GP Malajsie
Poté, co se z Malajsie v průběhu devadesátých let minulého století stala jedna z nejvyspělejších a nejdůležitějších zemí jihovýchodní Asie, dostalo se jí na konci desetiletí té cti hostit jako první stát v tomto regionu závody formule 1. K tomu bylo nicméně zapotřebí vybudovat zbrusu nový okruh.
Projektu na výstavbu supermoderního motoristického stánku se nezhostil nikdo jiný než Bernieho dvorní architekt Hermann Tilke. Stavební práce na okruhu v Sepangu, jenž se nachází zhruba šedesát kilometrů jižně od Kuala Lumpur, započaly v listopadu 1997 a již o dva roky později se zde konala premiérová Velká cena Malajsie. A protože závod v sezoně 1999 sklidil obrovský úspěch, zavítala letos formule 1 na zdejší trať již pošestnácté v řadě.
Ačkoliv zázemí nabízí vše potřebné, hotely jsou blízko a okruh samotný se nachází v těsném sousedství mezinárodního letiště, piloti jej příliš v oblibě většinou nemají, a to hned z několika prostých důvodů.
Malajsie totiž představuje pro jezdce jeden z nejnáročnějších závodů sezony, neboť zde každoročně panují tropické teploty a nadměrná vlhkost. To způsobuje, že se z kokpitů monopostů stávají pojízdné sauny, ve kterých piloti během hodiny a půl zhubnou o poznání víc, než jsou průměrné tři kilogramy.
Druhým nepřehledným faktorem je hrbolatý povrch tratě, který jezdcům práci při řízení vozu rozhodně nikterak neulehčuje.
Z pohledu nastavení je Sepang pro inženýry jednotlivých stájí opravdovým oříškem. Ti zde totiž musí najít rozumné vyvážení mezi tolik potřebným přítlakem v rychlých zatáčkách a zároveň také minimálním odporem, který je zase velmi důležitý na dvou po sobě jdoucích rovinkách.
Celkem okruh v Sepangu čítá patnáct začátek, přičemž deset z nich je pravých, pět levých. 5 543 metrů dlouhou trať musejí jezdci během nedělního odpoledne odkroužit šestapadesátkrát, takže v konečném součtu zde najedou lehce před 310 kilometrů.
Mapa okruhu
Diskuse k článku