Černé svědomí 24 hodin Le Mans
Letošní ročník čtyřiadvacetihodinovky Le Mans, do které startovalo i 19 pilotů formule 1, máme za sebou. A jako vždy, byla to velkolepá podívaná. Pokud bychom skutečně měli vybrat závod, který je největším z největších napříč celou oblastí motorsportu, já osobně bych souhlasil s tím nasadit tuto nálepku právě závodu v Le Mans. Tím spíš si kladu otázku, zda si vypelichaná rádoby bitva Porsche - Toyota zaslouží tak silný piedestal, který jí staví daleko nad statečnější posádky kategorií LMP2 a obou odnoží GT.
O zásluhách nemůže být řeč, to je řízeno poptávkou a ta tu pro tento každoroční svátek motorsportu prostě je. A jsem za to rád. Eurosport zaslouží kredit, že 75 % závodu vysílá nonstop. Ostatních 25 % zaslepí reklamy. Vlastně ani ne tak reklamy, jako self-promo v podobě různých žebříčků o tom, které zvíře ovlivnilo nějaký golfový turnaj nejvíc. Ale že česká verze má léty zkušeností ozdobený tým, v čele s neodolatelným Martinem Strakou, to dřív nebylo. Dříve byly pouze vstupy a letos přibylo analytické studio po vzoru tenisových Grand Slamů. Úžasný vzestup.
Le Mans je jen jedno a je jen jednou za rok, podobně jako letos ostře sledovaných 500 mil Indianapolis. To je asi nejsilnější deviza obou slavných závodů, do kterého pro jeho vzácnost a temperament, komerční sílu s tím spojenou nevyjímaje, chce prostě zkusit vyjet každý. Čtyřiadvacetihodinovku Le Mans jsem komentoval pro NOVA Sport (tehdy Galaxie Sport) v letech 2006 a 2007 a jednou jsem ji také jel! Byť na simulátoru rFactor. Ale dojel! Od té doby, byť se má profesní cesta vyvíjela trochu jiným směrem, nejenže chovám k tomuto závodu romantický respekt, ale vidím, jak nabírá na popularitě. Jak lidé kolem něj umí v dnešní velmi náročné době stavět velmi solidní marketing. A právě slovy tohoto marketingu: je to skvělý produkt. Pokaždé, když je závod odstartován nebo vítězové odmávnuti v jeho cíli, ani nepotřebuji pro zvýšenou vlhkost svých oček mrkat. I pro mě osobně je 24 hodin Le Mans opravdu závod závodů.
KOMPLETNÍ VÝSLEDKY LETOŠNÍHO ZÁVODU LE MANS
Ale jestli mohu: co je to za divadlo v té kategorii LMP1? Závody 24 hodin Le Mans se jezdí ve dvou kategoriích sportovních prototypů LMP1 a LMP2 a pak dvou kategoriích profesionálních a amatérských vozů GT. Vozy LPM1 jsou nejsilnější, nejrychlejší a také technicky nejsofistikovanější. Ještě o něco víc než vozy F1, což není vtip. A jsou prý o hodně dražší. A – ironicky řečeno – logicky také daleko nespolehlivější. Navíc je tato vlajková loď závodu Le Mans tou nejchudší co do účasti. Dva vozy Porsche, tři vozy Toyoty a jeden prototyp Nismo týmu Bykolles Racing. Ten mimochodem v sobotu odjel jen sedm kol. Výsledky kategorie LMP1 pak vypadají následovně:
Porsche #2 (BERNHARD / BAMBER / HARTLEY) první s náskokem devíti kol před vozem Toyota #8 (BUEMI / DAVIDSON / NAKAJIMA). Ostatních pět prototypů LMP1 do cíle nedojelo. To není ani výsměch ani kritika. Dojet do cíle je vůbec první úkol závodu podél řeky La Sarthe a každý, komu se to povede, je zaslouženým vítězem. Je to tak odlišná disciplina ve srovnání s krátkými okruhovými závody typu F1, že jakékoli srovnávání už mě léta zlobí. Jenomže pro svou vzácnost je závod 24 hodin Le Mans ušetřen od kritičtějších pohledů, přesněji řečeno je ušetřen od kritiky jeho (velmi málo početných!) neduhů. Ale, paradoxně, kategorie LMP1 je dle mého názoru neduhem největším. Ve světle skutečnosti, že v absolutním pořadí napříč všemi kategoriemi, skončil na druhém až sedmém místě vůz kategorie LMP2, mi nevyznívá zrovna jako největší lichotka Porsche, jejíž jeden vůz ze dvou do cíle nedojel vůbec. Nebo Toyoty, která ze tří vozů do cíle dovezla jen jeden, na celkově devátém místě, poražen zmíněnou sedmičkou vozů LMP2.
