Analýza: Jak těžké je pro mladé jezdce uspět?

Jedna z nejzajímavějších věcí na sezoně 2015? Podle fanoušků i expertů jednoznačně účinkování Maxe Verstappena. Ten si solidními výsledky i odvážnými předjíždějícími manévry zajistil respekt ve startovním poli i mezi šéfy jednotlivých týmů. Jedná se ale spíše o výjimku – jinak je život nováčků ve formuli jedna více jak obtížný. Vyhází to z analýzy, kterou zveřejnil odborník…

Štítky: James Allen Max Verstappen Nováčci Zveřejněno 11. 01 2016 — Lukáš Štěrovský

Jedna z nejzajímavějších věcí na sezoně 2015? Podle fanoušků i expertů jednoznačně účinkování Maxe Verstappena. Ten si solidními výsledky i odvážnými předjíždějícími manévry zajistil respekt ve startovním poli i mezi šéfy jednotlivých týmů. Jedná se ale spíše o výjimku – jinak je život nováčků ve formuli jedna více jak obtížný. Vyhází to z analýzy, kterou zveřejnil odborník na formuli jedna James Allen ve spolupráci s kolegou Willem Saundersem.

Představení Maxe Vertappena v roce 2015 bylo nanejvýše úspěšné, když nováček v barvách Toro Rosso zažil jeden z nejslibnějších debutů v historii formule jedna.

Nicméně nedávná historie ukazuje, že může trvat několik sezón, než se Verstappenovi – či jeho týmovému kolegovi Sainzovi – podaří tento potenciál převést do podoby stupňů vítězů, vítězství v závodech nebo dokonce titulů. Škála vítězů je momentálně nejstabilnější za posledních dvacet pět let. V šesti minulých sezonách se objevili jen tři noví vítězové závodu.

Čím je taková stagnace na čele královny motorsportu způsobena, a není tím pádem současné období méně vhodné pro mladou krev ve formuli jedna, která se evidentně jen těžko může rychle dopracovat k výhrám?

Mladíci mají výsledky, ale…

Verstappenovo účinkování bylo senzací ze všech úhlů pohledu. Jako nováček nasbíral druhý největší počet bodů (první byl Kevin Magnussen v roce 2014) od doby, co systém bodování v roce 2010 dostál změn. Avšak Nizozemec nedosáhl na stupně vítězů: jeho nejlepším umístěním byla dvě čtvrtá místa.

Magnussen dojel druhý při svém vůbec prvním závodě v Grand Prix Austrálie 2014 – byl ale prvním nováčkem za šest let, kterému se něco takového povedlo. A to po Nelsonu Piquetovi Jr., který v roce 2008 skončil druhý ve Velké ceně Německa. Jeho umístění na stupních vítězů bylo jedním z celkových dvaceti, jakých nováčci ve formuli jedna dosáhli v rozmezí let 2000 – 2008.

Piquet byl rovněž posledním jezdcem, který kariéru začal ve vítězném voze (předtím Lewis Hamilton – 2007, Juan-Pablo Montoya – 2001, Jacques Villeneuve – 1996, David Coulthard – 1994, Damon Hill – 1993 a Michael Schumacher – 1991. I to dokazuje, že vstup do F1 s možností vyhrávat byl záležitostí spíše let dřívějších.

Během roků 2000 – 2008 byli jen čtyři piloti (Lewis Hamilton, Heikki Kovalainen, Juan-Pablo Montoya a Jenson Button), kteří svoji premiérovou sezonu zakončili celkovým umístěním v první desítce. Od ročníku 2008 se ale nikomu tento kousek už nepovedl.

Vstupenka do klubu vítězů

Jestliže vyhlídka na stupně vítězů, výhry a jiné úspěchy je pro nováčky méně pravděpodobná než v minulých letech, co takového pilota motivuje ke vstupu do formule jedna?

Předchozí dekáda zažila jen tři nové vítěze velké ceny, a pouze dva z nich – Pastor Maldonado a Daniel Ricciardo – debutovali po sezoně 2010. Ricciardo je dokonce jediným novým vítězem za poslední tři roky, kdy dominance nejprve Red Bullu a poté Mercedesu ,uzamkla‘ přední příčky pro ostatní týmy.

Pro porovnání, roky 2000 – 2009 nabídly hned čtrnáct nových vítězů reprezentujících deset různých týmů. Z těchto pilotů dva – Lewis Hamilton a Juan-Pablo Montoya – zvítězili v jejich první sezoně v F1.

Tři noví vítězové od roku 2010 (Ricciardo, Maldonado a Nico Rosberg) potřebovali v průměru tři a půl sezon k tomu, aby získali své první pole position a 4,3 roku na to, aby okusili výhru v závodě.

