Analýza: Finanční krize F1 v grafice
Americký Austin se stal dějištěm napjaté diskuze mezi bohatými a chudšími týmy. Analýza také pomocí grafů se snaží ukázat, na čem se to vlastně šéfové F1 nedokážou shodnout. A možné řešení.
Páteční tisková konference mezi představiteli některých týmů byla jednou z těch výjimečně velmi zajímavých. Bohužel, jak už to v takových případech bývá, pro špatné důvody: tentokrát kvůli finanční krizi ve formuli 1.
Kompletní přepis tiskové konference je možné najít na stránkách FIA. Ovládáte-li angličtinu, pak si pochutnáte nad velmi zajímavým čtením. Pokud ne, možná vezmete zavděk následujícím analytickým shrnutím toho, co bylo řečeno.
Při tiskové konferenci horní řada zástupců představovala nezávislé a chudší týmy (Gérard Lopez z Lotusu, Monisha Kaltenbornová ze Sauberu a Vidžaj Mallya z Force Indie), ta spodní spíše ty bohatší (Eric Boullier za McLaren a Toto Wolff za Mercedes). Nosným bodem nervózních debat se staly dvě záležitosti:
a) minimální množství peněz, které je potřeba na to se vůbec ve formuli 1 udržet (a ne za cenu toho, jak vtipně glosoval Gérard Lopez, že příští rok nastoupíte se šlapacím autíčkem); tato minimální úroveň má podle Monishi Kaltenbornové hodnotu minimálně sto milionů (není zřejmé, zda myslela libry, dolary nebo eura) – vzali jsme libry a do grafu tuto úroveň zanesli formou modré přerušované čáry. (Dodejme, že před pěti lety bylo novým týmům slibováno 40 milionů liber jako garantovaný rozpočet pro setrvání v F1, což ale nebylo nikdy splněno.)
b) způsob, jakým jsou rozdělovány peníze FOM, takzvané ‘price money’ – v grafu žlutá čára
Mimo tiskovou konferenci jsme vzali nedávno publikované odhadované úrovně rozpočtů jednotlivých týmů a do grafu je zanesli zelenou barvou. Červená čára pak představuje součet rozpočtu a odměn FOM – celkové prostředky, se kterými tým F1 může pracovat.
Rozpočet týmu (zelená) je dána schopností stáje získat prostředky na svůj život v F1. Distribuci (žlutých) odměn pak určují individuální komerční smlouvy. Na nich je krásně vidět to, co je hodně kritizováno: že bohaté týmy berou více a malé méně. Žluté odměny jsou relativně komplikované ve své struktuře a pro daný ročník jsou dané umístěním v Poháru konstruktérů za poslední dvě sezony. Ale například Ferrari dostává navíc pevnou odměnu za svou ‘historickou důležitost’ bez ohledu na výsledek. I to je trnem v oku menších týmů.
Červená čára pak jasně ukazuje, že i s odměnami FOM se Caterham ani Marussia nedostaly nad minimální hranici pro přežití. A také proto v Austinu chybí. Toto Wolff z Mercedesu na tiskové konferenci kritizoval menší týmy, že stejně jako žádný jiný zodpovědný šéf jakékoli firmy, ani malé stáje nemohou utratit více, než kolik mají v rozpočtu. Gérard Lopez, stejně jako Monisha Kaltenbornová, ale kontrovali tím, že minimální rozpočtovou úroveň si menší týmy nediktují sami. Lopez to ukázal na příkladu nové generace hybridních pohonných jednotek:
“Mám představu o tom, kolik musely Caterham a Marussia zaplatit za motory. Přitom neměly na výběr. O motorech nerozhodli tihle kluci. Je to sice pěkné neustále hovořit o tom, jak by neměli utrácet více než mají, ale některá rozpočtová rozhodnutí jsou vám prostě vnucena. Jasně že mohu přijít za Romainem a Pastorem a říci jim, že příští rok budou závodit se šlapacími auty. Ale asi nebudou příliš úspěšní. Bylo by to pro nás levnější a asi bych i něco vydělal. Ale nebudu mít úspěch.”
To vše v reakci na slova Tota Wolffa, podle kterého je “velmi znepokojivé, že někdo utratí sto milionů, ačkoli jeho příjmy jsou 60 nebo 70 milionů”. A dodal, že i kdyby menší týmy dostaly více peněz, stejně je všechny utratí. “Když budete chtít od zítřka provozovat leteckou společnost, také to budete mít těžké, protože Lufthansa vás sežere.” Toto Wolff ale v jiné části rozhovorů přiznal, že na finanční krizi F1 nemá řešení.
Vidžaj Mallya z Force Indie pak kontroval slovy: “Takže podle toho, co Toto řekl, si můžeme udělat představu, jak velké týmy přemýšlí: Pokud si můžete dovolit být ve formuli 1, jste vítáni. Pokud ne, odejděte. Je zřejmé, že toto nemohou rozhodnout samotné týmy, ale FIA.”
Zástupci týmů nekritizovali prioritně objem peněz, který se stájím F1 vrací v podobě odměn FOM, ale jejich distribuci. Celkový objem odměn FOM je 545 milionů liber. Pro jednoduchost jsme částku rovnoměrně rozdělili mezi jedenáct týmů. I když jde pouze o orientační čísla, indikují, že i nejchudší Caterham by se dostal nad minimální úroveň udržitelnosti v F1. Bernie Ecclestone a CVC by se nemuseli vydat ani z dolaru navíc. A při pohledu na zelenou křivku od týmu Williams/Lotus směrem doleva také zjistíme, že automobilky by nemusely do F1 investovat více než je nutné. Dokázaly by ušetřit 150 až 200 milionů liber.
Možná v tom spočívá kouzlo finanční udržitelnosti F1: nekoukat na astronomickou velikost rozpočtu, která automaticky nezajišťuje úspěch (že, Toyoto?). Ale na modrou úroveň udržitelnosti v F1. A tu by měla FIA chránit a ve spolupráci s FOM zajistit, že i poslední tým se dostane nad ni. A pokud budou chtít bohatší týmy investovat více, fajn. Ale to už by – takříkajíc – měla být jejich blbost.
Nejde o žádnou vědu. V tom problém není. Problém je v tom, že posledních 15 let zástupci týmů a FIA na téma, jak implementovat, zajistit a ochránit úroveň modré přerušovaná čáry v kombinaci s tou žlutou, jen bez výsledku diskutují a debatují. A bez nadsázky se za těch posledních 15 let nezměnilo vlastně vůbec nic. A je to o to horší, že FIA vlastně přiznala absenci moci takovou vůli prosadit. FIA přitom šampionát F1 organizuje a vlastní. Kdo jiný už by měl něco udělat?
Diskuse k článku