což je to, co dělá sport tak podmanivým.

Ve formuli 1 nemusíme chodit tak daleko, pouze do roku 2012, abychom našli případ strhující bitvy až do konce. Ano, Vettel sice získal svůj třetí titul v řadě, ale rozhodl až poslední závod v Sao Paulu a pouhé tři body dělily Fernanda Alonsa od jeho třetího titulu. Samozřejmě, že všichni chtějí vidět bojovat top piloty mezi sebou. To je ten důvod proč mělo MotoGP takový úspěch.

Podle Andersona ale formule 1 není tak daleko od tohoto bodu. A stačí se prý podívat na umístění jednotlivých mistrů světa. Všichni jsou u top týmů, ale problémem je technická propast mezi nimi. Nebude to ale trvat příliš dlouho a i tento stav se změní.

Ferrari již dobíhá Mercedes, což na dynamice soubojů zcela jistě přidá, než kdybychom se dívali jen na Rosberga s Hamiltonem. Tým McLaren-Honda měl sice tragickou sezonu, ale stále má dva mistry světa pohromadě, rozpočet i zázemí na to, aby rovněž povstal z popela.

A netřeba zmiňovat ani Red Bull. Pokud se mu podaří alespoň trochu nové motory Renaultu (TAG-Heurer), pak si můžeme být zcela jistí, že Daniel Ricciardo i Daniil Kvjat mají na to, aby zatápěli Mercedesům. Jednoduše řečeno: věci se mohou změnit velmi rychle. Ferrari v roce 2002 dominovalo, pro sezonu 2003 žádné zásadní změny v technických regulích nebyly, pouze bodovací systém a kvalifikační formát se změnil, a přesto jsme viděli osm různých vítězů, který okořenil boj o to nejcennější vítězství.

Možná do toho nyní promluví Pirelli, které na každý závod přiřadí tři směsi pneumatik a zavádí jednu zcela novou směs. Možná právě to by mohlo změnit závodní rovnici v důsledku větších strategických tahanic promítajících se do dění na trati. Ať tak či onak, zdá se, že nejsme tak daleko od bodu zlomu, kdy se formule 1 znovu stane skutečně atraktivní. Alespoň to si myslí Anderson.

Nadvláda Mercedesu, potažmo tohoto muže už prý nebude dlouho trvat

Nadvláda Mercedesu, potažmo tohoto muže, už prý nebude dlouho trvat

Diskuse k článku

Napsat komentář