Doba temna pro Ferrari. Zlepšení je v nedohlednu

1 Štítky: Ferrari Zveřejněno 2. 08 2016 — Tomáš Richtr

Někteří odborníci předpovídali, že poslední velká cena před letní přestávkou určí směr vývoje ve zbytku sezony. Mám obavy, že se přesně to stalo.

V těchto dnech je výkonnostní pořadí týmů Mercedes, Red Bull, Ferrari. Bohužel s relativně velkými rozdíly mezi sebou. Jen jezdci těchto týmů absolvovali všechna kola posledních dvou závodů. Všichni ostatní (s výjimkou Nika Hülkenberga z Force Indie v Německu) dojeli do cíle přinejmenším s jedním kolem ztráty. Lewis Hamilton jezdí na půl plynu a přidá, kdykoli to potřebuje.

Dokonce nyní nejsme svědky ani boje dvou jezdců nejsilnějšího týmu. Nico Rosberg těžil z Hamiltonových technických problémů a jeho nehody v kvalifikaci na Velkou cenu Evropy. Jinak ale vítězí právě Hamilton, i když stál v posledních dvou závodech na pole position Rosberg. Nezbývá než si přát, aby se Nico Rosberg psychicky zvedl. Zda na to má, to může napovědět průběh posledních dvou sezon.

Nepříjemným překvapením je výkon Ferrari. V Kanadě nasazená nová pohonná jednotka ještě přinesla zlepšení, ale aerodynamika auta stagnuje již od Velké ceny Španělska. Ve formuli 1 stagnovat znamená ztrácet, a přesně to se Ferrari děje. V týmu pomalu roste napětí a jeden už trochu více začíná chápat Fernanda Alonsa a jeho kyselý odchod z Maranella. Nakonec letos v červnu to byl on, kdo řekl, že “ve Ferrari se nic nezměnilo”.

Co vlastně bude s Ferrari v nejbližší době? Vzpomeňte na rádiovou komunikaci mezi Vettelem a týmem v pátek při trénincích a neděli při závodě.

“Nemám tušení o nastavení klapek, protože jsem pořád v závěsu za některými auty. Zařídím se tedy podle sebe…” říkal například Vettel v pátek, aby později dodal: “Co tedy po mně chcete, abych udělal? Akorát ztrácím čas.”

V nedělním závodě nejprve odmítl uposlechnout příkaz týmu, aby zajel pro nové pneu. Když mu bylo vysvětleno, že je to strategická volba s cílem předjet Verstappena, který ale byl před ním s odstupem osmi sekund, tým nakonec souhlasil s Vettelem, aby ten stejně o chvíli později zajel do boxů. Obrovská jezdcova nedůvěra v rozhodování inženýrů na boxové zídce je výrazným symptomem nestability.

Uznávaný technický ředitel James Allison opustil tým s okamžitou platností. Navzdory jeho smutné osobní tragédii jsou ale hlavním důvodem velké neshody s prezidentem Ferrari Sergiem Marchionnem. James Allison říkal otevřeně své názory a odmítal nerealistické Marchionniho cíle. To se Marchionnemu nelíbilo.

Fotka zveřejněná uživatelem caterham97 (@caterham_97_grand_prix), Srp 2, 2016 v 12:38 PDT

Management týmu není stabilní a je pod iracionálním tlakem. Ke kompletní čistce došlo v listopadu 2014, kdy byl odejit Luca di Montezemolo a s ním se poroučel také Marco Mattiacci. Nastoupili Marchionne a Maurizio Arrivabene, ale již ve druhém roce jsou média plná zpráv o tom, jak se pod Arrivabenem třese židle. V jeho druhé sezoně!

Ve formuli 1 se ale nedá dostat na vrchol druhý rok poté, co nastartujete nový program. Své o tom ví Red Bull, který se šampionem stal šestý rok po odkoupení Jaguaru. Velmi racionální přístup. Mercedes se šampionem stal v páté sezoně poté, co převzal tým Brawn/Honda. Když se Ferrari po smrti Enza Ferrariho trápilo, šéf Fiatu Gianni Agnelli jmenoval Lucu di Montezemola prezidentem Ferrari v roce 1991. Ten o dva roky později najal Jeana Todta, který zase přivedl Michaela Schumachera a Rosse Brawna. Tři roky nato začala dominantní éra Ferrari. Osm let po Montezemolově příchodu.

Stejně jako asfalt neztvrdne za minutu, s novou strukturou a filozofií nezačnete vyhrávat zítra. Montezemolo chránil Todta, Todt chránil Brawna a ten měl čas na práci s autem a Schumacherem. Oproti tomu Todt nedovolil Montezemolovi motat se do technických aspektů týmu, jak se o to dnes snaží Marchionne. Tohle v dnešním Ferrari nenajdete. Arrivabene se navenek snaží působit jako stabilizační prvek, ale je to bohužel jen navenek. Je jakýmsi maskotem. Marchionne, který o detailech provozu týmu F1 nemůže mnoho vědět, se snaží o mikromanagement. Uvnitř stáje je netrpělivý tlak zdrojem problémů a napětí. A dokud se tohle nezmění, není pravděpodobné, že přijde úspěch.

Srovnejme to s Red Bullem. Ten si utrhl pořádnou ostudu s eskapádou vůči Renaultu, ale Dietrich Mateschitz drží stabilitu. Christian Horner je šéfem týmu od jeho začátku, a to i v neúspěšné době po dominantní sérii let 2010 – 2013. A přináší to ovoce. Klid na práci a racionální přístup vynáší Red Bull zase vzhůru. Pravda, na Mercedes to zatím nestačí a asi nějakou dobu stačit nebude, ale trend je více než zřejmý.

Vezmete-li nejrychlejší čas Ferrari z každého víkendu a porovnáte jej s nejrychlejším časem vůbec, průměrem získáte procentuální ztrátu 1,276 % v sezoně 2014. Ta vloni klesla na 0,703 %, letos po prvních dvanácti závodech je ztráta Ferrari 1,198 %.

Co nyní udělá nový technický ředitel Mattia Binotto? Vyplnil pouze Allisonovo místo? Allison je odborník přes areo, Binotto přes motory. Nebo půjde o přechodné řešení a hledá se nějaký nový ‘Ross Brawn’? A kdy nastoupí? A jaké změny do struktury týmu aplikuje? A jak dlouho to bude trvat? Vývoj vozu na sezonu 2017 je v plném proudu a za pět měsíců by měl vyrazit na závodní dráhu. Má-li přijít někdo od konkurence, nevyhne se povinné dovolené v důsledku konkurenční doložky, která trvá půl roku až rok minimálně. To je někdy v průběhu sezony 2017, kdy už poběží příprava koncepce vozů na sezonu 2018.

Těšili jsme se na vyrovnaný souboj Mercedes a Ferrari. Ten ale nepřišel, z výše popsaných důvodů. Ferrari chybí stabilita, kterou představovali Montezemolo – Todt – Brawn – Schumacher. Nositelé vlastně jediného opravdového velkého úspěchu týmu v éře po Enzu Ferrarim.

Čtěte dále: Další neúspěch pro Ferrari. Vettel si myslí, že tým ví, co dělat, pro Räikkönena je výsledek bolestivý