Oněch čtrnáct vítězů z let 2000 – 2009 průměrně potřebovalo 2,4 sezony k zisku umístění na stupních vítězů a 3,8 ročníků k výhře v Grand Prix. Vettel a Alonso vyhráli hned během jejich druhého roku, Hamilton (což je velká výjimka) už v první sezoně, avšak je potřeba mít na paměti, že měl k dispozici velice silný vůz.

Na druhé straně jsou údaje od roku 2010 zkresleny skutečností, že Maldonadovo vítězství bylo v jeho kariéře ojedinělé a větší úspěchy sbíral jen ve svojí druhé sezoně. I tak by ale mělo být patrné, že od tohoto roku je život nováčka ve formuli jedna, minimálně co do úspěchů, obtížnější.

Dlouhá kariéra a spolehlivost vozů

Celkové číslo vítězů jednotlivých závodů v procentuálním vyjádření (s ohledem na počet jezdců na startovním roštu) se během posledních deset let drží na stabilní hodnotě. V Abú Dhabí jakožto v posledním závodě loňského roku, bylo k vidění osm vítězů různých Grand Prix, devět držitelů pole position a třináct jezdců, kteří někdy vybojovali umístění na stupních vítězů.

Pokud se podíváme do doby před více než deseti lety, tak Čínská Grand Prix 2005 (která tehdy uzavírala sezonu) nabídla v té době deset vítězů velkých cen, jedenáct držitelů pole position a třináct pilotů, kteří někdy vystoupali na stupně vítězů.

Hlavním rozdílem je to, že z deseti vítězů předchozí dekády jich sedm získalo své premiérové vítězství v předcházejících pěti letech, zatímco z osmi vítězů současného startovního roštu pouze tři vyhráli v pěti posledních sezonách.

Částečně za to může skutečnost, že průměrný jezdec přijde nyní do F1 v mnohem mladším věku a užije si mnohem delší kariéru než před dvaceti lety. Alonso, Button, Rosberg, Hamilton, Raikkonen a Vettel patří mezi ty, kteří stále závodí a debutovali ve věku dvaadvaceti let (či mladším), přičemž měli v předchozích letech k dispozici sedačky v těch lepších vozech – celkem od roku 2010 vyhráli 104 závodů ze 115.

Dalším faktorem je zvyšující se spolehlivost vozů, která se pojí se stagnací obměny na špici startovního roštu a snižuje šance mladých řidičů na urychlení dosažení úspěchů v jejich kariéře; tedy zisku stupňů vítězů a výher.

V roce 2015 bylo klasifikováno 81,4 % všech vozů, které odstartovaly do Grand Prix (v sezoně 2010 to bylo 81,7 %). Pouze šest ročníků ve formuli jedna vykazovalo hodnotu vyšší jak 80 %, a hned pět z nich spadá do období po roce 2010.

A jaká byla situace v minulosti?

Během let 2000, 2001, 2002 a tak dále bylo klasifikováno průměrně 70,8 % závodníků. V předchozí dekádě, tedy sezonách 1990, 1991… dojelo do cíle průměrně pouze 53,8 % pilotů. Více pilotů v cíli znamená samozřejmě menší šanci na to, aby se mladý jezdec probil až do čela, byť třeba s pomocí technických problémů závodníků na špici. Vyšší životnost monopostů v kombinaci s dalšími faktory pak přispívá také k tomu, že se pořadí na prvních příčkách mění v jednotlivých závodech daleko hůře než dříve.

Vypadá to tedy, že je daleko obtížnější než kdy jindy dostat se do formule jedna a být úspěšný. Navíc, přihlédneme-li k faktu, že týmy ze středu a z konce startovního pole raději najmou závodníka, který disponuje spíše plnou peněženkou než talentem.

Na druhé straně královna motorsportu má i několik hvězd, jako jsou Hamilton, Vettel a Alonso, kteří začali relativně nedávno a ve velmi mladém věku, a už mají na kontě tituly mistrů světa a ještě zdaleka nekončí.

Není ale pochyb o tom, že v dnešní formuli jedna je pro nového pilota těžké uspět. Ten potřebuje, vyjma talentu a rychlosti, taktéž trpělivost, jak dokazují výše popsané statistiky. Úspěch totiž zpravidla nepřichází hned.

Dříve se mladý jezdec prosadil snadněji. Na snímku Juan-Pablo Montoya před jeho debutem v Austrálii 2001.

Dříve se mladý jezdec prosadil snadněji. Na snímku Juan-Pablo Montoya před jeho debutem v Austrálii 2001.

Diskuse k článku

Napsat komentář