13. komnata Michaela Schumachera. Aféra La Rascasse podle Marka Webbera

1 Štítky: Mark Webber Michael Schumacher Zveřejněno 8. 02 2016 — Tomáš Richtr

La Rascasse. Pravá zatáčka velmi slavného okruhu v Monte Carlu, dějišti Velké ceny Monaka. Je pojmenována po restauraci, která leží na vnitřku zatáčky. V provozu je od 16:00 do rána 4:45. Vlastně to není restaurace, nýbrž noční bar, který je ale během víkendu F1 v provozu celý den.

Velká cena Monaka 2006. Kvalifikace. Velký boj mezi týmy Renault a Ferrari. Obhájce titulu mistra světa Fernando Alonso v Renaultu a sedminásobný šampion Michael Schumacher ve Ferrari. Byl to první rok, kdy byl zaveden dnes známý formát kvalifikace Q1, Q2 a Q3. První dvě vyhrál Kimi Räikkönen s vozem McLaren MP4-21, tu třetí Michael Schumacher s Ferrari 248 F1. S náskokem pouhých 0,064 sekundy na Fernanda Alonsa!

Michael Schumacher totiž zastavil ve jmenované zatáčce La Rascasse v samotném závěru kvalifikace. Vyvěšení žlutých vlajek znamenalo jediné: soupeři neměli šanci zrychlit. Ve své úchvatné knize Aussie Grit (Australský tvrdohlavec, v Evropě pojmenované Aussie Grit: My Formula One Journey), kterou zveřejnil rok poté, kdy skončil svou vlastní kariéru F1, to Mark Webber popsal těmito slovy:

Ten manévr “vypadal jako amatérská chyba. S tím rozdílem, že takovou amatérskou chybu byste neočekávali od pilota, který v té době měl 86 vítězství a 7 titulů. Do poslední zatáčky La Rascasse najížděl normální rychlostí. Zabrzdil ale do ní tak intenzivně, že zablokoval kola a musel korigovat. Korigoval, aniž by se dotkl některé z bariér. Nastal ale jeden problém: jeho motor zhasl. To zanechalo jeho ferrari ve velmi nevhodné – nebo velmi vhodné – pozici uprostřed závodní dráhy. Fernando Alonso byl v té chvíli v prostředním úseku dráhy a měl náskok tři desetiny sekundy.”

Podle Marka Webbera, pilota týmů Jaguar, Williams a Red Bull, vítěze devíti Grand Prix, měl šanci na pole position vítěz Q1 a Q2 také Kimi Räikkönen.

Byl to jeden z největších skandálů v historii F1, který pozdě večer vyústil v Schumacherovu diskvalifikaci a start z posledního místa. Ironií osudu jej v poslední řadě doprovodil kolega Felipe Massa, který boural hned v úvodu kvalifikace.

Na Schumachera se snesla vlna kritiky a ještě ten den to konkrétně Mark Webber přirovnal k tomu, když boxer “Mike Tyson někomu ukousne ucho”. A ve zmíněné knize Webber vzpomíná:

“Fernando Alonso mi na večeři řekl: ‘Jestli nebude penalizován, dokončím zaváděcí kolo, vysednu z auta a lehnu si před to jeho!’.”

Mark Webber se s vozem Williams FW28 po Schumacherově diskvalifikaci posunul do první řady po Alonsův bok.

Webber dále vzpomíná: “Michael měl problémy už dříve: Jerez 1997 nebo Adelaide 1994. V obou případech vedl Schumacher o bod. Já tem tehdy nebyl, ale v Monaku jsem s ním sdílel dráhu. Byl jsem přesvědčen, že mám právo na to vědět, co se stalo.

A tehdy mě Michael zklamal nejvíce. Rozhodl jsem se konfrontovat jej, v soukromí. Mezi čtyřma očima, a říct mu, co si o tom myslím. Během dalšího závodu na Silverstonu jsem zkontaktoval jeho manažerku Sabine Kehmovou, jestli má Michael chviličku.

‘Michaeli, chtěl bych si s tebou promluvit o Monaku. A nech mě prosím dokončit!’ Michael byl velmi dobrý ve skákání do řeči! ‘Nech mě prosím domluvit. Učinil jsi rozhodnutí, když jsi věděl, že kvalifikace nejde podle plánu. Myslel sis: Jak mohu ovlivnit zbytek startovního pole? V první řadě respekt za to, že jsi auto nenaboural, myslel jsi na své mechaniky. Bylo to dilema: nabourat auto nebo ušetřit mechanikům práci? To je důvod, proč to nebylo provedeno tak dobře. 

A pak jsem dodal: Co jsi udělal, mě velmi zklamalo. Nečekám, že mi řekneš, zda to byl záměr nebo ne. Ale chtěl jsem ti to říct. Mezi čtyřma očima, ne před lidmi z Asociace jezdců Grand Prix. 

A on jenom řekl: ‘Víš Marku, někdy prostě zvolíš cestu, ze které není návratu.’

To bylo přesně to, co jsem chtěl slyšet. Řekl mi to na rovinu a dal tím najevo, co je ochoten udělat pro vítězství. Byl jsem rád, že mě respektoval natolik, že mi řekl pravdu. Michael byl absolutním fenoménem, ale ty úrovně, kam byl ochoten zajít, aby dosáhl úspěchu… To jej dělalo zvláštním. Byl tak dravým bojovníkem. Vždy na hraně. Jak byste se VY cítili ve své vlastní kůži, při pohledu do zrcadla, kdybyste si říkali: ‘Tohle jsem udělal, abych dosáhl některých svých úspěchů’?

Na dalším jednání GPDA se na mě někteří jezdci zlobili, že jsem dostatečně nestál na jejich straně proti Michaelovi. Ale já byl v pohodě. S Michaelem jsem si to pořešil v soukromí. Vyzval jsem je, ať si s Michaelem promluví osobně a na přímo. Zřejmě tak nikdy neučinili.”

O pět měsíců později, bezprostředně po skončení GP Itálie, kterou vyhrál, oznámil Michael Schumacher konec své aktivní kariéry F1.