GP Austrálie

Zveřejněno Autor:

Motorsports: FIA Formula One World Championship 2014, Grand Prix of Australia

Za možnost pořádání závodů formule 1 vděčí Melbourne, a potažmo celý stát Victoria svému bývalému premiérovi Jeffu Kennettovi, jenž tuto funkci vykonával v letech 1992 – 1999. Kennett již od počátku nástupu na premiérské křeslo usiloval o zlepšení vnímání Melbourne ve světě, a vytyčeného cíle chtěl mimo jiné dosáhnout i tím, že do města přiláká královnu motosportu.

Ta sice v té době pořádala své závody na australském kontinentu v Adelaide, odtud se nicméně po úspěšném jednání na konci roku 1995 přestěhovala do hlavního města Victorie, které představuje její domov dodnes.

Závodní trať byla zasazena do malebného okolí Albert Parku, kde se nachází také stejnojmenné jezero, přičemž z jedné části se jedná o permanentní okruh, z té druhé pak o městské silnice. Trať samotná čítá šestnáct zatáček (10 pravých, 6 levých) a měří 5 303 metrů. Velká cena se zde jezdí na osmapadesát kol, což znamená celkovou délku závodu 307, 574 kilometrů.

Oproti většině jiných městských tratí nabízí ta v Albert Parku relativně hodně míst k předjíždění. Nacházejí se především v nájezdech do zatáček 1, 3, 6, 11 a 13. A pokud by to snad jezdcům F1 nestačilo, mají zde k dispozici rovněž dvě DRS zóny. Ty jsou situované na rovinkách v prostoru startu a cíle a mezi druhou a třetí zatáčkou.

Vzhledem ke své charakteristice platí, že klíčovým faktorem k úspěchu na zdejší trati je dobrá trakce, která je potřeba zejména na výjezdu z pomalých zatáček. Jistou míru rizika pak představují okolní stromy, jichž je podél okruhu nespočet, a to hned ze dvou důvodů. Ty nejen že na trať vrhají v pozdním odpoledním slunci nepříjemné stíny, zároveň také hrozí, že spadané listí zablokuje chladiče motorů, v důsledku čehož by mohlo snadno dojít k přehřátí, či dokonce k poruše.

Z pohledu brzd je nejnáročnější zatáčka číslo jedna, neboť zde jezdci zpomalují ze třístovky až na hranici 160 km/h. Na brzdový pedál musí v tomto místě zatlačit silou téměř 130 kilogramů, přičemž zároveň podstupují přetížení o velikosti 4,5 g.

Ročník Vítěz Vůz Motor
1985 Keke Rosberg Williams FW10 Honda 1.5 V6T
1986 Alain Prost McLaren MP4-2C TAG 1.5 V6T
1987 Gerhard Berger Ferrari F1-87 Ferrari 1.5 V6T
1988 Alain Prost McLaren MP4-4 Honda 1.5 V6T
1989 Thierry Boutsen Williams FW13 Renault 3.5 V10
1990 Nelson Piquet Benetton B190 Ford HB 3.5 V8
1991 Ayrton Senna McLaren MP4-6 Honda 3.5 V12
1992 Gerhard Berger McLaren MP4-7A Honda 3.5 V12
1993 Ayrton Senna McLaren MP4-8 Ford HB 3.5 V8
1994 Nigel Mansell Williams FW16B Renault 3.5 V10
1995 Damon Hill Williams FW17B Renault 3.0 V10
1996 Damon Hill Williams FW18 Renault 3.0 V10
1997 David Coulthard McLaren MP4-12 Mercedes 3.0 V10
1998 Mika Häkkinen McLaren MP4-13 Mercedes 3.0 V10
1999 Eddie Irvine Ferrari F399 Ferrari 3.0 V10
2000 M.Schumacher Ferrari F1-2000 Ferrari 3.0 V10
2001 M.Schumacher Ferrari F2001 Ferrari 3.0 V10
2002 M.Schumacher Ferrari F2001 Ferrari 3.0 V10
2003 David Coulthard McLaren MP4-17D Mercedes 3.0 V10
2004 M.Schumacher Ferrari F2004 Ferrari 3.0 V10
2005 G.Fisichella Renault R25 Renault 3.0 V10
2006 Fernando Alonso Renault R26 Renault 2.4 V8
2007 Kimi Räikkönen Ferrari F2007 Ferrari 2.4 V8
2008 Lewis Hamilton McLaren MP4-23 Mercedes 2.4 V8
2009 Jenson Button Brawn BGP 001 Mercedes 2.4 V8
2010 Jenson Button McLaren MP4-25 Mercedes 2.4 V8
2011 Sebastian Vettel Red Bull RB7 Renault 2.4 V8
2012 Jenson Button McLaren MP4-27 Mercedes 2.4 V8
2013 Kimi Räikkönen Lotus E21 Renault 2.4 V8
2014 Nico Rosberg Mercedes F1 W05 Hybrid Mercedes 1.6 V6T
2015 Lewis Hamilton Mercedes F1 W06 Hybrid Mercedes 1.6 V6T

FIA mapa okruhu

FIAmapaAlbertPark_Melbourne

 

Články