Toyota byla v loňském ročníku 24 hodin Le Mans jen jedno jediné kolo od triumfálního vítězství, než selhala technika. To se stalo rok poté, kdy Porsche porazilo Audi, které pak Le Mans raději opustilo. Loňský příběh Toyoty vyvolal vlnu sympatické solidarity a dle mého názoru zaslouženě, protože tento příběh byl příslibem budoucnosti. Však také Toyota #7 (CONWAY / KOBAYASHI / SARRAZIN) stála na prvním místě na startu a v první řadě ji doplnila Toyota #8. Rychlost na jedno kolo by tedy byla. Ale čtyřiadvacetihodinovka Le Mans je závod vytrvalostní, a tam byly výsledky o hodně horší než v sezoně 2016. A to se dovolím zeptat se, oč menší Toyota si zaslouží kritiku než třeba Honda v F1? Nebo Nissan?
Hodí Honda ručník do ringu? Příběh Nissanu dokládá, že to Japonci umí
Vlastně jen dvě firmy investují do prémiové kategorie Le Mans strašlivé peníze a výsledek je ten, že do cíle dojede 28 % startovního pole, což nezní jako líbivá zpráva pro potenciální zákazníky Porsche nebo Toyoty. Je to o to zvláštnější, že atraktivnost jejich boje zachraňují právě zvěsti o tom, jestli to bude vůz LMP2, kdo vyhraje celý závod. Jako kdyby byla bitva o vítězství v Le Mans tím atraktivnější, čím méně vozů LMP1 dojede do cíle a čím více vozů LMP2 je porazí. Podle mého názoru to jen dokládá nesmyslnost finančních rozpočtů na úrovni LMP1 ve vztahu k jejich mizerné efektivitě. A naopak to vyzdvihuje statečnost a efektivnost týmů a posádek nižších kategorií (LMP2, GT), které mají rozpočty nesrovnatelně nižší. Přesně o tom už před mnoha lety hovořil bývalý prezident FIA Max Mosley, tedy ať projeví talent týmy za rovných rozpočtových podmínek. Rozpočtových stropů, chcete-li. Vždyť výsledky letošního závodu 24 hodin Le Mans dokládají právě to: osm vozů LMP2 v nejlepší desítce absolutního pořadí. Z 25 posádek nedojely do cíle jen čtyři (84% úspěšnost ve srovnání s 28% úspěšností kategorie LMP1). A to si skoro netroufám zmínit fantasticky krvelačný souboj vozů GT Aston Martin a Corvette Racing do posledního kola po 24 hodinách! Ze třinácti posádek cíl neviděly jen dvě (84% úspěšnost). A k tomu divácky atraktivní boj do posledních chvil! Ve skupině šestnácti amatérských posádek cíl neviděla jediná (nejspíš jen náhodou to bylo Porsche), což představuje 94% úspěšnost.
- LMP1: 28 % posádek v cíli
- LMP2: 84 % posádek v cíli
- GTE Pro: 84 % posádek v cíli
- GTE AM: 94 % posádek v cíli
Nabízí se přirovnání, podle kterého smícháte do jednoho závodu vozy F1, F2 (dříve GP2) a dvě kategorie formulí GP3, jednu tovární a druhou ryze amatérskou. V cíli dvouhodinového závodu by sice byl jako první vůz F1, ale na dalších sedmi místech by skončil vůz F2 (GP2). S diametrálně odlišnými rozpočty, třeba na úrovni pouhých 5 %. A atraktivnost takového závodu by byla postavena na vzrušujícím očekávání ne toho, kdo bude nejrychlejší, ale toho, kdo vydrží do cíle. A lidé budou oslavovat tím víc, čím více vozy F1 budou odpadávat a budou je překonávat posádky vozů F2.
Věřím, že pointa je v tomto okamžiku celkem zřejmá, ale její interpretaci a přijetí nebo nepřijetí nechávám pochopitelně zcela na vás. Ale abych se vyhnul případným nedorozuměním: víc než cokoli jiného je tento text snahou podpořit myšlenku, že rozpočtové stropy mají smysl. Rozpočty předních týmů F1 jsou stejně tak nesmyslné jako rozpočty Porsche nebo Toyoty v programu Le Mans. Nejde o peníze, ale o šikovnost. A ta, podle mého názoru, ve stínu marketingového boje Porsche – Toyota (který vlastně nebyl) zůstala u všech ostatních účastníků Le Mans nedoceněna.
Diskuse k článku