Bývalý jezdec F1 a nynější komentátor Martin Brundle oslavuje 55. narozeniny

Brit Martin Brundle je po skončení kariéry v F1 uznávaným komentátorem. Příležitostně se vrací k prototypům, kde dosáhl největších úspěchů.

10 Štítky: Historie Martin Brundle Výročí Zveřejněno 1. 06 2014 — Filip Fikejz

Brit Martin Brundle je po skončení kariéry v F1 uznávaným komentátorem. Příležitostně se vrací k prototypům, kde dosáhl největších úspěchů.

Martin Brundle se narodil 1. 6. 1959 v King´s Lynn v Norfolku. Jeho otec byl prodejce vozů Peugeot a Toyota, Martinův bratr Robin dodnes závodí s historickými vozy a je manažerem u Loly. Martin začal závodit roku 1971 na travnatých tratích a v hot rodech. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let pak jezdil britské šampionáty cestovních vozů, formule Ford a formule 3, roku 1980 vyhrál pro Toma Walkinshawa šampionát vozů BMW a o rok později byl týmovým kolegou legendárního Stirlinga Mosse v šampionátu Saloon Car. Roku 1982 skončil celkově čtvrtý ve formuli 3. O rok později už byl druhý, porazil ho jen Ayrton Senna. Paralelně závodil také v mistrovství Evropy cestovních vozů s Walkinshawovým jaguarem.

Skvělý debut s hořkou příchutí

Brundle se dostal do týmu Kena Tyrrella, kde se setkal s dalším talentovaným pilotem Stefanem Bellofem. Angličan dojel při debutu v Brazílii na skvělém pátém místě. V té době přitom stále mimo závodní víkendy pracoval v rodinné firmě. V Detroitu byl dokonce druhý, ale vzápětí těžce havaroval v Dallasu a zlomil si oba kotníky. Dá se ale mluvit o zázraku, že vůbec přežil. Sezona pro něj skončila. Tyrrell byl později kvůli závažnému porušení pravidel diskvalifikován z celého ročníku, takže se Angličanovi ani nezapočítaly body, které získal.

V roce 1985 se do týmu vrátil, ale Tyrrell v průběhu sezony přecházel z atmosférických motorů Ford Cosworth na turbomotory Renault, navíc se musel vypořádat s tragickou smrtí Bellofa. Angličan se sice bodům několikrát přiblížil, ale ani jednou na ně nedosáhl. Přesto v týmu zůstal ještě jednu sezonu. Hned v jejím úvodu zopakoval v Brazílii po dvou letech páté místo a konečně si oficiálně připsal první body. Do konce sezony bodoval ještě třikrát a celkově obsadil v šampionátu jedenácté místo. V následující sezoně závodil za německý Zakspeed poháněný vlastními turbomotory, ale bodoval jen pátým místem v Imole.

Úspěchy v prototypech lemované problémy u Brabhamu

Brundle se rozhodl přejít ke sportovním prototypům a vrátil se pod Walkinshawova křídla. Za volantem vozu Jaguar spolu s Raulem Boeselem, Johnem Nielsenem a Janem Lammersem vyhrál  24 hodin Daytony a stal se mistrem světa ve sportovních prototypech. Zároveň plnil roli testovacího jezdce Williamsu. Ve Velké ceně Belgie zaskočil za nemocného Nigela Mansella a dojel těsně za body na sedmém místě.

Roku 1989 se Brundle vrátil do F1. Závodil za Brabham, který se po roční pauze a s novým majitelem znovu objevil na startovním roštu. Angličan třikrát bodoval a v Monaku ho technické problémy připravily o třetí místo. Rozhodl se vrátit k Jaguaru do šampionátu prototypů. Celkově skončil osmý, se svou posádkou byl druhý v Daytoně a především spolu s Nielsenem a Pricem Cobbem triumfoval ve 24 hodinách Le Mans. Pak se vrátil k Brabhamu do F1, ale s motorem Yamaha bodoval jen pátým místem v Japonsku.

Nejlepší roky

Jednání s Williamsem nevyšlo, a tak zakotvil u Benettonu vedle Michaela Schumachera. Konečně dostal k dispozici kvalitní monopost a od Velké ceny San Marina dokázal bodovat ve všech závodech sezony kromě Kanady. Po osmi letech se dočkal umístění na stupních vítězů, o které ho tehdy připravilo vyloučení z celé sezony. Na pódiu stanul celkem pětkrát, když zaznamenal čtyři třetí a jedno druhé místo. Ve své nejlepší sezoně kariéry obsadil celkové šesté místo. Přestože Brundle jen mírně zaostával za talentovaným Schumacherem, italský tým s ním neprodloužil smlouvu. Schumacherovi pozdější týmoví kolegové s výjimkou Nika Rosberga měli přitom na legendárního Němce větší bodovou ztrátu.

