Jak si vysvětlit rozhodnutí FIA o Vettelově ‘netrestu’
Bylo to rychlé a zjevně připravené. A hlavně vyvážené. Alespoň to tak s ohledem na všechny okolností vnímám. Vystoupit na veřejnost a za celý incident omluvně přijmout "veškerou zodpovědnost", to vydá za víc než zákaz startu. Takto se dá shrnout rozhodnutí FIA a jejího prezidenta Jeana Todta, jak uzavřít kauzu Vettel - Hamilton při GP Ázerbájdžánu 2017. A jak sám prezident FIA prohlásil, tímto by měl být celý případ považován za uzavřený.
FIA se rozhodla na svém mimořádném zasedání k tomu, že žádné další kroky nebo tresty nejsou ve velmi vyostřené kauze Vettel – Hamilton ze závodu v Baku 2017 nutné. Opřela to hlavně o skutečnost, že se Vettel písemnou formou omluvil jak Hamiltonovi, tak všem těm, kteří GP Ázerbájdžánu 2017 sledovali. Omluvil se i FIA. Vettel uznal emotivnost své přehnané reakce a současně dodal, že nevěří žádnému zlému úmyslu z Hamiltonovy strany během inkriminované události. FIA současně uvedla, že tým Ferrari plně podporuje hodnoty a strategické cíle Mezinárodní automobilové federace.
Vettel vyvázl z šetření FIA bez dalšího trestu, musel se ale omluvit
Pokud vám to přijde trochu jako fraška, pak se pokusím vysvětlit hlavní cíle těchto kroků ze strany FIA. A hlavně to, že se bez nadsázky týkají každého z nás.
Nejprve zmíním důležitý prvek, se kterým se FIA logicky vypořádala v rámci svých relativně komplexních pravidel. Jak jsem vysvětlil dříve, největším problémem FIA byla nezávislost sportovních komisařů. Ti o Vettelově trestu již rozhodli udělením trestu 10 sekund STOP & GO během závodu. Jak FIA uštěpačně poznamenala, jedná se o nejpřísnější možný trest před signalizací černou vlajkou, což znamená okamžité vyloučení ze závodu. Možnost, kterou jsme během samotného přenosu na Sport2 také rozebírali. Zpochybnit rozhodnutí sportovních komisařů ve snaze jej například zpřísnit, to je hodně složitý proces. FIA by se musela proti němu odvolat. Navíc – podle jejích vlastních pravidel – se proti tomuto trestu odvolat nedá. Jean Todt má natolik chytré právníky, že to ví už delší dobu. Kdyby FIA sáhla k dalšímu dodatečnému trestu a Ferrari / Vettel by se (právně) vzepřeli, velmi pravděpodobně by uspěli. Z pohledu FIA tudy cesta nevedla.
FIA ale zdaleka neřeší jen sport. Zabývá se bezpečností silničního provozu, což je záležitost nás všech. FIA ví, že druhý Vettelův náraz do Hamiltonova mercedesu byl projevem emotivní reakce. Ne důsledkem závodního souboje. Fenomén, který je na běžných silnicích přítomen skoro až v epidemickém rozsahu. Vettel usoudil, že mu chtěl Hamilton nějak ublížit nebo jej vyprovokovat (přičemž později uznal, že tomu tak nebylo). Velmi silné těžiště této myšlenky spočívá v nebezpečně se rozšířujícím přesvědčení práva na odplatu nebo protiútok, pokud máte více či méně racionální pocit, že vám bylo ‘ublíženo’.
Internet je skladem tun a tun materiálů o tom, jak lidé na běžných silničních komunikacích ztrácejí nervy. Všude ve světě. Nejen u nás. Vládne v nás čím dál silnější přesvědčení, že když se jiný účastník silničního provozu dopustí chyby (ať už záměrně či z nepozornosti, nebo se vlastně ani žádné chyby nedopustí), získáme tím silný pocit obhajoby pro odplatu. Vzít spravedlnost do vlastních rukou. Oko za oko, za zub. Na silnicích vládne čím dál silnější anarchie a jen díky čím dál většímu počtu kamer ve vozech o tom nacházíme důkazy.
A navzdory této lavině důkazů lidé v mnoha internetových diskuzích obhajují tyto agresivní, bezmyšlenkové a emotivní akty odplaty, protože přece “ten druhý se v prvopočátku zachoval jako debil”. A je jedno, jestli se tak skutečně zachoval nebo ne, protože nositel pomsty nemá v úmyslu udržet chladnou hlavu a rozřešení celé situace nechat na těch, kterým to ze zákona přísluší. Nedej bože, aby si nositel pomsty prostě jen s nadhledem zabrumlal pod fousy a jelo se dál.
Že se to nedá srovnávat? Ale dá. Režim safety caru není soutěž. Není to závod. Je to kontrolované prostředí, které definují pravidla v kvalitě o nic horší než zákony silničního provozu. Přesně v tomto duchu hovoří Jean Todt, když říká, že “vrcholový sport je velmi intenzivní prostředí, ve kterém může občas temperament propuknout. Je ale rolí vrcholového sportovce se s takovým tlakem vypořádat s rozvahou a chovat se nejen s respektem k pravidlům, ale také jak se sluší a patří. Tito lidé si musí být vědomi dopadu svého chování v očích těch, kteří k nim vzhlíží. Jsou idoly a nositelem vzoru chování pro miliony fanoušků na celém světě. Je potřeba se chovat podle toho”.
Že nerozumíte? Vzpomeňte si na tato slova pokaždé, když budete mít pocit, že vás na silnici někdo naštval a v těle vám stoupne adrenalin a zaslepí vás vztek.
Diskuse k článku