Angličan putoval k Ligieru, kde se znovu setkal se svým kamarádem Markem Blundellem, se kterým závodil už u Brabhamu. Také s francouzským vozem dokázal zajíždět slušné výsledky, včetně třetího místa v Imole. Celkově skončil sedmý. Svými výkony si vyjel angažmá u McLarenu, byť smlouvu se mu podařilo uzavřít až těsně před začátkem sezony. Slavný tým se s motory Peugeot spíše trápil. Angličan dokázal být druhý v Monaku a třetí v Austrálii, ale také si připsal řadu nedokončených závodů. Zopakoval celkové sedmé místo.

V roce 1995 se vrátil k Ligieru, kde se ale o svůj vůz střídal s Agurim Suzukim. Díky třetímu místu ještě naposledy vystoupal na stupně vítězů. Sezonu 1996 zahájil děsivou havárii v Melbourne. S vozem Jordan pětkrát bodoval, ale už v průběhu roku se rozhodl ukončit kariéru F1. V průběhu první poloviny sezony 1997 měl sice možnost nastoupit u Sauberu, který se rozešel s Nicolou Larinim, ale vrátit se už nechtěl.

Brundle absolvoval celkem 158 závodů, devětkrát získal pódiové umístění a vyjel si 98 bodů. Je rekordmanem v počtu absolvovaných velkých cen, aniž by vyhrál, zajel pole position či nejrychlejší kolo. Ale stejně jako pro o den staršího Andreu de Cesarise, také pro něj platí, že jen jeden týmový kolega dokázal se stejným vozem, jako měl on, vyhrát závod. Byl to v roce 1992 Michael Schumacher.

Nová výzva a občasné návraty k závodům

Martin se vydal na dráhu televizního komentátora a analytika přenosů formule 1. Začínal po boku legendárního Murraye Walkera. Postupně spolupracoval s ITV, BBC a nyní Sky Sports, také píše pro různá tištěná a internetová média. Čtyřikrát získal cenu pro nejlepšího britského televizního sportovního experta. Často vede po skončení velkých cen rozhovory s jezdci na stupních vítězů. Byl manažerem Davida Coultharda a spolu s Blundellem vlastnil firmu 2MB Sports Management zastupující například Garyho Paffetta a Mika Conwaye.

Se závoděním ještě zcela neskončil. Dodnes se objevuje v závodech historických vozů. S prototypy Nissan, Toyota, Bentley a Zytek se po skončení své mise v F1 pětkrát vrátil na okruh La Sarthe do Le Mans. Naposledy zde startoval v roce 2012, spolu s Lucasem Ordóñezem a synem Alexem dojel s vozem Zytek-Nissan na osmém místě. Roku 2011 byl spolu s Blundellem, Zakem Brownem a Markem Pattersonem s vozem Riley-Ford v barvách Autosportu čtvrtý v Daytoně. Mezitím se svezl ve formuli Palmer Audi a Volkswagen Scirocco R-Cupu. Při různých propagačních akcích se objevil i za volanty různých vozů F1 a roku 2011 se dokonce v Jerezu zúčastnil testu Pirelli.

Kromě syna Alexe, který také závodí, má s manželkou Liz ještě dceru Charlie. Brundle zůstal se svou rodinou věrný rodnému hrabství Norfolk, nyní žije v Gaytonu nedaleko svého rodiště. Kromě komentování o sobě napsal také knihu. Ve volném čase rád jezdí ve svém Jaguaru E-Type a létá s helikoptérou. Nejraději odpočívá doma v Norfolku se svou rodinou.

„Měl jsem tu možnost jezdit se slavnými závodními auty proti lidem jako Alain Prost, Nigel Mansell, Ayrton Senna, Nelson Piquet, Mika Häikkinen a Michael Schumacher. Když jsem měl svůj den, porazil jsem je všechny, ale opravdoví velikáni jsou silní každý den,“ praví skromně.

„Jako bývalý jezdec formule jedna jsem získal právo mít na tento sport názor, pravděpodobně o něm vím víc než řada jiných lidí. Prolil jsem tam krev, zlámal si kosti, ronil slzy, vyloučil cisternu potu, ochutnal šampaňské a zažil i mizerné chvilky,“ potvrzuje Brundle, že pro svou současnou hlavní práci televizního konmentátora a analytika F1 je opravdu osobou z nejpovolanějších.

Diskuse k článku

Napsat komentář